Kanalizace

First topic message reminder :

Rozsáhlé tmavé, vlhké a chladné místnosti které se rozprostírají pod celou konohou

'''Azumo sensei můžete mi říct co se tu děje?!''co to..

Jedným očkom som pohliadol na Shikiho.
"Už sa viac nemienim spoliehať na iných. Len my budeme rozhodovať o našej budúcnosti. Tí, ktorí za to môžu, zaplatia aj keby sme mali zničiť celú konohagakure!"

''To snad nění možný ..Tako neblbni vzpoměň na ty ,které musíme chránit ! budoucnost vesnice !!! DĚTI!'' vykřikl jsem na Takua

"Rodičia? Klan? Nebuďte smiešny, tí nás už nezaujímajú. Ani sme ich nepoznali, odteraz sa staráme len a len o seba. Včera ste sa s tou Hyuugou rozprávali o jej schopnostiach a kekkei genkai. Následne ste sa spýtali, či niekedy poďakovala za to, do akého klanu sa narodila. Naša odpoveď znie, že nebol dôvod. Iba pre našu existenciu sa nás shinobi vám podobní pokúšajú zbaviť!"
Následne som sa otočil na Shikiho.
"Deti? Chrániť deti?! A kto chránil nás, ha?!"
Všetko naokolo sa začalo otriasať.

zůstával jsem v klidu a díval jsem se na Takua v mích očích nebyl žádný strach, pouze obavy o něj ''pokud se chceš starat pouze sám od sebe tak s tím přestaň, znič to zlo uvnitř sebe a cestou ninji se staň jedním z nejsilnějších, ale nestarej se sám o sebe touto cestou'' usmál jsem se opět mým ďábelským úsměvem

"To je možné, ale zamysli sa. Nemáš ani len predstavu, aké to je krčiť sa v odpadkoch vystrašený až po uši a triasť sa vždy, keď okolo prejde mocnejší shinobi s úmyslom ťa zabiť!"
V očiach sa mi objavili slzy.
"Robili sme všetko, čoho sme boli schopní. Snažili sme sa, ale dokonca ešte aj v tejto dobe sa nič nezmenilo. Dedina je stále plná tých, ktorí nás nenávidia a to sa nezmení!"
Pevne som sa chytil za hlavu a triasol na stoličke.
"Nedokážem to," reagoval som na Azumu.
"Nedokážem to inou cestou. Už viac nechcem. Nie..."

ts... ještě ti dělej kraviny na tváři mě zůstával úsměv
''už se změnilo, získal jsi si přátelé, a u těch nezáleží na počtu, ale na tom jestli jsou opravdoví''
Shikiho jsem odignoroval

"Zlo... nič také, my nie sme zlí..."
Prestal som sa triasť a ostal som takmer nehybne sedieť na stoličke.
"Nie my... to vy... priatelia?"
Z obrazu za mnou z ničoho nič vyliezlo nejaké monštrum. Ja som už viac nič nehovoril.

"Dovoľte mi, aby som sa vám predstavil. Som legendárne monštrum stvorené vovnútri Kuramovho srdca, Ido."
Beštia so zvesenými rukami kráčala oproti Shikimu a Azumovi.

začal jsem řvát na azuma ''A co jste dokázal vy H??? kdo vás zachránil před něčím ,vy nás nechápete sensei v konoze jsou takoví lide že ani nevím...já už prostě nevííííím kdo jsem ,kde jsem ....Já nevím....''

''UAaaaaaaahhhh.....zabiju tě!!!!!!!!!!!!!!'' hodil jsem 3 shurikeny na monstrum

''a je to v p*deli'' řekl jsem suchým hlasem a vytáhl jsem si cigaretu kterou jsem si zapálil ''copak nevidíš to monstrum které právě vylezlo ?'' mluvil jsem s cigaretou v puse ''nenech se tou zrůdou ovládat, všichni se bojí jí, ne tebe, znič to zlo uvnitř tebe a ukaž všem že nemají už důvod se tě bát''
Shiki mě teda tím svým depkařením moc nepomáhá

Shurikeny boli okamžite odrazené.
"Tento svet patrí mne, nikto z vás tu nič nezmôže, obzvlášť nie shurikenmi."
Po dokončení prednesu Ido vypálilo po Shikimu zvláštne sfarbenú ohnivú chakru. Hneď potom sa obrátil na Azumu.
"Zbytočne sa namáhaš, pozri naňho."

Ja som medzitým naďalej sedel na stoličke so sklopenou hlavou a vôbec som sa nehýbal.

''azumo...promiňte'' z kapsy vyndal papír a aktivoval pečeť na ni a pokoušel se senseie přivolat do konohy (teleportovat) a také taka (pravého)

'Plamen chakry mě zasáhnul a já se vůbec nehýbal

díval jsem se Shikiho směrem co to ten vůl chtěl udělat ?
zavřel jsem oči, v tu chvíli jsem otevřel první bránu, mé vlasy začali létat ve vzduchu a kolem mne se vytvořil menší proud díky kterému vlál i můj oděv, díky otevření první bráně jsem se bez problému vyhl plamenu ''hej'' řekl jsem hlubším hlasem ''...Taku, neboj se toho monstra, ty jím nejsi, tím je on !'' ukázal jsem démona ''neříkej mi že se bojíš takové hnusné ježibaby která nenahání strach, vždyť vypadá komicky'' uchechtl jsem se ''bá-ka ježibaba !''

vykašlával jsem krev a jen čekal..

Aj napriek jeho prvej bráne sa k nemu Ido bez problémov dostalo, vonkoncom, o rýchlosti ako aj o všetkom ostatnom tu techniky nerozhodovali.
Pokúšalo sa ho zabiť.
"Ja ti dám ježibabu! Si nahraný, nie je to tak, že by sa ma bál, on sám najlepšie vie, že ma potrebuje. Bezo mňa nedokáže absolútne nič!"

Konečne som nadvihol hlavu. Nevyzeral som však priveľmi pri zmysloch. Zároveň som čosi zovieral v ruke. Vyzeralo to, ako keby som sa chystal kresliť na obraz.
"Gomen..." dostal som zo seba veľmi ticho.

schytal jsem ránu do hlavy při které mi vypadla cigareta z pusy, jen jsem se lehce oklepal ''kawaii ! to lechtá, nech toho'' zasmál jsem se a sebral jsem cigaretu kterou jsem cvrnkl na něj toto je opravdu bezcenné, musím s ním držet krok, zatímco jej Taku zničí, ale zatím nevypadal že by jej chtěl zničit otevřel jsem druhou a třetí bránu následkem čeho byla menší tlaková exploze, má pokoška z červenala a kolem mého těla začala proudit modrá spirálovita chakra, překvapil jsem jeho Ido rychlostí blesku jsem se objevil u jeho tlamy ''sežer tohle, Gōken !'' při ráně mě praskli svaly v ruce, avšak této bolesti jsem si nevšímal, díky ráně jsem získal trochu volného času ''Taku, nevěř mu, pouze tě využívá, včera jsi semnou dokázal bojovat bez něho, byl jsi úžasný, nemusíš se jím nechat ovládat jsi mnohem silnější než on, on je pouze slabá ježibaba, závislá na tobě !''

najednou po mě projela taková síla a já se zvedl a řekl ''Nech mé přátele na pokoji !!''Hijutsu:Mushi Kame '' brouci začaly lýtat na monstrum.

Rana Idu zlámala väzy. Prekvapivo však iba dalo ruky za hlavu a napravilo si krk. Chrobákom sa pomocou rýchlosti na úrovni terajšieho Azumu vyhlo.
"Kedy to konečne pochopíte, to ja som on!"

Taku v ruke ale nedržal štetec, no kunai. Pomalými krokmi došiel až k Azumovi a Idu a kunai beštii zabodol do hlavy.

"Argh! Prečo?! Vieš predsa, že-"

"Sklapni! Samozrejme že viem! Celý život som žil v predstavách. Utešoval som sa, že to nie som ja, ale ty, koho sa chcú zbaviť. Mojim hlavným cieľom bolo ťa zlikvidovať. Stalo sa toho veľa, tak či onak, zmeniť svoj cieľ pre jednu maličkosť rozhodne nie je cool."

Ido bolo okamžite po skončení tohoto krátkeho rozhovoru roztrhané na kusy. Zmizlo aj s celým genjutsu. Nachádzali sme sa jasne a zreteľne v tmavej miestnosti hlboko v podzemí.
"Zdá sa, že je koniec."

já sem padnul rychle na hlavu a bezhybně ležel