Ongaku Hikari [GENIN]

Hikari Ongaku
Jméno a příjmení: Hikari Ongaku
Hodnost: Genin
Věk: 15
Narození: 13.7.
Pohlaví: Žena
Klan: Ongaku
Kekkei genkai: Shakuton
Sensei:
Charakter: Je a na svůj věk docela dost (ne)rozumná hlavně teda pokud se jedná o kluky tak je dost nerozumná. Je docela milá a společenská, i když je někdy moc hovorná, anebo i naopak toho moc nemluví. Je to věčná optimistka proto z každého problému vnímá jen to dobré a to špatné, i když si to uvědomuje tak raději nedává najevo. Pokud se najde někdo, kdo jí chce shazovat a je hnusný a namyšlený tak je schopná stát se hnusnou a ukázat mu jak se v ní zmýlil.

Životopis:
Bylo 13. července. Mamka s taťkou byli u doktora. Nejdříve si poslechli přednášku o tom, jak se chovat k dítěti a jak se o něj starat. O několik minut později to vypuklo. Všude panika. Mamka ležela uprostřed místnosti a okolo ní poskakovali táta a doktoři. Když jsem se objevila já, všem najednou zjemněl obličej a zírali na mě s otevřenou pusou. Ani jsem nevěděla, jestli se tak tvářili, protože viděli monstrum nebo že jsem byla až tak moc krásná, což asi ne. Táta byl vždycky slabší povahy, a tak když po něm chtěli, aby mě v těchto prvních minutách vzal do náruče, omdlel. Mamka byla naopak silná a cílevědomá žena. Vždycky věděla, co říct a nebyla s ní nuda.
Když jsem dosáhla určitého věku, nastoupila jsem na akademii. Tam jsem poznala plno dalších lidí a taky Toru. Tora byl chytrý milý veselý kluk. Měl na krátké špinavě blonďaté vlasy. Prostě idol. Bydlel naproti našemu domu. Každé ráno jsem si počkala a hned jak vyšel z domu, vyšla jsem i já. Tak to bylo den za dnem a já se rozhodla se mu vyznat. Avšak Tora přišel ke mně a začali jsme si povídat, jako vždycky. Když jsem teda konečně nabrala odhodlání, zarazil mě. Řekl mi, že se bude stěhovat do jiné vesnice. Bylo mi sice do breku, ale sensei říkal, že ninja nemá ukazovat žádné emoce. Rozloučili jsme se a dali si slib, že se opět shledáme.
Brzy nadešel den, kdy jsem měla skládat geninské zkoušky. Srdce mi pracovalo na plno. Rodiče mě povzbuzovali, tak jak uměli. Ale i tak jsem si nebyla jistá a nervovala se. Byla jsem pátá v pořadí. Skákala jsem na místě a všelijak se snažila se odreagovat. Řekli moje jméno a já vešla do místnosti, kde se zkoušelo. Nervózně jsem polkla a předvedla techniky tak, jak jsem uměla. Když jsem skončila, zůstali na mě zírat. A já zase nevěděla proč. Dostala jsem čelenku a zapsali si mě, pak mě zase vyšoupli ze dveří a nechali mě jít domu. „Muhuhahaha… mami…tati… jsem genin!“ řekla jsem doma. Rodiče ze mě měli radost. Po té jsem si obstarala obydlí. Nejprve nesouhlasili, ale nakonec svolili. Uznali mi za pravdu, že se potřebuju osamostatnit.