Lesní cesta

Hai, pustím, ak sa nebudeš brániť.. povedala som rozhodným a milým hlasom.. gomenasai, že zrovna ty, ale si Inuzuka, presne to potrebujem, navyše nunkenin takže mi v tom nikto nemôže zabrániť.. pousmiala som sa znova a pozorovala som účinky sféra.

"Ji pusť!" zavřela jsem oči.
Celým tělem mi projížděla nesnesitelná bolest.

Prikývla som, natiahla som ruku k tomu psovi a hadi sa doslova vytratili. Po tom som sa pozrela na Arashi, poď bližšie drahá, mám s tebou veľké plány.. pousmiala som sa, mohla pocítiť ako stráca schopnosť manipulovať zo svojou chakrou.

Cítila jsem se zvláštně prázdně.. Jako kdyby všechna má chakra, všechno ve mě patřilo někomu jinému. Pomalu jsem přešla blíž k ní.

Pousmiala som sa.. a pomaly som pristúpila k nej, vlastne som okolo nej začala kráčať a znalecky som prikyvovala hlavou.. uhm uhm.. dokonalá.. zaškerila som sa po čom mi spod rukáva vyšla divná fialová energia ktorá sa jej doslova prisala niekde ku krku, nespravila jej žiadnu ranu no, ona mohla pocítiť ako ju opúšťa vedomie, ako zomiera jej myseľ, jej telo však nie, s tým som mala iné plány..

"Ny...Ny.... Nyo....tte...." dýchala jsem pořád klidně, jen dát dohromady slovo, které jsem chtěla říct bylo čím dál těžší. Vzpomínky se mi rozplývaly v dálce až bylo téměř nemožné na něco si vzpomenout.
"Nyo.." zašeptala jsem, když jsem ji uslyšela zakňučet... Ale pak už mne z netečnosti nedokázalo probrat ani to.

Arashi som pomocou mojej techniky, prinutila podísť ku mne bližšie, len som ju pohladila po vlasoch a na tvári sa mi objavil až taký nebezpečný výraz.. následne som použila kuchiyosen gryphona na ktorého som Arashi vysadila, ja som si len sadla za ňu a zatiaľ čo som ju jednou rukou držala, aby nespadla.. tak tou druhou som sa ja pridržiavala pri mojom kuchiyosene.. on vzápätí vyletel do vzduchu a rútil sa ku Sora no Kuni..

Prechádzala som sa, takým pomalý nenúteným krokom a očami som hľadala nejakú obeť !! niekoho koho by som mohla obetovať Jashinovi, hrozne som dúfala nad .. napríklad nejakým anbu či podobne.

Kráčela jsem si jen tak s hlavou v oblacích. Milovala jsem svůj svobodný život. Konečně jsem unikla všemu co mi lezlo na nervy! Náhle jsem však ucítila cizí chakru. Byla zvláštní. Neměla jsem však zapotřebí se někam skrývat. Zůstala jsem stát na cestě a čekala, až ta osoba dorazí.

Hmm.. dievča? také pekné.. heem bola by ho škoda.. !!! zaškerila som sa pre seba a len som k nej pristúpila, naklonila som sa kúsok dopredu a zvedavo som si ju premerala.. Heeem ktooo siiii ? spýtala som sa pri čom som každé slovo hroozne preťahovala.. taký ten detský spôsobom..

Pousmála jsem se. Takové rozkošné děvčátko, ale proč mám pocit, že je to jen vrahounek, roztomile zabalený v mašličkách?
"Jsem Sumire Nozomi. Děvče které se k ničemu nehodí a nikomu neschází. Holka která měla pokrk lidí okolo sebe a utíká pryč, ani neví kam. Hledám smysl svého nepodařeného života. Kdopak jsi ty, smím-li se zeptat?"

Hee.. já som Atsuka !! teší ma Sumire Nozomi děvče které se k ničemu nehodí a nikomu neschádzí ! .. heeem nemáš nejaké dlhé meno? spýtala som sa nevinným spôsobom, očividne som si myslela že je to prirovnanie, jej celé meno !!

"Připadá ti dlouhé? Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Mohla jsem si ho změnit když jsem začala nový život. Ale připomíná mi moji rodinu, kterou někde mám. Ale vrátit se k nim zatím neplánuji... Dokud všem neukážu že jsem dobrá a silná kunoichi!" zadívala jsem se na oblohu, jako kdybych tam chtěla vyčíst nějakou nápovědu.
"Mimochodem, copak tu děláš tak sama? Nebojiš se, že tě někdo přepadne?" optala jsem se, i když podle toho co jsem cítila z její chakry mi bylo jasné, že ona nemá důvod se bát. Ale chtěla jsem vědět víc. Samota mi už lezla na mozek, takže jsem byla ráda, že si mám s kým povídat. Koho rozebírat.

Heem.. ja ? muhehe, mňa nikto zabiť ani poraziť nedokáže !! zakričala som sebaisto a jednu ruku som zodvihla do vzduchu.. Pri tom som sa stále tak zazubila.. Heem.. rodinu? to musíš mať super !! ja som donedávna rodinu nemala !! zaškerila som sa ..

"Nevím jestli je to super. Kdyby mi moje rodina více důvěřovala, možná tu teď nestojím. Původně jsem vůbec neměla být kunoichi, ale stála jsem si tvrdohlavě za svým." pousmála jsem se.
"A ty jsi svou rodinu jen tak našla? Je to vůbec v tomhle světě ještě možné?" na tváři se mi objevil lehce nostalgický výraz. Všichni se dokáží nějak uplatnit, někam zařadit, jen já ne...

Heeem... povedzme že je tu osoba ktorú mám hrozne rada.. a ešte jedna osoba ktoré má rovnaké masochistické chúťky ako ja !! rozžiarila som sa a len som začala skackať okolo nej. Uuhm nechceš sa pridať ? mohla by byť srandaaaa !! pri skákaní som začala rozhadzovať rukami !!

"Není nad to najít spřízněnou duši." trochu jsem se ušklíbla. Taková malá a už masochistka? Ten svět je vážně zkažený.
"Ostatně... proč se nepřidat. Jestli je s tvojí kolegyní taky taková zábava, nemuselo by to být vůbec špatné." pousmála jsem se. Hmmm... do čeho se to zase namočím?

Haaai !! aj včera !! bola to sranda muheheee.. !! keby som nebola Jashinistka tak by som bola mŕtva ! zaškerila som sa pri čom som jej ukázala menšiu už takmer zacelenú ranu od zubod,

Zatvářila jsem se trochu zvláštně. Jashinistka? Prohlédla jsem si její zranění.
"To ti udělal kdo? Nebo bych se spíš měla zeptat co jsi tomu dotyčnému provedla? Předpokládám, že už nežije."

Heem? to bola kamarátka !! zaškerila som sa a po tom som sa na ňu pozrela viac menej, divným pohľadom. Uhm bola to kamarádka.. ja som je jspravila tiež tu ! usmiala som sa a ukázala som na rameno. Len som si musela dávať pozor.. ona je len človek, nedostatok krvi by ju zabil.. aaale mňa nie !! zasmiala som sa znova a stále som skackala všade okolo nej !..

"Ach tak. To jste... veselá parta." protáhla jsem obličej.
"A kampak máš vlastně namířeno? Mě je jedno kam jdu, takže ti klidně budu dělat doprovod. Je to příjemná změna oproti nadrženým úchylákům. Včera jsem musela dva takové zabít. Chápeš, nuda, stereotyp." pokrčila jsem rameny.

Heem klidně !! aaa tiež nemám žiadnu etoo.. určitú cestu.. hľadám niekoho na kom si môžem praktizovať rituál !! môžeš sa potom prizerať !! zaškerila som sa nadšene a prestala som okolo nej poskakovať. Chytila som ju za ruku a išli sme po ceste ďalej !..

Nechala jsem se vést i držet za ruku.
"Umím vycítit chakru, takže ti pomůžu s hledáním. Obětí bude dost." dodala jsem veselým tónem. A pokračovala v cestě. Přemýšlela jsem o tom, kam mě tato volba asi zavede. Najdu možná druhou rodinu, která mě bude uznávat jako jedinečnou osobu a ne jen jako postradatelnou zálohu?
Přesun.

Chata ktorá.. je hodne ďaleko od civilizácie !

Fujin mohol pocítiť.. ako sa preberá.. prvé čo však mohol spatriť som bola ja !.. ležal na posteli pri čom na sebe kupodivu stále mal oblečenie , narozdiel odo mňa páč tum som na sebe mala iba takú ľahkú nočnú košielku.. nakláňala som sa až nebezpečne blízko k nemu po čom som ho .. nakoniec pobozkala.. bol to taký dlhý.. na kvázi dobré ráno bozk , ktorý mi Nee-chan nemala ako prekaziť

Pomalu jsem se začal probírat. Vše kolem mě bylo ještě trochu nejasné, ale po chvíli jsem si uvědomil, že ležím na posteli a někdo nade mnou stojí. Byla to zase ta dívka. Měla na sobě jen lehkou košilku a jen jak jsem jí viděl, moje barva by se dala přirovnat k jahodě. A pak se stalo ještě něco nečekaného (Ani ne xD), znova se naklonila a políbila mě jako tehdá té noci. Moje tělo opět celé ztuhlo a kdyby mě oči mohli vylézt z důlku tak by to udělali. Zase jsem dostal ten divný pocit a vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Byl jsem jak zkamenělí a srdce mi bylo jako o závod. Tep by se ani nešel spočítat. Bylo to opravdu skoro úplně stejné jako před tím, až na jednu malou drobnost, nikdo jiný kromě nás tu nebyl.