Kusagakure

Sayuri už nedýchala. Ten hajzl Tetsuya... Hrál si s náma jako s figurkama! Z neveselých myšlenek mě vytrhnul až hlas toho muže. Pokývala jsem hlavou.

"Hai. Udělám to pro ni. Sice nechápu proč jste mě zachránil, ale i tak... arigato... Máte to u mě."

Opět jsem vytvořila čakrovou jehlu a píchla se do prstu.

"Kuchiyose no jutsu!"

Předemnou se objevil Kizoku. Naznačila jsem, že mu všechno vysvětlím cestou. Mrtvé tělo Sayuri jsem s jeho pomocí vysadila na orlí hřbet. Hned poté jsem na něj vyskočila i já.

Okamma Mashi

"Sayuri už napáchala škôd až až. Pevne verím, že jej staré ja by si tvoju smrť neprialo, asi to bolo kvôli tomu. Zlom väz."
Zastrčil som si ruky do vreciek a pomaly som odchádzal. Cestou som si už iba sám popod nos niečo povedal.
"Neviem, či to bol iba klam na zmiernenie môjho svedomia, ale keď ju nakladala na orla, mal som taký pocit, ako keby sa na mňa Sayuri usmievala. Sakra, priveľa rozmýšľam, bolí ma z toho hlava."
Bezmyšlienkovito som sa vrátil do nášho sídielka.

Kizoku máchl křídly a vznesl se k nebi. Kousek před námi se objevil i Hokoru a na mé znamení zmizel. Pozorovala jsem mrtvou Hyuugu před sebou. Ten chlápek měl pravdu. Její staré já...

Stejně byla obdivuhodný soupeř. Nebýt jisté osoby, nemusela zešílet. Nemusela být tak posedlá... všechno mohlo být jinak.

Rychle jsem zamrkala. Ten vítr který se zvedl mi najednou způsobil slzení očí. No, možná to nebyl jen vítr...

přesun.