Tajný úkryt klanu Osferat

First topic message reminder :

Tajný úkryt klanu Osferatu. Je skryt hluboko v horách a má nejvyšši úroveň ochrany. Vztoupit muže jen Tascher Osferatu a ti jimž dal svolení, ale musí vědět kde úkryt přesně leží. Jinak ho nemůžou nikdy objevit. Funguje jako základna a pokladnice klanu. Je zde rozsahlá klanová knihovna a skryš tajných artefaktu jako je napr. meč RAGNAROK...

Vrátila jsem se pohledem k němu a razantně zakroutila hlavou.
Ne, ne, ne, ne ne! Ani nápad.... teda.... víš... si v jednom super tajném sídle jednoho téměř vymřelého klanu a prostě... by bylo hrozně fajn, kdyby si tu nikdy nebyl, nebo aspoň nevěděl kde přesně jsi, chápeš? na mém obličeji se objevil výraz který říkal asi něco jako "jejej, to je trapné", zatím co jsem jedním okem monitorovala Taschera.

Zvedla jsem ruce v ochraném gestu. Byla jsem skřípnutá mezi dvěma muži, na kterých mi v životě nejvíc záleželo. Na jednom jako na, řekněme, staršímu bratrovi a na druhém jako na příteli.
Ale, víš, je tady jeden člověk, na kterém mi velmi záleží, kterého konkrátně tohle tajný vzrušuje velmi a prostě... co kdyby jsme to zkusili vyřešit nějak jinak... prosebně jsem se na něj usmála, ikdyž se v mých očích zračilo spíše zoufalství.

Zhluboka jsem se nadechla. Ulevilo se mi, že chce spolupracovat.
"Přivolám vydru a ona... zmizí i s tebou do města pod vodou, dobře? Pak odsud vyběhnu jak nejrychleji budu moct," při těch slovech jsem se pochybovačně podívala na svá chodidla, která stále ještě nebyla úplně zahojená po boji se Sasorim, rychle jsem ale pokračovala," a přivolám tě hned, jak budu dost daleko, dobře?"
Chikako mi vyskočila na rameno a já překvapeně zamrkala.
Roko? Víš přece, že vydry si nes...
Chikako, i ty? zoufale jsem se jí zadívala do očí a ona zmlkla.
No, třeba by to šlo... první po tolika letech... ale on... bylo na ní poznat, že z toho taky není zrovna dvakrát odvázaná.

Povzdechla jsem si.
O tom, že vydry rozhodně nebudou zrovna dvakrát nadšené, když tě uvidí v městě pod vodou. Tedy, pokud tě tam vůbec vezmou a prostě... je to celé těžké, přejela jsem očima z Taschera přes Cjikako až k Hirakovi. Všechno jakoby šlo proti mě.

Podívala jsem se na to, co udělal.
Já nevím, zamumlala jsem. Příjde mi to hrozně nespolehlivé.
Obrátila jsem se na Taschera a snažila se, neboť stále nic neříkal, odhadnout něco aspoň z jeho výrazu.

Ale ne, já to nemyslela takhle, já jen... rozčileně jsem blekotala. Nakonec jsem si ale jen povzdychla a obrátila se k Tascherovi. Rychle jsem mu vlepila pusu aspoň na tvář, nikam jinam jsem se totiž momentálně neodvážila.
Gomene, gomene, šeptla jsem a pak jsem přiložila Hirakovi na oči svoje ruce. Šlo to dost špatně, protože byl stále vyšší, než já. Zamířila jsem chodbou k východu a snažila se nezakopnout s popálenými chodidly, chodíc po špičkách abych mu došáhla na oči.

Byla jsem překvapená, že mi pomáhá, ale rozhodně jsem si nestěžovala. Dorazili jsme až k východu a mě došlo, žeho bez Taschera neotevřu.
A jsem namydlení, zamumlala jsem si sama pro sebe. Pak jsem se koukla na Hiraka a usilovně přemýšlela, co teď. Sama bych to zvládla pomocí Suiky, ale s ním. Zase se to zatraceně zkomplikovalo.

Škvíry jsou skoro všude, kde se něco otvírá, nebo odděluje od sebe, takže ano, nejspíš tu je škvíra, řekla jsem přemýšlejíc, kam tím směřuje.
Žeby?... no to snad...

Podívala jsem se na něj.
Ehm, no dobře... jasně... zamumlala jsem a začala hledat nějakou, alespoň maličkou škvírku. Nakonec se mi přece jen poštěstilo a našla jsem úzký průchod ven. Proměnila jsem se na vodu a vytekla ven. Tam jsem se usadila a houkla na Hiraka.
Dobře, jsem venku!
Doufala jsem, že mě přes skalní masív, ze kterého byl udělaný i vstup, uslyší.

Kulička dopadla přede mě a o malou chvilku později už se zní zformoval Hiraku. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.
Člověka by nenapadlo, co všechno se dá s tou plazmou dělat.
Opět jsem mu položila ruce na oči a pak se zamyslela.
Znáš nějakou dobrou restauraci mimo Kiri? Obávám se, že kdybych se tě pokusila provést přes bránu, rovnalo by se to sebevraždě.

Zamyslela jsem se.
"No, upřímě řečeno, já nevím. Buďto můžu riskovat sebevraždu a nebo zkusit, zda nás pustí do jiné vesnice. Oboje se mi zdá dost nešikovné."
Čekala jsem, co řekne a malinko se oklepala. Kolem zuřila vánice a to nebylo zrovna ideální místo na dohady o tom, kam vyrazíme dál. Na druhou stranu, bez ěchto dohadů by jsme se nehnuli z místa.

založil jsem si moudře ruce na hrudi
''pak půjdeme do obchodu a uděláme si jídlo sami, za půl hodiny mě přivolej, jdu sehnat nějaké jídlo''
zašklebil jsem se a vydal jsem se pryč
- přesun

Oklepala jsem se a rozhodla se nakonec přece jenom vyrazit do Kiri. Kam taky jinam? Naposledy jsem se s povzdechem zadívala na skálu, za kterou byl vchod do skrýše a v ní Tascher. Nějak se nám ten výlet nepodařil. Pak jsem se ale obrátila a vydala se směrem, spíše tušeným, nežli co jiného. Hodlala jsem se optat cestou.
(přesun)

Více méně jsem pouze sledoval jejich debatu která svým způsobem vypadala opravdu komicky. Když oba odešli ještě jsem si prošel všechny místnosti tohoto sídla a bylo jich opravdu hodně. Poklidným tempem mi to zabralo nějakých pár hodin. Když jsem s tím skončil vydal jsem se ke dveřím a těmi prošel ven. Když jsem byl venku dveře opět pohltil skalní masiv a nebylo po nich nikdy stopy. Draka jsem ani nevolal, protože jsem tu byl sám. Jednoduše jsem se vnesl do vzduchu a zamířil k Suně. (přesun)