Pokoj číslo 23

Soukromý pokoj číslo 23.

Otvoril som dvere na izbe a počkal kým Rin vstúpi dnu.

Prošla jsem kolem něj, vešla dovnitř a rozhlédla se po pokoji.
Pěkné ...

Zatvoril som dvere, zamkol som, no kľúče som nechal v zámku ak by Rin potrebovala odísť.
"Hmm, pekná izba...aj keď."

"To ano, je to tu vážně pěkné ..."
Přitakala jsem a přešla k oknu, u kterého jsem se krátce zastavila.

Chvíľku som ju pozoroval a potom sa mi podarilo odtrhnúť z nej oči. Keď som tak urobil tak som sa vyzul a prešiel som k väčšej posteli, kde som sa posadil z jednej strany.
Na nočný stolík som si položil okuliare a klobúk a potom som si dal dolu vrch oblečenia, no košeľu som si nechal.
"Pôjdem do sprchy, ale ak by si chcela ísť prvá tak pokojne choď, ja počkám."
Povedal som nenúteným tónom.

Otočila jsem se k němu.
"Ne, v pořádku ... můžeš jít první."
Řekla jsem a usmála se.

Pousmial som sa a vstal som z postele. Prešiel som izbou k dverám do kúpeľne a vošiel dnu. Dvere som nechal pootvorené a v kúpeľni sa vyzliekol.
Následne na to som vošiel do sprchy a začal sa sprchovať.

Chvíli jsem ještě postávala u okna a pak se přesunula na postel, kde jsem si lehla a po chvíli i usnula - s brýlemi na očích a tmavorudými vlasy rozhozenými na polštáři.

Keď som sa osprchoval, tak som sa osušil a potom som si cez pás uviazal jednu osušku. Moje veci som vzal z kúpeľne so sebou. Akonáhle som sa vrátil do izby, kde bola Rin, uvidel som ju spať na posteli.
Len som sa pousmial a chvíľku sledoval jej krásu. Potom som odložil svoje veci na poličku a pristúpil som k posteli.
Keď už som bol pri nej, tak som sa naklonil nad spiacu Rin a okuliariky som jej dal dolu z tváre a položil ich na nočný stolík.
Je krásna aj s nimi aj bez nich.
Potom som len obišiel posteľ a ľahol si na ňu z druhej strany. Medzi nami bola medzera 50cm.
Tak som napokon aj zaspal.

Keď som sa konečne zobudil, tak som vyliezol z postele a pozrel sa do strany na spiacu Rin. Pousmial som sa a kúsok od postele odišiel. Dal som si rozcvičku a potom išiel do kúpeľne, kde som si umyl zuby a osprchoval sa.
Vždy sa cítim po sprche omnoho lepšie a živšie.
Keď som bol osprchovaný, tak som sa osušil a obliekol sa do svojich vecí.

Pomalu jsem otevřela oči a pohledem v rychlosti přelétla pokoj. Když jsem si vzpomněla, kde vlastně jsem a co tu dělám, protáhla jsem se, posadila se a nasadila si brýle.

"Ahoj."
Pozdravil som krásnu ženu, sediacu na posteli.
Bol som na stoličke v kúte miestnosti.

Pohlédla jsem tím směrem, odkud přicházel hlas a také jsem se usmála.
"Ahoj. Vyspal ses dobře?"
Zeptala jsem se mile, seskočila z postele a vykoukla ven z okna, přičemž jsem se znovu protáhla.

"Áno, naozaj dobre. V poslednej dobe som nespal na posteli takže to bol pre mňa luxus."
Keď sa naťahovala sledoval som ju.

"Tak to je dobře ..."
Zachytila jsem jeho pohled, usmála se a zamířila směrem ke koupelně.
"Skočím se osprchovat."
Broukla jsem jakoby mimochodem, vešla do koupelny a potichu za sebou zavřela. V rychlosti jsem se svlékla a začala se sprchovat.

Ja som ostal na stoličke.
Hmmm...je to naozaj na nič, že už treba ísť, ale nemám ako zaplatiť ďalšiu noc...
Čakal som som a pritom som počul ako tečie voda.

Rychle jsem se osprchovala a omotala kolem sebe osušku. Pak jsem se přesunula k zrcadlu, kde jsem si vyčistila zuby a opláchla obličej. Pak jsem se znovu převlékla a prsty jen prohrábla mokré vlasy. Pak jsem se vrátila do pokoje.

Keď sa vrátila do izby, tak som si uvedomil, že moje oči sú zasa na nej.
Vstal som a nasadil som si radšej okuliare.
"Po sprche je vždy lepšie, však?"

Už poněkolikáté jsem zachytila jeho pohled a trochu rozpačitě se usmála.
"Nesrovnatelně ..."
Přitakala jsem.

Pousmial som sa.
"Nerád to hovorím, ale dnes tu už spať nebudeme môcť."

Kývla jsem.
"Jistě ... holt si teď budeme muset poradit jinak."
Z nějakého důvodu jsem automaticky mluvila v množném čísle.

"Budeme?"
Pousmial som sa pričom som to povedal trošku pobavene.
"Ale je to fajn, niekedy niečo takéto počuť."

Šokovaně jsem si uvědomila, co jsem řekla.
"Jejda, promiň ... já ... nevím, proč jsem to řekla. Doufám, že si teď o mě nebudeš myslet, že jsem vlezlá nebo tak ..."
Drmolila jsem rozpačitě.

"Nie, nemám si to prečo myslieť. Ale jedna vec by ma zaujímala."
Zasa som sa usmial a pozeral som už von oknom.