Lesní cesta

"Poľutovania hodné. Keď som tým dostal zásah naposledy, cítil som to. Tentokrát je to však iné."
"Kuchiyose no Jutsu."
Prekvapením bolo, že som hada vyvolal bez použitia pečatí. Ten okamžite obrovskou tlamou zachytil Kohaku.
"Ak to chcete, poďte si po to."
Chystal som sa zaútočiť aj ja, ale telo mi kvôli Allimu nefungovalo správne.
Čo je to?

Takže poznal. Ušklíbla jsem se a zrušila henge. Ano tentokrát je to jiné. Tentokrát nejsem genin.
"Hodně věcí je jinak." pravila jsem a kolem dlaní se mi objevila bílá záře. Na první pohled se mohlo zdát, že jde o klasický juuken. Tento úder však neblokoval čakru. Útočil na nervy, tudíž omezoval pohyb a zanechával řezné rány. Schytal to napřed ten velký had.

Necítim bolesť, zásahy, alebo čokoľvek iné. Napriek tomu sa moje telo nehýbe správne. Bol to ten juuken, alebo nebodaj - ?
Na tvári sa mi objavil široký úsmev.
"Musím uznať, že ste ma pobavili. Myslíte si, že potrebujem pohyb na boj?"
Otvoril som ústa dokorán a začali mi z nich vyliezať hady.
Dakōmō!
Všetkých ich napadol neuveriteľný počet hadov.

(Odteraz prosím podľa poradia: ja, Alli, Mikomi, Naomi...)

Uskočil jsem od něj prokřupal krk. Spravil jsem pečetě a začal sekat chakra skalpely do hadů.
"To má být vše?" hadi mi nedělali nějak extra velké potíže, při tom počtu, ale nevidím, jak se daří ostatním.
"Tak, co uděláš teď Syčáku," ironicky jsem se usmál.

Zatvářila jsem se opravdu velmi divně.
"Tak to je nechutný." konstatovala jsem a roztočila se do Kaitenu a hady odrazila.



"To není co to bývalo." řekla jsem sarkastickým tónem. Tím hůř totiž pro nás.

(Vzhľadom na Naomino zmiznutie pokračujem zasa ja, zapojí sa do boja keď sa vráti.)
"Sám som to mal na jazyku a to doslova."
Obe moje ruky i nohy omotali moje vlastné hady.
"Takýmto spôsobom by sa mi správne hýbať zadariť mohlo."
Obrovský had sa zasa s problémami zdvihol a zaútočil.
Musím uspieť.

"Tak pojď, miláčku," zašeptal jsem mile a vyčkal na správnou chvíli.
Jakmile se dostal opravdu blízko, probleskl jsem se za jeho hlavu a prudce udeřil.

Takovéhle potvoře říkat miláčku... Já se z něj picnu. Jelikož hadovi se věnoval Allii, já zaútočila přímo na Akata.
"Hakke Kusho." řekla jsem si jen tak pro sebe a sledovala, jestli se tomu vyhne.

Hiru Banshō: Bōka no Jutsu.
Splynul som so zemou a vyhol sa tak útokom. Znova som vyliezol až za Mikomi a pohryzol ju do ramena. Had sa medzičasom zrútil na zem.

Ještě než se had zřítil seskočil jsem a připravil se na ránu, když se dostal do správného úhlu, udeřil jsem ho vší silou do tlamy. Odletěl několik metrů dál, lehce mě ale švihl koncem ocasu. Dopadl jsem na kolena a podíval se směrem k ostatním.
"Mikomi!" křikl jsem, když ji ten úchyl kousl. Jak já nesnáším tyhle ,,lidi". Proč jsem si radši nemohl kousnout já, kso.

Díky byakuganu jsem věděla že se nachází za mnou. Mohla jsem si tak připravit Juuken do dlaní. Pravda je, že kousanec jsem nečekala, takže mě to vykolejilo.
"Na tyhle masochistický praktiky si najdi někoho jiného." vysoukala jsem ze sebe a ohnala se po něm.



Hned poté jsem se držela za ránu na rameni, která mě pálila jak sto čertů. Snad v tom nebyl jed...

Druhá rana juukenom na to isté miesto ma roztrhla na dve polovice.
Ajaj, toto telo je omnoho slabšie a krehkejšie ako to, ktoré som mal naposledy.
Opäť som sa spojil v páse.
Jedna dole, jeden ostáva.

Zkřížil jsem prsty "Kage Bunshin no Jutsu!" vyvolal jsem tři klony.
Tři z nás se rozeběhly na Akata. Vzadu jsem připravoval pečetě.

Snažila jsem se klidně dýchat, což byl nadlidský výkon. Kupodivu mě bolela jen ta rána na rameni, nezdálo se mi, že by se dělo něco dalšího. Alespoň zatím ne. Přesto bude moudré se nehýbat, aby se jed nešířil. Natáhla jsem tedy před sebe ruku a vystřelila po tom plazovi čakrové jehly, abych ho zaměstnala, než se k němu dostane Allii.

Zaznamenal som úspech. Bol som to totiž ja iba v jej očiach, ihly leteli priamo na Alliho a jeho klony. Tento pohľad mi vyčaril na tvári obrovský úsmev.
Venenum Rutilus, rastlina s jedom tak silným, že je schopný ovládať ľudské zmysly a vytvárať neprerušiteľné ilúzie, ktoré jej majú naháňať strach. Stálo za to zmiešať ho so svojim vlastným jedom a svojou chakrou. Takto mám teraz perfektnú kontrolu nad jej zrakom, hmatom, sluchom, chuťou i čuchom. Účinky vyprchajú do troch hodín, ale dovtedy...

Složily jsme se na zem.
"Ty hajzle, jak já nenávidím stvůry jako jsi ty," hlavou mi probleskl celý souboj Orochimara a Tsunade, ten den a všechny hrozné věci, co se tenkrát staly.
"A proto mi je líto, ale tvá cesta tady dnes končí!"

(Zmena poradia. Vzhľadom na situáciu, v ktorej sa práve nachádzame, bude lepšie písať následovne: ja, Mikomi a ty - aby som jej mohol predom povedať, čo vidí, počuje, cíti... xDDD)
"Hee, stojím si stále za svojim. Vy, ľudia, ste skutočne veľmi zaujímavé tvory."
Mikomi mala ako i v očiach, tak i v ušiach niečo úplne iné, než sa skutočne dialo. Alliho a jeho klony vnímala ako mňa s hadmi, zatiaľ čo moje skutočné ja vnímala ako Alliho.
"Sranda sa len začína."

Nechtělo se mi příliš hýbat. Nevěřila jsem tomu, že jsem pod účinkem nějakého jedu. Cítila jsem se dobře. Zaútočila jsem tedy na toho, který mi připadal jako Samata.
"Daburu... Hakke Kusho." odříkala jsem a použila dvakrát tak silnou Prázdnou dlaň, jelikož jsem čakru uvolnila z obou rukou.



(chudák Allii, hlavně že nechtěl abych to použila proti němu xD)

Ozvalo se skoro neslyšné *poof*
Po obrovském záblesku, až když se rozvířil prach a všechno se uklidnilo. Na místě, kam mířila Mikomi technika, zůstal větší kráter a trošku více zničená příroda.
"Jak mě to baví," zašklebil jsem se za letu nad Akatem. Vší silou jsem udeřil, vypadalo to jako bych ho zarážel do země.
Seshou de Megume - S- rank (v podstatě několikrát silnější Sakuřino Ōkashō)
Stékala mi z pod koutku trocha krve od senbonů.

Skvelé!
Moje telo sa rozdrvilo doslova na prach. Vyletel z neho maličký had, ktorý sa zaryl hlboko do zeme. V očiach Mikomi to vyzeralo, ako keby Akato zabil Alliho. Navyše nepočuje žiadne jeho slová.

(To znamená jediné. Akata ste dorazili, Kyodaijiu opakovane zmizol a vás čaká dlhý súboj, do ktorého sa už ja nezapájam. Veľa šťastia. xD)

Nevěřícně jsem se dívala na tu scénu před sebou. To není možný tohle! Řekněte mi že to není pravda... z očí se mi začaly hrnout slzy a nedokázala jsem je zastavit.
"Ty zatracenej ha***e... za tohle tě zabiju. Pomalu a bolestivě i když je to proti mým zásadám." byla jsem vzteky a zoufalstvím bez sebe. No ještě jsem chvíli jen brečela ale bylo mi jasné, že tím nezmůžu nic. Nadechla jsem se, vydechla a přichystala se na boj. Rozeběhla jsem se na Alliiho a použila 64 úderů.

"Tak a máš to za sebou, hajzle.." oprášil jsem si ruce a plášť. Chvíli jsem ho sledoval a pak se podíval směrem k Mikomi.
"Mikomi ? Mikomi !" to musí jít o nějaký halucinogenní jed, který se jí dostal do oběhu po kousnutí tím srá***.
Jenže jak dlouho trvá, teď jen tak protijed nenaleznu, jedině, že bych jí ho vyňal z těla. To by tu ale nesměla pobíhat jak blázen a..
Setřel jsem si krev z úst a složil pečetě. "Kuchyiose no Jutsu," pode mnou se objevila Katsuyu a já na Mikomi hleděl z vrchu.
Nesmím jí ublížit, možná mi ale nezbývá nic jiného.

Pochopitelně jsem místo slimáka viděla dalšího hnusného a přerostlého hada.
"Měla jsem tě domlátit už tenkrát! Ale tu chybu napravím!" změnila jsem taktiku a tu velkou věc, která mi připadala jako had, jsem začala krájet na malé kousíčky pomocí Fuuton: Juuken no Mesu. Pochopitelně jsem byla vzteky bez sebe, takže jsem měla větší sílu než obvykle.

Katsuyu se začala rozpadávat na malé slimáčky, kteří zacláněli výhled a já s nimi dopadával směrem dolů. Na tohle by se Mikomi více hodil sharingan.
Vytáhl jsem z pláště tři injekce se sedativy na uspání. "Tohle by mělo uspat i devítiocasého," spokojeně jsem se uchechtl. Stále jsem padal ve vzduchu.
Kage Bunshin no Jutsu udělal jsem dva klony, všichni tři jsme si vzali sedativa a vypotřebovali je, aby každý držel třetinovou dávku.
Dopadli jsme okolo Mikomi a vpíchli ji injekce.

Zuřivě jsem od sebe odrážela slimáky, kteří se mi zdáli jako hadi. Nedělalo mi to problémy, vztek byl úžasný pomocník.



Najednou jsem ucítila bolest na třech místech. Instinktivně jsem se roztočila do Kaitenu a "hadi" ode mne odletěli dost daleko. Začaly se však projevovat účinky "jedu". Všechno se rozostřilo. Docházelo mi, že tahle kousnutí jsou jiná, že se neovládám... že...

Že tohle nepřežiju...

"Proklínám tě Akato." byla moje poslední slova a já padla k zemi.