Nemocnica Kusuri

Isayama Miya

Probudila jsem se a připadala jsem si odpočata. Pak jsem si uvědomila, že jsem byla v poušti, u nějaké brány do vesnice. Rychle jsem se rozhlédla po pokoji a uvědomila si, že jsem v nemocnici.
Sakra, to zase bude průšvih, až to Pán zjistí a bude za mě muset zaplatit. Pak jsem si uvědomila, že jsem končně svobodná a nemusím se nikomu zodpovídat.
"No, to je zase průšvih. Nikde nevidím svoje oblečení ani zbraně, nemám peníze na zaplacení pobytu v nemocnici a vlastně ani nevím,kde jsem." Povzdechla jsem si pro sebe.

Yuki

Jemne zaklopal na dvere a v tichosti vstúpil dovnútra aby tú dievčinu prípadne nezobudil. Na jeho prekvapenie tá už bola hore keď vstúpil a tak vošiel do miestnosti.,, Dobrý." pozdravil a pristúpil bližšie.,, Vraj vás našli pri bráne vesnice tak ma sem poslali aby som vyriešil tvoju situáciu. Pamätáš si kto si?" spýtal sa kontrolne pre istotu.

Isayama Miya

"Dobrý den" pozdravila jsem uctivě.
"Jsem Isayama Miya, mohl by ste mi prosím říct kde jsou moje věci a zbraně?"
Seděla jsme na posteli a necitíla se zrovna nejlíp v nemocničním munduru a schovaná pod peřinou. Navíc neozbrojená v přítomnosti ninji, který se ani neobtěžoval představit.
Jsem v nevýhodě, skoro neoblečená, bez braně a peněz a ani nevím kde jsem. Ikdyž jediná vesnice, takhle plná ninju, to musí být Suna.
Přemýšlela jsem a čekala, co z ninji ještě vypadne .

Yuki

Pritiahol si okamžite stoličku naopak a posadil sa.,, Vaše veci a predmety, ktoré sme vám našli máte bezpečné odložené v skryni za mojim chrbtom informoval ju.,, Takže očividne si pamätáte kto ste, takže to nám to uľahčuje. Čo sa vám stalo, že ste sa ocitli vyčerpaná pre bránou vesnice?" spýtal sa zo zvedavosti.

Isayama Miya

Ten ninja se mi nelíbil, očividně schválně mě nechával v nevýhodné pozici.
" V Suně jsem se ocitla, protože jsem se toulala pouští"
Vstala jsem s postele a došla ke skříni. Otevřela jsem ji a kontrolovala si svoje věci.
"Už tu nemusím zůstávat né?"
Ani sem nečekala na odpověď. Vzala jsme si oblečení a odešla s ním za závěs.
"Chvíli prosím pozorujte prázdnou postel"
Doporučila jsem ninjovi. Rychle jsem se převlékla. Luk a toulec jsem zatím nechala ve skříni, vzala jsem si jen pouzdro s základní výbavou.
Došla jsem na postel sedla si.
Co tak po mě může chtít? No nejspíš peníze za pobyt v nemocnici. A já žádné nemám.
Navíc jsem měla hlad a zakručelo mi v břiše.
No ještě tohle mi scházelo, nemám na nemocnici na jídlo. Sem v průšvihu, ale tak třeba by mě mohly nechat si to nějak odpracovat.

Yuki

,,No prirodzne vyzeráš, že si už úplne zdravá takže tu nemusíš už ďalej ostávať pokiaľ sa cítiš v pohode." odpovedal a nechcel byť neslušný tak len pozoroval posteľ pred sebou. Po chvíli sa opäť objavila a posadila sa na posteľ pred ním.,, V Sune ťa proti tvojej vôli prirodzene držať nebudem ale ako vidím." nadýchol sa.,, Si hladná tak môžem ťa zobrať na obed." pousmial sa.

Isayama Miya

"Skvělý nápad" usmála jsme se na ninju.
Jo ty zveš, ty platíš. Ještě s něj musím vytáhnout, jak tady seženu nějaký peníze. Je docela naprd být švorc.
Zvedla jsem se s postele a šla ke skříni. Vzala jsem toulec a připevnila si ho na záda. Pak jsem si na něj připevnila luk. Sice jsem neočekávala boj, ale i tak jsem si natáhla lučištnické rukavice. Upravovala jsem si rukavice a otočila jsem se na ninju.
"Jdeme? A po cestě by si mi mohl něco říct o téhle vesnici, moc toho o vás nevím. "

Yuki

Očakával všetko možné ale takú kladnú reakciu teda určite nie.,, Heh?" zaskočil sa a chvíľu to nevedel rozdýchať.,, No dobre." zašepkal potichu pre seba a postavil sa.,, Aj ja chcem také rukavice." napadlo ho v duchu.,, Tak teda pokojne môžme ísť." prikývol a postavil sa k dverám pričom ich otvoril.,, Dámy majú prednosť." pousmial sa a nechal ju prejsť prvú až potom šiel po nej.

Isayama Miya

Ninja byl evidentně mojí odpovědí zaskočen.
Počkej, až uvidíš, jak velký mám hlad, smála jsem se v duchu.
Vyšla jsem na chodbu a čekala, kudy půjde.
Rozhlídla jsem se po chodbě, jestli neuvidím něco zajímavého, ale byla to obyčejná nemocniční chodba.
Tak jsem zaměřila pohled na svého průvodce.
No taky nic moc. Ale snad mi zaplatí to jídlo. Musela jsem se usmát.

Doběhl jsem zadýchaně až k nemocnici. Přeci jen to byl docela kus cesty a já už byl unavený z předchozích bojů s Kurem a Reibim. Vešel jsem do nemocnice a hned zavolal sestru. Ta přes interkom zavolala nějakého zdravotnického ninju a já mu Jaye předal. Řekl jsem mu jen, že se vyčerpal při boji s nukeninem. O Reibim jsem si to raději nechal pro sebe. Sám jsem o tom neměl tušení a proto jsem předpokládal. že se jedná o přísně tajnou informaci. Doktor dal Jayovi chakra pilule a hned ho odvezl na nosítkách. Pravděpodobně na pozorování. Já jsem sestře zaplatil výdaje ze léčení a rozloučil se. Bylo to asi to nejmenší co jsem pro něj mohl teď udělat. Když jsem vyšel ven vydal jsem se hned za Aiko, protože tohle nemělo odkladu. (přesun)

Dorazil jsem do nemocnice a tam narazil na tu sestru co jsem jí včera předával Jaye. Dobrý den. Mohla by jste mi říct kde je umístěný ten genin, kterého jsem včera přinesl? Ale jistě mladíku. Ten je na pokoji 23. Mile se usmála. Moc vám děkuji. Trochu jsem se uklonil a zamířil k tomu pokoji. Když jsem tam dorazil. Pokoj byl prázdný a otevřené okno. Tak jsem přistoupil k oknu a začal se soustředit. Doufal jsem, že někde poblíž bych mohl nalézt Jayovu chakru. Po chvilce jsem jí slabě ucítil ze střechy nemocnice. Proto jsem oknem vyskočil ven a vyskočil až na tu střechu. Tam jsem ho viděl sedět. Zdravím, už je ti po tom včerejšku lépe?

No včera jsme bojovali proti nukeninovi jménem Kuro Buru. Ten tě sundal a při tom si přišel o veškerou chakru. Sice jsme ho potom se Shirem oslabili a já ho zabil, ale tobě povolila pečeť a vylezl z tebe Reibi. Po tom co jsem ho v tobě při boji potlačil si omdlel. Proto jsem tě vzal sem do nemocnice. No a tím se dostávám k tvé otázce. Jsem tu abych zkontroloval jak si se z toho dostal. Navíc s tebou bude chtít mluvit v blízké době Aiko. Řekl jsem s klidem a vzal si do pusy jednu žvýkačku.

Mírně jsem se při té jeho poznámce usmál. Jo, moc dobře vím o čem mluvíš. Navíc bych si dal pozor. Vypadala dost naštvaně a říkala cosi o nějakém speciálním potlačení Reibiho. Za pomocí proklaté pečeti. Protože si prý moc nezvladatelný. Z toho soudím, že to nebyl první případ objevení Reibiho. Když jsem domluvil, začal jsem znovu přežvykovat.

No já ti v tom bránit nebudu, ale zklameš tím své přátele. Nemluvě o tom, že mě a Shira pravděpodobně pošlou po tvé stopě. Což bude jen práce navíc. Z čehož vyplývá fakt, že nejjednodušší bude aby si došel za Aiko sám a rozumnými argumenty jí uchlácholil, aby ti dala pokoj. Znovu jsem začal zíval a zády se opřel o zábradlí, které vedlo po obvodu nemocnice.

No tak o tom, že by si byl experiment nemám tušení a šťourat se v tom nebudu. Ale myslím, že je lepší čelit tomu přímo než aby tě to potom samo dostihlo. Pousmál jsem se a dál se opíral o to zábradlí. Při tom jsem se podíval na to žhnoucí pouštní slunce.

No já jí do hlavy nevidím. Ale myslí, že když budeš rozumně argumentovat. Nebude mít důvod z tebe dělat zbraň. Jesli chceš půjdu tam s tebou v opačném případě se asi vyrazím protáhnout na cvičiště. Řekl jsem s mírným úsměvem a tu jeho ránu do zdi ignoroval.

Myslim ze tam pujdu nebo mi neda pokoj dasi milenium.
pomalu jsem se rozbehl a skocil ze strecy na zem
(presun)

Když skočil ze střechy. Chvíli jsem ještě sledoval jak mizí pryč. Potom jsem ze střechy sám skočil dolů a vydal se na cvičiště. (přesun)