Pokoj číslo 23

First topic message reminder :

Soukromý pokoj číslo 23.

Po chvíľke som si dal dolu vrch oblečenia a ostal som v košeli.
"Vážne teplo."
Dal som si dolu okuliare a zahľadel som sa na ňu.

Krátce jsem pohledem uhnula, ale pak jsem pohledem opět zabloudila k jeho očím.
"To ano ..."
Přitakala jsem potichu.

Ako som tak sedel tak som si ľahol a hlavu som otočil tak, aby som mal Rin na očiach.
Len som ju sledoval.
"Hmmm som rád, že som stretol niekoho ako si ty...nie som rád, že som stretol teba."

Tak to jsme dva ...
Můj úsměv se zase o něco rozšířil.
"Já taky ..."

Znovu jsem zčervenala a sklopila zrak.
"Nepřeháněj ..."
Řekla jsem rozpačitě.

"Nepreháňam, ešte som nespomenul ani aká si nádherná."
Odmlčal som sa.
Asi by som mal prestať s týmito rečami.

Vzhlédla jsem k němu a barva mého obličeje už téměř splývala s barvou vlasů.
"To myslíš vážně?"

"Áno...myslím."
Pozrel som aká je červená.
Aj-ja-jááj...

Lehce jsem si odkašlala a znovu uhnula pohledem, přičemž jsem se snažila uklidnit.
Tak se přece trochu seber ...

Chvíľku som mlčal a pozeral inam, ale potom mi pohľad nekontrolovateľne zasa skĺzol k nej.
Ach jo, naozaj...

Přece mě něco takového nemůže tak rozhodit ...
Nakonec jsem se natáhla na bok naproti němu - trochu dál od něj, ale pohled jsem udržovala sklopený.

Očami som si prezrel jej krivky, ako bola na boku a potom som hlavu sklonil a pozeral som sa do stropu.

Po chvíli se mi začaly značně klížit oči. Chvíli jsem spánek přemáhala, ale nakonec jsem usnula.

Ako tam tak bola, tak som ju prikryl a zasa jej dal dolu okuliare, pričom keď som bol pri nej, tak som jej privoňal k vlasom.
"Mmm"
Okuliare som jej odložil na nočný stolík a snažil sa zaspať.

Vzbudila jsem se a pohlédla na muže, který leže vedle mě.
Že já vždycky usnu dříve než on ...
Pomyslela jsem si a natáhla se pro brýle, přičemž jsem se mu dlaní lehce otřela o tvář. Trochu jsem se pousmála, vstala z postele a zamířila do koupelny.

Ja som tam bez pohybu stále spal.

Celkem svižně jsem se osprchovala, zabalila do osušky a vrátila se do pokoje. Když jsem si všimla, že stále spí, usmála jsem se, přešla jsem k oknu a v tichosti ho otevřela. Protáhla jsem se a opřela se o parapet otevřeného okna.

Potichu som sa prebral, a pootvoril som jedno oko. Tým som ju v tichosti sledoval a zahľadel som sa jej na nohy.

Krátce jsem zívla a stále s úsměvem hleděla ven z okna, přičemž jsem si rychlý pohybem ruky prohrábla ofinu.

Otvoril som aj druhé oko a sledoval ju. Keď si prehrabala ofinu tak som sa pousmial.
Tú osušku má naozaj natesno.

Po chvíli jsem na sobě ucítila jeho pohled a otočila jsem k němu hlavu.
"Už ses vzbudil? Tak to dobré ránko ..."
Broukla jsem úsměvně.

"Dobré aj tebe."
Povedal som s úsmevom a posadil som sa.

"Položím ti ještě typickou ranní otázku ... vyspal ses dobře?"
Zakřenila jsem se.