Poušť kolem vesnice, tréninkové prostranství

Tak nějak jsem to překvapeně poslouchala. Deset let?! Nikdy jsem si ničeho nevšimla, no taky, čeho si já všímám, ale to bylo jedno. Tu jeho připomínku, že by to nepřežil, jsem přešla. Buď by riskoval prolet Sunou nebo no, sama nevím.
"Eh, no, Jayi, nějak jsem s tebou moc nemluvila, moc tě neznám, tak, no, jsi kamarád.." Nechtěla jsem být necitlivá nebo tak něco. "Prostě se ještě moc neznáme, nemyslíš?" Nějak jsem se to snažila mile vysvětlit a opatrně se vykroutila z jeho sevření.

"E-etto.." Opravdu hodně, hodně překvapeně jsem na něj zírala a nevěděla, co říct. "Já.." No, než jsem stačila něco říct, byl fuč. Takže mi hlavu pomotal ještě víc. Kecla jsem si zpátky do písku. Pff, co bych měla dělat? Nevěděla jsem, netušila jsem, jak na takovéhl vyznání reagovat. Yo, jsi zbabělec.
Mé myšlenky až vyrušila Freya, která na mě skočila a zase mi olízla tvář. "Dobře, dobře, moc přemýšlím, že? Ono to nějak dopadne.." Pousmála jsem se a podrbala ji za uchem. Pak jsem vstala. Potřebovala jsem myslet na něco jiného. "Yosh, je čas jít. Co protentokrát říkáš, že paničce koupíme velkýý rámen, až přijde utahaná z práce domů?" Usmála jsem se a sama sobě si přikývla. Ještě jsem se porozhlédla, Jay mi zmizel z dohledu, povzdechla jsem si a s Freyou v patách se vydala pryč.
(Přesun.)

Boze ja jsem takovy pako, no mozna to bylo to nejlepsi co jsem mohl udelat.
Pritom jsem byl tak daleko lehl jsem si do pisku a pozoroval hvezdy a po chvili jsem usnul.

Došla jsem do pouště, Pili doma stejně nebyla a já jí nutně potřebovala něco říct, ale hnát se do kanceláře jak tupec jsem zase nechtěla ne dřív, než si trochu potrénuji.
Protáhla jsem se a porozhlédla se. Všude byl klid, krásné ticho a písečná bouře nehrozila, ta totiž už přešla. Pousmála jsem se a poskládala pečetě.
"Fuuton: Dai Kamaitachi!" Pousmála jsem se a podívala se před sebe. Viděla jsem, jak se má chakra smíchaná s větrem spojila a vytvořili obrovské poryvy větru, zostřily se a přesekly by všechno ve své blízkosti. Teď se jen kolem prohnaly a když nenarazily na cíl, zase se rozplynuly, jako kdybych tu techniku nikdy nepoužila. Byla má nejsilnější, prozatím! Musela jsem se znovu pousmát a pak si kecla na zadek do písku. Chvíli jsem jen hleděla před sebe a přemýšlela, na svém oblíbeném místě.

Došel jsem do pouště,kde se mělo podle všeho trénovat a kde byl volný průchod z vesnice i do vesnice.Aktivoval jsem si Sharingan a prohlédl si okolí,přičemž jsem si všiml,díky jejichž chakre dvou lidí.Byli dost daleko,na to abych je nějakou technikou nezasáhl.Roztáhl jsem ruce a zavřel oči,přičemž jsem se začal soustředit.Často jsem měl návaly vzteku,jen tak zničeho nic a jen trénink byl způsob,jak je ze sebe dostat.Pootevřel jsem rty a řekl.''Chidori Nagashi'',hned na to s podivně pištícím zvukem začali létat kolem mě blesky a díky soustředění se dostávaly skoro deset metrů na každou stranu ode mě.Přemýšlel jsem jak jinak se dostat ke Kazekage,tenhle způsob hraní si na vola určitě nezapůsobí.Ruce jsem opět dal k tělu a blesky zmizeli.Pootočil jsem se na ty dvě postavy,asi dvacet metrů ode mě a začal si je prohlížet,počemž jsem zjistil že je jeden z nich ta holka ze včerejška co kazekage tykala.Ale ale..Pomyslel jsem a shunshinem jsem se dostal k nim,přičemž jsem deaktivoval sharingan,aby si ho nevšimli.''Ahoj..Včera jsem se nepředstavil..Jmenuji si Akiyuu'',snažil jsem se mile usmát a natáhl k ní ruku,ignorovajíc druhou osobu.

Jaye za mými zády jsem se upřímně lekla. Ale když jsem si ho prohlédla byla jsem ráda, že už se probral.
"Huh? Už ses probral? To je dobře a já no, trénovala jsem tady, co ty?" přitom to spíš vypadá, jako kdybych jen lelkovala. Pak jsem si všimla, jak ke mě přišel ten chlapec ze včerejška, jak byl u Pili v kanceláři. Eh, co ten tu dělá? Pousmála jsem se a stiskla jeho ruku. "Těší mě Akiyuu, jsem Yoko.." Představila jsem se, neměla jsem ponětí, co tu dělá.

Pustil jsem jí a nevinně se usmál.''No..Ehm..Za ten včerejšek se omlouvám,mám..No nerad o tom mluvím ale rozdvojenou osobnost a ještě to tak úplně nezvládám'',usmál jsem se nervozně a poškrábal se na hlavě.''Asi bych se měl nějak omluvit Kazekage ale..Já nevím jak když mě uvidí bude mě chtít vyhodit..A ty ji znáš..Neporádíš mi jak udělat aby mě nezabila a abych se mohl nějak..Vymáčnout?''Řekl jsem nesměle a podíval se do země,přičemž jsem překřížil oči.Když jsem měl sklopenou hlavu,tak jsem se podíval na jaye úplně jiným pohledem než před tím a hned se odvrátil a znovu se prosebně díval Yoko do očí.

"Jo tak, no s prominutím, tvoje druhé já mi připadá dost dětinské.." Ušklíbla jsem se. Prohlašovat, že Kazekage zabije, když ještě ani neměla svojí večerní dávku Yaoi, to si rovnou mohl podepsat ortel smrti, vyšlo by to nastejno. Zakřenila jsem se a na jeho otázkou odpověděla trhnutím rameny.
"Nějaký nejnovější Yaoi časáky, sladké Dango a necuchat jí nervy" Odpověděla jsem víceméně nezaujatě, znala jsem Pili od dětství, nemá jiných úchylek, dobře má, ale těmi ho zahrnovat nebudu. Ale vypadal tak prosebně, že jsem mu prostě musela poradit.
Pak jsem se otočila na Jaye. "He? Odcházíš, nadobro, ale.. ale proč?" Byla jsem překvapená a to dost.

''Arigato!''Zvolal jsem nahlas a skočil jí kolem krku.Chtěl jsem aby si mě trochu oblíbila a aby mě nepodezžívala,u ostatních mi to bylo celkem fuk..Políbil jsem jí radostně na tvář a odskočil,přičemž jsem se uculil od ucha k uchu.''Vážne jsem ti vděčný..Doufám že se ještě uvidíme ahoj'',zazubil jsem se a otočil jsem se zády.Aktivoval jsem sharingan a podíval se úplně jiným,výhružným pohledem na Jaye,počemž jsem bezeslova zmizel směr vesnice.(přesun)

"Ne-nemáš za co děkovat, maličkost" Dostala jsem ze sebe značně vykolejená a pousmála se. No pak už odkráčel pryč. To bylo.. divný!
Pak jsem se otočila na Jaye. "Doopravdy chceš Sunu opustit?" Ptala jsem se, nebyla jsem moc nadšená.

"H-hai.." Přikývla jsem a sklopila hlavu, špičkou boty ryla v písku a přemýšlela. "Ale stejně jsi mi pořád neřekl důvod, proč odcházíš, nechápu to, stalo se snad něco?" Pak jsem zase vzhlédla a významně na něj pohlédla, bylo jasné, že chci odpověď, pravdivou.

"Ale, nemusíě být přece na to sám.." Podotkla jsem, nevěděla jsem, co dělat, co říkat. A navíc tohle, prostě jsem byla vykolejená.
"M-mě.. miluješ..?" Vysoukala jsem ze sebe po chvilce ticha, nevěděla jsem, co říct.
"Gomene, ale já.. Nevím, co ti na to říct, nchci, aby jsi odešel, ale vím, že musíš.. A.." Sklopila jsem znovu zrak k zemi a zmlkla jsem.

Pozorovala jsem ho.
"Tak, jen, dávej na sebe pozor.." Zamumlala jsem a pokusila se o takový menší poloúsměv.

Zůstala jsem jen přikyvoaně stát, nechopna ničeho. Tak tohle jsem nečekala. Dost mě to rozhodilo, prostě udělat tohle naráz, když jsem mu city nemohla opětovat. Znala jsem ho chvilku, byl to spíš jen kamarád..
"Budu věřit, že se vrátíš v pořádku.." Dodala jsem hned potom a pousmála se.