Hřbitov

First topic message reminder :

Hřbitov Iwagakure no sato.

Hodil som jej ju.
"Na 70% umrie. Na 20 sa pomiatne ako tá, s ktorou ste práve mali tú česť a na 10 jej to len zvýši fyzickú silu. Obaja dúfame, že to bude tá tretia možnosť."
Zmizol som v ohni. Presun

pomalu jsem se posadil a rozhlédl jsem se kolem sebe
co se tu dělo ?

Chytila jsem dceru do náruče. Po tvářích se mi kutálely slzy. "Amayo... broučku odpusť mi to..." hladila jsem ji po nehybné bledé tvářičce. Tiskla jsem si ji k sobě a nepřestávala plakat.
Když mě to konečně přešlo, vysadila jsem si ji do náruče a zvedla se. Otočila jsem se na ninju. "Jste v pořádku?" dívala jsem se na něj uslzenýma očima.

''o mě si nedělejte starost, ale co vy ?''
podíval jsem se jí do očí a viděl jsem že ty její byli uslzené

"Mě nic není... ale ona..." pohled jsem stočila na modrovlasé dítě ve své náruči. Znovu se mi zaleskly oči.

asi její dcera
přišel jsem pomalu k Akasuně
''naděje umírá poslední''
pověděl jsem klidným a trochu hlubším hlasem takovým který částečně i uklidňoval

Zhluboka jsem se nadechla a horlivě přikývla. Chtěla jsem tomu věřit, musela jsem... "Zvládnete dojít do vesnice sám? Měl by jste si odpočinou, zástava dechu není žádná legrace..." popotáhla jsem a jednou rukou si utřela oči.

''no ano dokáži...''
stál jsem vedle ní
''nechcete doprovodit, klidně s vámi půjdu až k vám do vesnice''

"Do Suny je to trochu daleko." pousmála jsem se hořce. "Ale děkuji..." zvedla jsem k němu oči.

''to přežiji''
pokusil jsem se o úsměv
nemohu jí nechat celou cestu jít takhle samotnou se dcerou která ...
přestal jsem přemýšlet
''myslím že když budete mít společnost nebudete se tak trápit''

Podívala jsem se na něj. "Moje dcera má 10% šanci, že to přežije bez následků, budu se trápit i kdyby vedle mě stál Ježíš!" zavrčela jsem, ale pak jsem zavrtěla hlavou. "Já-já moc se omlouvám! Jen... nevím co mám dělat... vždyť je ještě dítě..." zamumlala jsem tiše.

''neomlouvejte se''
pověděl jsem jí
''teď nám nezbývá nic než doufat... jistě bude silná po mamince takže bych řekl že to bude více než 10%, ona to dokáže''

Děkovně jsem se pousmála. "Jsem PiliKKa... těší mě..."

''Taiki také mě těší''
odvětil jsem

"Taiki děkuji za společnost, ale jestli nehceš nemusíš se mnou chodit... zvládnu to!" pousmála jsem se a rozešla jsem se k brance ze hřbitova.

usmál jsem se a rozešel jsem se za ní
''přece bych tě nenechal jít takovou dálku samotnou, to by bylo neslušné''

Pokývám hlavou. "Dobře." kývla jsem. "Budu ráda... můžu se na něco zeptat? Podle čelenky jsi z Kumo ne? Co děláš tady...?"

''no... ta kunoichi kterou jste zabila zabila mou nejlepší kamarádku ze sirotčince od toho dne jsem nikoho lepšího nepotkal... byla to pro mě ta nejdůležitější osoba na zemi''
pověděl jsem smutně

"A-aha... omlouvám se..." zmlkla jsem.

''to nic, to je jenom minulost, nejdůležitější je budoucnost a přítomnost''
usmál jsem se

"Hai máš pravdu!!" přikývla jsem a pousmála se. "Pro mě je nyní nejdůležitější budoucnost."

''pro tebe a tvou holčičku''
doplnil jsem ji
''která bude v pořádku protože má tak skvělou mámu''
usmál jsem se

Přikývla jsem. "Zvládne to... nemá v genech prohrávat." dívala jsem se na její nehybnou tvář. "Nemůžu jí ztratit..."

''neboj neztratíš''
položil jsem jí ruku na rameno
a usmál jsem se na ní a doufal jsem že jí to povzbudí

Pousmála jsem se. "Neztratím... nedovolím to!"přikývla jsem. "Děkuji ti.. ani mě neznáš a stejně tu posloucháš moje zoufalé, mateřské nářky..." vzdychla jsem. "Tak jdeme... zvu tě na čaj." podívala jsem se na něj. "Pro Amayo můžu udělat už jediné... věřit jí."