Garou Hikari [GENIN]

Jméno a příjmení: Garou Hikari
Hodnost: Genin
Věk: 15
Narození: 13.ledna
Pohlaví: Ženské
Klan: (Garou)
Kekkei genkai: Kirameki
1) Její kekkei genkai jí po aktivaci zdvojnásobí sílu a rychlost. Následky kekkei genii jsou, že 2 dni po té jí bolí celé tělo. Proto by to spíše neměla přehánět.
2) Tento klan doprovázejí vlci. Proto „Garou“. Když člověk, který je spřízněn krví klanu Garou, dosáhne určité hranice, postoupí do konečného vývoje kekkei genkai. To se duše vlka a jeho pána spojí v jedno a promění se ve „Ōkami“ neboli vlkodlak.
Sensei:
Charakter: Je tichá, málomluvná. Někdy se taky dokáže rozjet a začne mluvit rychle. Málo kdo by jí mohl rozumět. Bývá také milá, hodná a přátelská. Celkem hodně veselá a praštěná, často si dělá, co chce, zrovna jako kluk. Je na sebe hodně přísná. Zdá se odhodlaná, cílevědomá a odvážná, ale někdy příliš unáhlená. Nesmírně náchylná k nehodám, je doslova "magnet" na nebezpečí.


Životopis:
1) Začátek
Temnou chodbou se ozýval rychlý únavný běh. Pravděpodobně ten člověk někam spěchal. Jeho přerušovaný dech tomu svědčil. Byl vidět i ve vzduchu. Po té se otevřely dveře. Muž rychle a bez pozvání vešel. „Stihl jsem to?“ zeptal se hned. Na posteli ležela jeho milovaná žena. Byla krásná jako vždy. Na čele měla kapičky potu a vypadala vysíleně. Jako by překonala něco extrémního. Přesto se ale usmívala. Přesně to na ni vždy miloval. V jejích rukou bylo cosi zabaleného v ručníku. Ozval se tichý pláč a jeho ihned napadlo, že je to miminko. Taky byla jeho žena v posledních devíti měsících těhotná. Obličej mu ihned zněžněl a přišel blíže. Stal se otcem a zvláštním způsobem na sebe byt hrdý. Byla to malá krásná holčička. Pojmenovali ji Hikari jako světlo. Tohle byl její úplný začátek.
2) První kamarád
Když Hikari o něco povyrostla, bylo jí přiděleno vlčí mládě. Protože hlavní větev klanu nebral ohled na vedlejší, přidělil ji mládě, které nemělo téměř žádnou šanci přežít. Otec tohoto mláděte byl partnerem nejvyššího představitele klanu. Matka neměla štěstí, a tak zahynula při potížím během porodu…. Hikari se zájmem pozorovala to mladé stvořeníčko v košíčku. Klidně pochrupovalo a Hikari se zdálo, že se nejspíše cítí v bezpečí. Tohle dokázala posoudit i svým dětským rozumem. Natáhla ruku a malý prstíkem se lehce dotkla černého nosíku. Ten byl na dotyk tak studený, že leknutím udělala kotoul vzad. Vlče se vzbudilo a ospalýma očičkama chvilku mžoural. Na Hikari bylo vidět, že ji to potěšilo a také překvapilo. Rodiče v té době nebyli doma a ona na chvilku zůstala pod dohledem svých předků. Když nějaký zástupce klanu, kterého znala od pohledu, zaklepal a nechal košíček přede dveřmi, ihned zareagovala a dotáhla košíček dovnitř. Byl tam také dopis, ale ten dokázala přečíst jen zčásti. Dozvěděla jsem se, že vlče trpí neznámou nemocí. Taky, že jsem vysoce pravděpodobné, že vlče po několika dnech zahyne. I když si nebyla jistá, co dělá, vzala něžně vlče do rukou a položila do postýlky. Nakrmila ho a přinesla i hřebem a pročesala mu srst. O chvilku později oba unaveně usnuli. I když se potkali jejich cesty teprve nedávno, už si mohli být jisti tím, že se na sebe mohou kdykoli spolehnout.

3) Rituál Partnerství
Ráno se matka vrátila. Byla ráda, že si Hikari hrála a byla hodná. Měla pocit, jako kdyby se mohla na Hikari kdykoli spolehnout. Na stole ležel dopis. Ten, co byl v košíku s vlčetem. Matka si ho ihned všimla a začetla se do něj. Ozvali se krůčky a ve dveřích se objevilo malé tělíčko. Hikari ospale zívla a bosa ťapala k matce. „Okairi!“ přivítala matku. Matka zpozorovala mládě vlka zabaleného v přikrývce jako panenku a pořádně si ho prohlédla. I Matky vlk Jinjiro Hikari podezřívavě očichávál. „Tadaima…“ řekla matka a klekla si, aby byla na stejné úrovni jako Hikari. Vzala si vlče do rukou a rozbalila ho na dřevěném stole. Přitom se mnula bradu a něco si neustále brblala. Hikari byla zvědavá, a tak s několika menšíma problébama na vysokou židli vylezla. Matka vytáhla kunai a vzala do rukou tlapku vlčete. Hikari představa o tom, že mládě zabije, zastrašila. Začalo ji rychleji bušit srdce. Cítila nějaký vnitřní nesvár. Rozšířily se jí zorničky. „Mami to nesmíš!“ vykřikla. Matka se na ni podiveně zahleděla. „Dělám si srandu!“ rozchechtala se. Hikari to pochopila až o chvilku později a začala se chechtat také. Matka ji pověděla něco o Rituálu partnerství. Hikari ihned souhlasil a podstoupila rituál. Vlče pojmenovali Yuusuke. Od toho dne se Yuusuke a Hikari od sebe nehnuli.

4) Příliš pozdě
Hikari v té době už chodila na akademii. Ten den se konalo pasování na genina. Hikari si nebyla sama sebou jistá, jestli se jí to podaří nebo ne. Na jednu stranu se oba báli a na druhou se zkoušky nemohli dočkat. Ruce se jí nedočkavostí střásly a Yuusuke vypadal také, jako kdyby čekal věčnost. Ozvaly se jejich jména a oni vešli. Zachytili několik pohledů, které je ihned prokoukli skrz na skrz. Hikari nervozně polkla a podle pokynů udělala techniku, kterou po ni chtěl zkoušící. Spojila třasoucí se ruce a začala se soustředit. Udělala stínového klona. Splnila požadavky, a tak ji chunin, co ji zkoušel, dal čelenku a necham ji jít. V tu chvíli se otevřely dveře. V nich stál strýček, který se vždycky usmíval. Tentokrát měl ale vážný výraz. „Hikari… musíš domu..hned!“ řekl spěšně a chytil ji za ruku. Dotáhl ji domu a už jen ve výrazu strýce, který stál u vchodu, poznala, že se stalo něco špatného. „Co se děje? Strýčku!“ zeptala se. Chtěla se kouknout do domu, ale strýček ji nenechal. „Ne… to …to není pohled pro děti Hikari..“ řeknu tiše a objal ji. Uviděla, co je v domě a nedokázala spustit ani hlásku. Yuusuke stál hned u ní a díval se na ni. Měl dost rozumu a dokonce spolu dokázali i telepaticky mluvit. Když Yuusuke chtěl něco někomu říct z očí do očí, tak to udělal, ale většinou byl zticha. Tentokrát ale promluvil. Hlubokým a s chvilkami odmlk. Utišil Hikari, která se nemohla pustit do pláče, protože ji to ninjovská image nedovolila. Vždycky zůstala silné kvůli Yuusuke, matce a otci. Tentokrát musí také. Z jednoho pokoje vyšel lekařský ninja a podíval se na Hikari. Sehnul se a pohladil ji po hlavě. „Buď statečná tak jako tvoje maminka ano?“ řekl soucitným hlasem a nasadil mi náhrdelník po matce a odešel. Později strýček odešel také. Zůstali sedět před domem. Neopováželi se vstoupit, ani opustit dům. Kdyby Hikari zůstala ten den doma, skončilo by to jinak? Zněla jejich otázka.

5) Sobeckost nezná meze
Později se museli zpamatovat. Začali žít, tak nějak jako dříve. I když to byla tvrdá práce, vydrželi to a často se spolu smáli. Museli být optimisté, jinak by asi nemohli žít. Začali pátrat důvod, proč během jednoho dne ztratili všechno své příbuzenstvo z vedlejší větve. Špehovala, lezla do různých děr a pronásledovala. Nakonec zjistila, že vedlejší větev nechali odstranit hlavní představitelé. Bolest, kterou cítila Hikari byla neuvěřitelná. Jen kvůli sobeckosti hlavní větve ztratila rodinu. Pokusila se říct skutečnost Tsuchikage doufajíc, že to pochopí. Přitom málem přišla o život. Nakonec tsuchikage vyhnal hlavní kmen. I když ji to rodinu nevrátilo, zůstala stále tou samou holkou, čím byla.