Hřbitov

5-10 minut mě nemůže ublížit. řeknu mu.

Nechám to už na zítra.Dnes už je pozdě. řeknu mu.

dobre tak jdeme reknu a vezmu ho za ruku(presun)

(přesun)

Prechádzal som sa cintorínom v Sunagakure no sato.. došiel som až k menšej.. niečo ako "kobke".. alebo ako to nazvať. Proste to bola budova v ktorej bol uložený jeden jediný hrob.. hrob Chiyo.. vošiel som dovnútra po čom som len za sebou zavrel a zabezpečil dvere.. tma mi vôbec nevadila no aj tak som v ruke vytvoril chakrovú guličku ktorá osvetľovala ako taký priestor.. začal som sa rozhliadať a hladať konkrétne veci.. alebo skôr bábky.. sú tu.. povedal som bez náznaku úsmevu.. otvoril som veľký zvitok do ktorého som bábky začal pečatiť.. predsa len boli veľmi silné.. aj keď boli momentálne "neaktívne" .. nebola to žiadna sranda..

O nejaký čas som vychádzal z hrobky v ktorej bola .. "bola" pochovaná Chiyo.. jej bábky ako aj jej telo sa tam však už nenachádzali. Tie som bezpečne uložil do zvitku ktorý som mal na chrbte. Na tvári som stále nemal žiaden úsmev, nevedel som sa usmievať.. aspoň nie teraz.. bolo to ešte príliš čerstvé. Zamieril som si to von z cintorína.
(presun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Neměla jsem co dělat jelikož doma na měotec jen řval a já ho nechtěla poslouchat. Vydala jsem se na jediné místo kde mě nikdy nikdo nehledal. A to na hřbitov. Procházela jsem mezi všemi těmi hroby a jako kdybych slyšela každý hlas shinobiho ktrý umřel pro dobro vesnice. Takto jsem šla dlouho až do chvíle kdy jsem narazila na hrobku samotného Kageho. Dědečka. Otec sem nikdy nepřišel. Nikdy mu nezapálil svíčku ani nic podobného. Docela mě mrzelo že se choval jako kdyby Gaara nikdy neexistoval. Vytáhla jsem svíčku a zápalky. ,,Gomene Kazekage" pousmála jsem se a posadila jsem se před to posvátné místo. ,,Jakpak se asi máš dědečku" povzdychla jsem si. ,,Co to plácám.Ani nemůže vědět že jsem jeho vnučka" zabrblala jsem si pro sebe ale i tak jsem zapálila svíčku a položila ji.,,Kéž by jste td viděl vesnici.Je tak nádherná. Nová Kazekage je velice milá žena." pousmála jsem se ale pak posmutněla. ,,Kéž bych věděla proč je otec takový jaký je.Slyšela jsem že nebyl vždy takový" jen tak jsem tam seděla a povídala si spíše sama pro sebe.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jesště dlouho jsem tam tak mluvila do vzduchu. Procházejícího Jaye jsem si ani nevšimla. Když jsem už nevěděla co říci vzvedla jsem se a namířila si to na cvičiště. Stejnak jsem něměla co dělat takže jsem svůj volný čas hodlala věnovat tréninku. Ostatně jako každý den.