Poušť kolem Suny

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 15:06

Je to jakési pásmo zhruba dvou až třech kilometrů okolo vesnice, kde je smíchán pouštní písek s pískem loutky Kazekage, takže má Kazekage přehled o příchodech a odchodech lidí z a do vesnice.

pro **Akio Sakkaku** Wed 29 May - 21:13

"Eh.. Eh.. Eh.." Ozývali sa povdychy po púšti. Bol to behový povzdych, znamenajúci vyčerpanie človeka, ktorý práve uháňal pod páľavým slnkom. V ruke zvieral naozaj divný zvitok, zvitok ktorý mal pre Sunu a rebelov obrovskú hodnotu, a to že sa to podarilo malému chlapcovi menom Akio, vyfúknuť spod nosa priamo vodcovi Nukeninov v treťom tábore okolo Suny, len svedčalo o jeho schopnostiach. Tentoraz bol ale v malére, uháňal som púšťou, bol som úplne vyčerpaný a mal som prečo, pretože moje stopy niečo alebo niekto nasledoval. Bolo to ešte ďaleko k troskám brány, a mne dochádzala energia, ten zvitok som ale nemienil pustiť, teraz ségra uvidí že nie som len polovičný Akasuna! Z posledných síl som uháňal, ale bolo jasné, že je len 2%centná šanca že újdem. Nevzdával som to ale, mal som sa ku komu vrátiť a takto, jej ukážem že aj keď nás delí matka a je taký veľký vekový rozdiel, zvládnem ju ochrániť! Moje myšlienky ale vytrhlo malé bezvedomie, keď som sa bezvládny skotúľal na zem, pričom sa piesok dostal všade a zvitok uletel do neznáma. Bol som znova na pokraji smrti. "Majú ma.." Povzdychol som si v duchu keď som na zemi pocítil otrasy, znamenajúce že sa blížia. Už som sa chcel vzdať, keď sa mi pred očami zjavila Suna, celá moja pravá a konečná rodina! Nevzdám to tak ľahko! Na pokraji, plaziť som sa ale začal k zvitku, aby som sa postavil .. a uháňal ďalej preč. Neberúc ohľad nato že situácia s odpadnutím sa zopakovala už asi 5ty krát a 6sty, to už môže byť smrtelné.

pro Daichi Akasuna Thu 30 May - 14:18

Doběhl jsem pomalu na okraj brány Suny, kde byla už jen poušť a koukal se okolo. Bylo mi jasné že tu někde bude Akio, jako vždy...Fakt mě tehdy málem kleplo že to je můj strýc, ale ten věkový rozdíl není vůbec tak velký, proto jsem ho bral spíš jako kamaráda a ne strejdu.
Pomalu jsem se rozešel dál a pak zahlédl nějaký stín, ze kterého se vyklubal Akio, ale vypadal nějak divně. Viděl jsem jak cestou padal a tak jsem se za ním rozběhl.
"Akio!" Doběhl jsem až k němu a podepřel jsem ho. Díval jsem se na něj jak na cvoka, protože jsem netušil co dělá.
"Až tak moc trénuješ nebo co?!" Řekl jsem nechápavě a snažil se jít zase blíž k bráně, jenže byl fakt těžkej a já byl navíc menší, takže mi dost padal, ale snažil jsem se, proto jsem šel pomalu, nebylo kam spěchat, teda, zatím, snad...

pro **Akio Sakkaku** Thu 30 May - 14:43

To že narazí na mňa Daichi, som nečakal ani najmenej. Fakt som sa správal ako blázon keď ma podoprel, ani som si to nevšimol a v totálnom blúznení ktoré nešlo prehliadnuť som sa potácal ďalej k bráne, ak som spadol, plazil som sa kým som nenabral síl na chôdzu. Minúty sa vliekli, a ja som si krátkym pohľadom dozadu pre prípad ohrozenia konečne všimol Daichiho. Vytreštil som oči, naozaj som vyzeral šialene, alebo skôr, som hmatom rozoznával kto predo mnou stojí, úplne som sa dostal k nemu, páska spadla na zem a on zazrel krvavo červené oko, prvý krát videl Sakkakské oko, tak blízke Sharinganu až to nebolo príjemné, nepúšťal som ho, aj keby začal kričať, ruku by som mu priložil k ústam a umlčal ho. "Dones.. to.. ségre.. Prosím.." Zrazu zo mňa trhane vyšlo, a presne v ten okamih som siahol pod plášť a podal mu zlatistý zvitok, znova započul kroky ktoré boli ale na kiláky ďaleko, strhol tvár znova k nemu a šialeným tónom prehovoril. "Hneď, BEŽ, UTEKAJ!" Zreval som, to som ho odsotil do piesku kde mohol spadnúť, v šialenom obrate som sa zhrbený otočil, a začal si nezrozumiteľne mrmlať niečo popod nos, kým sa moja postava .. nevyparila. Proste z ničoho nič som zmizol za vetra, ani len náznak po živote nemohol zahliadnuť. Predsa, ako som ja zmizol, zvitok v ruke mu ostal, a ak sa nerozhodol ísť do Suny, kamkoľvek sa pohol, vždy sa pred ním objavila cesta k bránam Suny, takže ak nechcel blúdiť do nekonečna, musel prejsť hranicou brány.

pro Daichi Akasuna Thu 30 May - 15:04

Pomalu jsem s ním šel dál, když jsem však zaslechl nějaký hluk, otočil jsem se a aktivoval jsem Sharingan. Hned v tu chvíli mi pohleděl do očí těma svýma. Sharingan a to Sakka oko přímo před sebou, byl to divný pocit. Když mě však odhodil, jen jsem padl na zem a měl nějaký svitek v ruce. Podíval jsem se na něj a jen se zamračil.
Hned jsem vstal a chtěl se ho dotknout, ale najednou se někam vypařil. Co to... Pomyslel jsem si a když jsem viděl to co se blíží, jen jsem zůstal nehybně stát a koukal se, byl jsem v otřesu. Hned na to jsem se koukl na svitek a pak mi to cvaklo.
"K-kso!" Křikl jsem si pro sebe. Vytáhl jsem svitek, kousl se do prstu a vyvolal jsem si loutku, spíš Karasua. Stále jsem měl aktivovaný Sharingan a to byla obrovská výhoda jak pro mé genjutsu, tak snad i zlepšení ostražitosti. Já nebyl tak slabý jak si o mě každý myslel...Bylo mi 10! Byl jsem geninem dřív než Itachi Uchiha a to mi dodávalo odvahu...Teda až na to že jsem své Kekkei Genkai projevil o něco později, tak i tak...To co mi dal Akio bylo asi důležité a pouštět se do boje s takovýma lidma...Raději jsem dal Karasua zpátky do svitky, deaktivoval jsem Sharingan a zdrhal jsem jakoby mi u prdele hořelo xD.

Přesun

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 9 Jun - 12:36

Přiběhla jsem na poušť. Pravda, moc opatrná jsem při tom nebyla, nekoukala napravo ani nalevo, ale jen běžela, jako bych snad rychlostí mohla vrátit Akia zpátky do Suny. Udýchaně jsem stála uprostřed zlatavé pouště a zírala kolem. Písek, duny a vítr.. nic jiného jsem neviděla. Křupavé šelestění mi rachotilo kolem uší, ale já se stejně snažila vnímat něco jiného. Neuslyším ho? Neuvidím?
"AKIO!!" vykřikla jsem zoufale, ale došlo mi, že je to jen hloupost. Mohl by mě někdo slyšet a s nukeniny na krku bych ho nenašla už vůbec. Jenže.. co jsem měla dělat jiného? To je jedno, půjdu si pro něj třeba do Kagetsu!
Zaťala jsem pěsti.. Můj malej brácha..

pro Aki Kana Sun 9 Jun - 20:18

Dobehol som za Pilí a keď sa zastavila, zastavil som sa pár metrov od nej. Obzeral som sa okolo a hlavne dával pozor či je tu bezpečne. Jednu ruku som mal nepatrne na meči aby som ho v prípade núdze vedel rýchlo vytasiť. Nakoniec som podišiel k Pilikke a rukou som jej chytil plecia a jemne ich stlačil. To bude v poriadku, nájdeme ho a v poriadku privedieme domov... povedal som tak aby to počul a stále sa nezbavoval ostražitosti. Poď dnu, zbalím sa a vyrazím... povzdubidov som sa usmial.

pro **Nukenin** Tue 11 Jun - 14:06

V momente ako sa chceli otočiť späť k bráne, brána zmizla. Ocitli sa všetci traja, počítam aj Zena, v nekonečnej púšti na páľavom slnci uprostred neznáma. Nevedeli určiť smer, pretože ich stopy vsadené do piesku zmizli, ale pred nimi v diaľke zazreli obrys malej fontány..

pro **Akasuna no PiliKKa** Thu 13 Jun - 16:10

Kývla jsem hlavou a chtěla jít zase zpátky, ale.. jako bych zabloudila. Poušť jsem znala, vyrostla jsem v ní a uměla se v ní orientovat, ale tohle..
Otočila jsem se několikrát kolem vlastní osy a dívala se kolem. To jsme běžela tak daleko? Bylo to divné, protože jsem si byla jistá, že jsem jen pár metrů od vesnice. Nebo ne?
Dívala jsem se před sebe, přimhouřila oči a zastínila si je rukou. Fontána? Zamračila jsem se. Odkdy je tu fontána?

pro Aki Kana Thu 13 Jun - 16:27

Co se deje? zeptal sem se Pilikky když tu tak zmatene pobíhala, jako chibík který nedostal Dango a teď neví co delat. Pak sem si všiml kam kouká. Co to? nechápave sem se zatvářil a taky na to koukal jako vyoraná myš.

pro **Akasuna no PiliKKa** Thu 13 Jun - 16:36

Běžela jsem jen chvíli, jsem si jistá, že musíme být blízko vesnice, ale.. asi jsem běžela déle, než jsem si myslela.. teď musíme být někde daleko v poušti, nepoznávám to tu." znovu jsem se pootočila a dívala se i na nebe a snažila se podle slunce určit směr, jak mě to učila babička, ale neviděla jsem ani vzdálen obrysy ničeho, co by jen vzdáleně připomínalo něco jiného, než písek.

pro **Akasuna no Zen** Sun 16 Jun - 14:22

Tak trochu to bol teraz prúser, keď okolo nás nebolo nič iné, než piesok a piesok. V tejto chvíli to bola asi vec, ktorú som najviac neznášal. A samozrejme k tomu ešte teplo, no na to som bol trošku zvyknutý. Hoci tu v púšti to bolo horšie než v dedine! Jediné čo tu bolo ešte okrem toho, bola fontána. Fontána v púšti... aj by som sa za ňou rozbehol, aby som ukojil smäd a oblial sa vodou, ale predsa len... fontána len tak v púšti? To bude nejaké divné.
Pil? Dala si niekedy vybudovať fontánu niekam do púšte, alebo mám radšej zostať na mieste a nerozbehnúť sa k nej? Zvedavo som sa spýtal, keďže ma to k nej trošku ťahalo. Ale stále som netušil, ako bolo možné to, že sme sa zrazu stratili po krátkom behu, a že tu bola fontána!

pro **Nukenin** Sun 16 Jun - 14:50

Áno dalo by sa to nazvať obrovským prúserom, stratený na púšti, ale všetci pociťovali akoby ich horúčava nepripravovala o život, necítili strašný smäd aký býval na púštiach, nemali potrebu únavy, nič podobné čo museli zažívať vo svete, necítili. Avšak, zrazu sa v púštnych dunách ukázala kamenná cestička, cestička vedúca priamo k studničke. Nikto nevedel či k nej budú kráčať, avšak, Pilikka podľa všetkého šla, keď v odraze diaľky zahliadla seba, v rokoch, keď ešte mala možno 12 a bola s Daikim. Obaja stáli pri studničke a sledovali do jej vnútra. Usmievali sa, ruky máčali do nádoby s vodou a prskali na seba vodu.

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 16 Jun - 15:38

"Ne, určitě ne.. nikdy předtím jsem to neviděla a to jsem byla v poušti už tisíckrát, navíc-" zasekla jsem se a zahleděla se na druhou stranu. Ano, viděla jsem tu studnu i sebe a Daikiho. Dívala jsem se na vlastní malé já, které se vesele smálo, stříkalo po Daikim vodu a hlasitě něco křičelo, i když jsem přesně nevěděla co. I Daiki se smál, viděla jsem ho tak jasně, s těmi blonďatými vlasy a zářivým úsměvem doplněným dvěma řádkami dokonale bílých zubů. Vždycky se tak oslnivě usmíval.
Píchlo mě u srdce, protože mi došlo, že jsem Daikiho neviděla už několik let. Bylo docela dobře možné, že se někde ukrývá, třeba v Konoze u toho svého kamaráda.. ale bylo také naprosto stejně pravděpodobné, že zemřel..
"Daiki..." natáhla jsem ruku k tomu přeludu a udělala pár kroků vpřed.

pro **Akasuna no Zen** Tue 18 Jun - 21:13

Navíc? Naklonil som sa bokom tak, nech jej vstúpim do výhľadu aby si ma všímala ďalej. Zdalo sa mi, že je akoby niečím unesená. To tá studňa? Len nejak letmo som sa obzrel do diaľky, zas pohľad vrátil a zaklipkal som očami, akurát keď vystrela ruku i vykročila niekoľkými krokmi dopredu.
Um, Pil? V pohode? Zamával som jej pred tvárou, niečo mi hneď ale napadlo. Priložil som jej dlaň k čelu, či náhodou nemá teplotu a pokrčil som si ramenami. Čo to má byť? Sám sebe som položil otázku, zároveň som vedel, že Pil mi ju asi nezodpovie, ak bude nejako mimo. Ak teda mimo bola, pretože mi tak teraz dosť pripadala!

pro **Nukenin** Wed 19 Jun - 10:17

Zen v momente ako sa pokúsil dotknúť Pilikky, prešiel rukou cez jej telo akoby bola nehmotná a na ľahký závan vzduchu zmizla vo vetre. v tom okamihu sa ocitol úplne sám na púšti, niekde v neznáme, ale v blízkosti známej budovy, a tou bola neďaleká oáza, ktorá bola známa svojím hojným počtom ukrytých zbabelcov, alebo tiež aj nebezpečným Nukeninom o ktorom sa povrávalo že ho ešte nikto neporazil..

Pilikka však ostala pri studni, sama znova, ale tentoraz zmizli aj Daiki a jej mladá podoba. Všetko sa zmenilo a ona sa ocitla v lese, kde pršalo. Znova tam stál Daiki, celý od krvi a zranený, avšak tentoraz stál nad telom mladého Uchíhu bez oka, ktoré ležalo v dlani užívateľa Jintonu. Ukážka ktorú nevidela, ako jej Daiki zabil Konožského Jounina. V diaľke si ale všimla ešte niečo, bielu hrivu a uplakaný pohľad Jounina z Konohy, ktorý v ruke držal bielu čepeľ, nenávistne hľadiac na paralyzovanú Daikiho postavu. Práve odhalila príbeh boja, ako prišla k svojmu Sharinganu..

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 19 Jun - 16:45

"Daiki!" v první chvíli mi nedošlo, co se děje, viděla jsem jen svého přítele od krve a rozeběhla jsem se k němu, protože pohled na to, že by měl být zraněný mě ubíjel, no nakonec jsem se zastavila. Co to mělo být..?
Dívala jsem se na oko v Daikiho dlani. Pak teprve mi došlo, o co se jedná.. tenkrát v noci, to oko...
Nechápala jsem, co se děje. Kde to jsem a proč tohle musím vidět..? A kde je.. "Z-Zene?" otočila jsem se kolem sebe a ale svého bratra jsem nikde neviděla. Gnejutsu, to mi teď už bylo jasné, ale.. proč jsem měla vidět zrovna tohle..?

pro **Akasuna no Zen** Wed 19 Jun - 17:23

Moja ruka cez Pil len tak prešla, akoby tu ani nebola. Po zafúkaní ale hneď aj zmizla, a moja ruka zostala vystretá vo vzduchu, kde som Pil ešte pred momentom videl.
Pili! Héj! Začal som sa otáčať na mieste, až som nakoniec aj zastavil bez úspechu. Nadul som tvár, ruky si prekrížil na hrudi a pohľad som zapichol na neďalekú oázu.
Fajn, som asi na práškoch. Zašomral som si, načo rovno aj povzdychol. Tušil som, že to bude asi Genjutsu, a na to som teda nebol veľmi dobrý. A ak to Genjutsu nebolo, tak s pánom Bohom... A neveril som ani tej oáze, no napriek tomu som tu nechcel len postávať, čiže som vykročil veľmi pomaly dopredu. Stále som sa ale aj obzeral, viac než to čo bude so mnou ma zaujímalo, čo sa asi deje u Pil. Alebo kde vôbec je! Celé to mohlo byť Genjutsu, a ona so mnou ani nemusela byť! No, bolo to divné, snáď to tu prežijem so zdravými nervami.

pro **Nukenin** Thu 20 Jun - 8:19

Pilikka nedokázala nájsť svojho brata, ale našla mladého chlapca od sĺz a krvi skrytého v kríku. Videla mladého Hidea Hatakeho, ako hľadí po Daikiho odchode na mŕtve Uchíhovo telo, ktoré mu povedalo aby sa pomstil. Posledné čo zahliadla bol hnev v jeho očiach, následne čoho si vzal druhé oko, a odprisahal že osobu ktorá má dvojča nájde a zabije. Situácia sa zmenila, znova stála na púšti, znova pri tej istej studni ale teraz tu nebola ani ona ani Daiki ale mladý chlapec, chlapec s oboma očami inými, zvláštny už len vzhľadom aj správaním, ako stojí a čaká. Mladý Akio ktorý strávil mesiac na púšti čakajúc na Pilikku, bez jedla či odpočinku, len s jednou myšlienkou. "Nesklamem.." Prehovoril, sledujúc fontánku..

Zen sa ale objavil už mimo Genjutsu, ako dokázal pochopiť, stál neďaleko brány kde zmizli, ale Pilikku nájsť nemohol, tá bola míle a míle ďaleko, zmapovať ju nešlo. Ale videl niečo, v piesku sa tiahli stopy, stopy malého chlapca ktoré mohli patriť Akiovi snáď? A viedli do oázy. Vyberie sa tam Zen?

pro **Akasuna no PiliKKa** Sat 22 Jun - 12:50

Neschopna slova jsem se dívala na muže i tělo a nevědomky při tom prsty přejela po černé pásce, která roky skrývala tajemství.. ano, pochopila jsem, že mé oko je oním dvojčetem, a já ten člověk, kterého chce zabít... nikdy jsem nad tím okem příliš nepřemýšlela, protože Daiki mi odmítl cokoliv říct, ale teď mi to přišlo.. hrozné!
Vůbec jsem nechápala dané výjevy. Proč mám vidět, jak jsem přišla k sharinganu? A proč vidím Akia? Tu věc jsem si nikdy neodpustila, protože jsem teprve poté poznala, jaký Akio doopravdy je.. snad jsem se mu tím, jak rychle jsme ho všichni přijali do rodiny, snažila omluvit vlastní chyby..
"Akio.." šla jsem za ním.
Zapomněla sem v tu chvíli na všechno okolo, na Zena, na Daicho, Yoko... prostě jsem jako omráčená kráčela za ní.m

pro **Akasuna no Zen** Sat 22 Jun - 12:58

Uvedomil som si, že som vlastne pri bráne, čiže... akoby som ani nikam neodišiel. A naopak, po PiliKKe nebolo ani stopy. Jediné čo tu bolo, boli menšie stopy v piesku, ktoré viedli práve do tej oázy. Mieril som mimochodom do nej tiež, teraz už rovno za stopami, hoci sa mi to nepáčilo. Keď som bol pri tej oáze už bližšie, začal mi zrak pobehovať a hľadať Akia, alebo aspoň nejaké ďalšie známky po tom, že tu je či bol.
Akio? Trošku hlasnejšie som sa ozval, mohol by ma začuť a ísť za mnou, ale tiež som mohol prilákať aj nepriateľa. S tým som však rátal.

pro **Nukenin** Sat 22 Jun - 14:52

Zrazu sa na scéne objavil Aki, Aki Kana ktorý zo svojim Shotonom mohol ešte niečo urobiť. Avšak tentoraz bariérové Genjutsu potiahnuté púšťou aj dedinou, vytvorilo obraz aj Akimu. Ten tál neďaleko Pilikky, ale nie pravej, Genjutsu Pilikky. Ale tá nebola ako pred tým. Stála a sledovala istý chrbát Uchíhy, ktorý odchádzal. Plakala? Zdalo sa že áno, keďže sa držala za srdce..

Zen v tom momente narazil na divný úkryt, ten úkryt viedol cez otvorenú bránu do zeme, a z nej sa ozývali zvuky. Brána sa otvorila, s vrzgotom a zospodu zaznel hlas malého chlapca ako volá o pomoc.

Pilikke sa Akio ale pred očami nestrácal, ďalej sledoval studňu a tam videl odraz. Voda dosiahla okraja studne a v ňom mohla spoločne s Akiom zahliadnuť divný zvitok. Celý posiaty zlatou farbou, dávny zvitok Sunagakure. Ten zvitok dokázal v zlých rukách zničiť ostatok Suny, ktorý ešte ostal, a Akio ho zo studne sledoval. "Ochránim ťa.. Néé~chan.." Po prvý krát ju samostatne nazval, vždy ju nazýval Kazekage, vždy, aj po zistení že sú rodina, ale len keď bol sám bol schopný to povedať nahlas. Pilikka niečo zistila. Prečo.. sa Akio stratil a čo to bolo za zvitok. A prečo.. zaň Akio platil tak vysokú cenu, keď sa pomalým krokom začal odchádzať od studne do púšte. Bude ho sledovať?

pro **Akasuna no PiliKKa** Sat 22 Jun - 14:58

Nemohla jsem odtrhnout zrak, z Akia, skoro nic jiné jsem nevnímala, teprve až když jsem si všimla svitku, zaměřila jsem svou pozornost na něj. Věděla jsem, o co se jedná a jediné, co jsem mohla bylo zakrýt si ústa rukou. Proč jsi to udělal..?
"Akio!!" tentokrát už jsem zněla maličko hystericky, protože jsem začínala mít vážný strach. Teď, když jsem věděla, který svitek ukradl.. tohle nejspíš dopadne hodně zle.. bylo mi to ale úplně jedno, běžela jsem za ním s nataženou rukou, jako bych se bála, že když nebudu dostatečně připravená, možná se rozplyne a já ho navždy ztratím...

pro **Akasuna no Zen** Sat 22 Jun - 15:29

Predstúpil som pred úkryt, respektíve pred vstup do úkrytu, kde som začal nedôverčivo hľadieť. Mal som fakt blbý pocit, z celej tejto akcie, alebo čo to vlastne bolo. No z toho úkrytu sa ozýval hlas malého chlapca, čiže... ak by som tam nešiel, mohol by som Akia nechať v nebezpečenstve. Nemohol som riskovať odchod z dôvodu, že to môže byť pasca, keď to pasca ani nemusela byť. Vytiahol som si kunai, ktorého čepeľ bola potretá mojim obľúbeným a zatiaľ jediným jedom, a s trochu neistým krokom som sa vydal ďalej, do úkrytu. Nech tu bude, nech tu bude... Opakoval som si v hlave, no čím ďalej som šiel, tým horší pocit som mal. Snáď to ale bude mylný dojem!

pro Aki Kana Sat 22 Jun - 16:49

Pozeral som sa na ten obraz a chcel ísť k nej a objať ju ale zasekol som sa. Nie, toto nie je pravda. Nie je... len by ma zaujímalo prečo mi ukazuje toto...niečo som o tom počul ale nikdy mi nič nepovedala...takže to bolo asi takto?!

pro Sponsored content

Poušť kolem Suny

Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny

Re: Poušť kolem Suny