Staré sídlo Legendárnich Šermiarov z mlžnej

First topic message reminder :

(Je to asi s polovice také veľké na obrázku )
Celý hrad je stále ukrytí v hmle, v podstate iba najlepší Senzibil by mohol zachytiť že sa tu nachádza lebo okolo sídla je Hmla ktorá je na báze chakry a tým je tu stále pokiaľ nepríde niekto kto sem má vstup povolení.
A je tu aj tajná miestnosť o ktorej vedeli len Legendárni šermiari a ich potomkovia, dokonca sa hovorí že ani sama Mizukage o tomto sídle nevedela. Možno tak z legiend.
Okolo hradu je hmlová bariéra. Čiže sa sem nedostane ten kto o tomto mieste nevie alebo ho sem nezavedie niekto kto má sem právo vstúpiť.
Nachádza sa tu knižnica, izby, cvičisko a jednoduchá zbrojírna.

Tajnú miestnosť nemožno nájsť, jednoducho musíte vedieť kde je pokiaľ neviete tak ju nenájdete (Možno tak z Byakuganom max.)
V miestnosti je okrúhly stôl kde je sedem miest na sedenie. Na stenách je sedem veľkých obrazov kde sa zobrazia súčasní majitelia mečov.

Miestnosti: Obývacie izby, Tajná zasadacia miestnosť, Tréningová hala, Knižnica (je tu zopár techník),

Povzdechla jsem si, posadila se a opřela o stěnu. Podívala jsem se do stropu.
Musím co nejdřív do kanclu. Bude sraz Kage, bude válka! Bude válka a já tady marním čas a ani nedokážu dojít do kuchyně.
Zadívala jsem se do země.
Bude válka. Bude válka, ta myšlenka mi tepala v hlavě, ač jsem to neměla plně potvrzené. Pak mi ale vytanulo na mysl, co by mi asi řekla Chikako, kdyby mohla mluvit aby nás neprozradila.
' A právě proto by jsi měla přijmout jeho nabídku,' povzdechla jsem si a podívala se zase do stropu.
Dobře, řekla jsem po velmi dlouhé chvíli mlčení.

Po jej odpovedi som mal stále taký úsmev ako má Sai.
,,To som rád,, vzal som si ju na chrbát lebo s jednou rukou by som ju inak neodniesol. ,,Dobre sa drž. Mala si namierené do kuchyne nie? ,,. Dúfal somže si nevšimne moju druhú ruku lebo by to bol dobrý dôvod na protirečenie na moje slová.

Když jsem se mu podívala do obličeje musela jsem se ušklíbnout.
Myslíš že nepoznám, že je falešný? Takhle se usmívá drtivá většina ROOTu...
Ven jsem z těch slov pochopitelně nic nepustila. Trochu mě překvapilo, že mě vzal na záda, ale nepřikládala jsem tomu velký význam.
Uhm, hai, do kuchyně.

V tichosti som ju doniesol až do kuchyne kde som ju zložil na stoličku. ,, Taak čo to bude? ,, opýtal som sa jej smerom ,, Niečo pod zub alebo na pitie? ,, rozprával som stále s tým falošným úsmevom na tvári. Lebo po mojom tréningu som zo seba dostal všetky emócie. Divil som sa aj sám sebe kde sa vzalo vo mne toľko ochoty pomáhať niekomu koho poznám sotva chvíľu a nepoznám ani jej meno.

Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
Nemusíš nutit namáhat se kvůli mě tvé obličejové svaly, když o to sami nestojí, prohodila jsem odměřeným tónem. Nic jsem neměla míň v lásce, nežli tyhle vykradené emoce.
Vodu prosím, řekla jsem potom věcně s pohledem do země.

Po tom čo povedala som sa konečne mohol tváriť podľa svojich citov. A chladným a bezemočným výrazom. Bez slova som zobral pohár do ktorého som nalial vodu. Otočil som sa jej chrbtom a pokúšal sa rozpohybovať pravú ruku dobitú od môjho cvičenia a ešte ošlahaná Raitonom.

Vzala jsem si skleničku s vodou. Byla jsem ráda, že je otočený zády. Stejně jsem se ale otočila zády také a malinko si povytáhla masku, abych mohla pít. Skleničku jsem do sebe hodila téměř na ex. Poté jsem si masku zase stáhla.
Kdo sakra jsem? Patnáctiletá holka. A co dělám? Možná jsem přeci jen měla být třeba švadlena... obrátila jsem se a všimla si toho, co dělá s rukou.
Jsi zraněný? nahnula jsem hlavu na stranu.

,, Nie nič mi nieje,, odpovedal bez najmenšieho zaváhanie.
Rukou som mohol vo veľmi malom rozsahu hýbať. "Dúfam že keď techniku dokončím následky nebudú v takom rozsahu " zostal som otočení
,,Mala by si sa ísť poriadne prespať iba by ti to prospelo ,, povedal stále tým istým hlasom i keď v tejto vete mohlo byť trocha citov.

Zadívala jsem se na dno prázdné skleničky.
No, asi máš pravdu, měla bych se vyspat, pronesla jsem zamyšleně s pohledem stále upřený do skleničky.
Hmm, spánek. Úžasná věc. Lidé ani netuší jaké je to o něj přijít, vzpoměla jsem si na první měsíc potom, co jsem měla Samehadu.
Jo, měla, vyklouzlo mi ze rtů znovu tak, že to nebylo skoro ani slyšet.

Podišiel som k nej tak aby sa ma chytila okolo krku aby som ju mohol zase zobrať na chrbát. ,, Tak poď,, povedal som príjemnejším hlasom ako predtým
,, Môžeš celú noc pokojne spať ja budem spať v knižnici keby niečo,, dopovedal som a čakal kedy sa chytí aby som ju mohol odniesť

Chytila jsem se ho a byla jsem ráda, že jsem tady nenarazila na nikoho jiného. Mohlo by to být mnohem horší.
Arigato, povzdechla jsem si a čekala.
(gomene, usnula jsem ^^)

Odniesol som ju do izby. A potom došiel do knižnice. Vrátil som sa ku knihám a pokračoval som v čítaní a prezeraní knižiek.
Pravá ruka sa mi začala dávať pomaly dokopy. Ľavá ruka bola vďaka jutsu úplne v poriadku. Po dočítaný knihy odložil späť na poličky a išiel smerom do kuchyne.
V kuchyni urobil rámen ktorý musel rozvoňať celé sídlo. Trocha som si nabral do misky a začal som jesť.

Usnula jsem skoro hned jak mě položil na postel. Vůně rámenu ke mě ale doputovala stejně a naplnila pokoj. Obrátila jsem se na bok.
Humm... Naruto-senseí... zamumlala jsem ze spaní. A hodila rukou tak, jako bych chtěla někomu mávat, čímž jsem pěkně praštila do postele. Mě to nic neudělalo, ale rána to byla solidní.

,,Hm,, od misky dobrého jedla ma odtiahla nejaký buchot. Nechcelo sa mi ísť to skontrolovať tak som vytvoril vodný klon ktorý išiel na miesto odkiaľ išiel zvuk. Vošiel pomaly no videl že spala a nikto iný tu nebol tak pomaly odchádzal naspäť do kuchyne.

Jen jsem se pomalu obrátila na druhý bok. Ano, vůně rámenu mi připoměla Naruta, ale moje sny se pomalu přesouvali k mým dalším mistrům. A to nebylo dobré, vypadalo to na další pěknou noční můru.
Daisuke - sensei... proč? zamumlala jsem si.

Klon sa zastavil lebo ju začul niečo zo sna hovoriť. Kedže spala už celkom dlho a nezdalo sa mu že by to bol pekný sen sadol si na postel. A jemne sa ju pokúšal zobudiť.

Ja som zatiaľ dojedol a odchádzal som preč klon som tu nechal nech jej pomáha.
Vyšiel som pred sídlo hmla predomnou sa začala rozostupovať a hneď ako som prešiel tak sa za mnou zatvorila.
Bolo načase vrátiť sa do Kiri. (Presun)

Lizzy? Lizzy! Mizukage - sama, Daisuke - sensei... začínala jsem se pořádně potit, když mě z noční můry něco vytrhlo. Zhluboka jsem dýchala. Chtěla jsem si otřít pot z obličeje, ale mojí ruku zastavila maska. Konečně jsem zaostřila na druhou osobu v pokoji.
Hmm, ještě jsem nebyla tak docela probraná.

Klon

,,Si v poriadku niečo sa ti snívalo a nevyzeralo to na pekný sen tak som ťa vzbudil,, povedal klon a postavil sa

Změřila jsem si ho pohledem.
Éhm... arigato... já, jsem v pořádku.
Opatrně jsem se posadila. Bolest v nohou byla o něco menší.
Ehm... jak dlouho jsem spala?

Klon
,,Hm sa mi zdá že takmer celý deň,, zamyslel sa
,,A pokiaľ si hladná v kuchyni je urobení čerstvý rámen,,

Rámen? pousmála jsem se pod maskou při vzpomínce na to jídlo. Žádný se nevyrovnal tomu konožskému, ale stejně. Bylo to prostě geniální jídlo.
No, to zní dobře.
Zadívala jsem se do stropu.
A pak bych měla vyrazit do Kiri.

Klon
,,Dobre,, povedal a sklonil sa tak aby mu vhupla do náručia aby ju mohol odniesť.
,,Po tom čo sa naješ ťa tam odnesiem ,,

Byla jsem mu vděčná, že mě chce odnést a nějak se dopravila do jeho náručí, když ale začal mluvit o Kiri, vážně jsem se na něj podívala.
Ne, gomene, ale tam musím dojít sama.

Klon
Niesol ju pomaly do kuchyne ,, Hm ako chceš,,.
Doniesol ju do kuchyne a položil ju na stoličku. A pred ňu položil rámen. ,,Tak dobrú chuť, budeš ma ešte potrebovať?,, opýtal sa

Usmála jsem se na něj.
Arigato, pohledem jsem už hypnotizovala rámen. Po jeho otázce jsem ale zamyšleně zvedla hlavu.
No, nejspíš ne... jestli musíš jít, rozhodně tě nebudu zdržovat.