Diamantové skály

First topic message reminder :

sídlí zde armáda klanu Kana jejich počet (1 000 členů)
skály potlačují chakru všech
ve skalách je menší sídlo skály ho obklopují dokola není možní se tam dostat a nikdo neví kde skály přesně leží
jsou zde ukryty ty nejtajnější spisy

posadila jsem se a nalila si zase čaj doufajíc že mě to uklidní "řekni mu to, aspoň se mu otevřou oči a možná i pochopí." a pomalu se napiju

Se zalíbením sobě vlastním jsem se otočila na dítě. "Sharingan je kekei genkai, které je velmi, velmi silné... když jej umíš ovládat, jsi opravdu nebezpečný soupeř. Jenže když chceš získat lepší musíš udělat něco ohavného, něco co bys podle svého chápání nesměl udělat... musíš zabít osobu tobě drahou, svého přítele a vzít si jeho oči!" zle jsem se pousmála. "Řekni Ruki... nechceš ubližovat nevinným.. dokázal bys kvůli tomu objetovat život? Třeba.. svojí sestry?" znovu jsem se pobaveně usmála.
/No snad to není blbost, co jsem řekla o.O/

Šokovaně jsem stál a díval se"Jestli je to pravda,tak o takové oči nemám zájem.Nikdy bych neublížil své sestře.Netoužím po očích kvůli,kterým bych musel zabíjet lidi co mám rád."Pousmál jsem se a odpověděl svědomitě."Teď prosím o odvoz".

"Pak ale nikdy nebudeš silným!" pousmála jsem se a zvedla se. "Dala bych si čaj.." zamumlala jsem a sedla si ke stolu vedle Reiny.

"RUFUSI?!" křikla jsem, do salonku vešel starý majordom
"Omlouvám se LAdy, ale jasmínový došel, bude k chuti čerstvý zelený?" postavil konvičku s čajem a odnesl tu starou a cestou když míjel Rukiho, podal mu řádek čokolády a pak odešel
Naleju čaj Tsukiko
"Ruki neříká se mi to snadno, ale holt s Nibi občas sdílíme myšlení, pokud teď odejdeš budeš na mém seznamu lidí, kterí musím zničit a to bych udělala nerada, víš co k tobě cítím." usrknu si čaje

Pochopil jsem že jediné co cítíš je nenávist,zlost a agrese.S takovýmihle lidmi já být nemůžu.Jak jsem ti řekl odcházím nevím kam,ale rozhodně daleko.Nechci vidět pohled na tebe jak se sama ničíš.Ta kočka co máš v sobě tě pohlcuje pomalu.Až vyrostu pokusím se pomoct aji tobě.Furt mi na tobě záleží ale jak jsem řekl nechci vidět jak se sama ničíš a teď prosím o odvoz.

"Děkuji..." usmála jsem se na Rei a napila se. "Je vynikající!" pousmála jsem se. "Ruki... chceš být silný.. ale co tě může naučit tvá matka? Nemyslíš, že Reina toho zvládne při tvém tréninku daleko víc? Chceš být vězněm doma a nebo tady? Když odejdeš, budou tě hlídat, aby se tohle už nidky neopakovalo... to chceš? Tvá matka se bude bát a už nikdy nebudeš moct dělat nic riskantního... chceš takový život? Jako ptáček ve zlaté kleci? S lidmi, kterým nevěříš a chceš je zabít..?" znovu jsem se napila. "Musím vašeho sluhu pochválit! Je opravdu delikátní!"

Nehodlám se vrátit k matce.Půjdu svou cestou.Prvně chci prozkoumat svět.

Zasmála jsem se. "Je ti šest! Myslíš, že můžeš sám prozkoumávat svět? Kdyby jsi neměl Reinu a její moc za zády, byl bys už dávno u své matky!! Myslíš, že tě nehledá?!" znovu jsem se zasmála. "Uvědom si, chlapče, že ty potřebuješ Reinu, ne ona tebe!" zpražila jsme jej pohledem.

Ten spratek se mi nelíbí znič ho hned!
Ne, nevyjadřuj se jinak tě zase zavřu
NA to nemáš potřebuješ mě
Já nepotřebuju nikoho
Jo potřebuješ toho kluka a mě
Drž už klapačku
letmo se otočím na Rukiho
"Nedáváš mi možnost, andílku." lusknu prsty a do salonku vyjdou dva namakaní svalovci
"Lady?"
"Odvést do podzemní místnosti, ať se vyklidní." odvětím aniž bych se na ně podívala, oni jen kývli a Rukiho hrubě vzali za paže a odešli s ním do podzemních místností
"Děti...." povzdychnu si "Já mu to pak vyřídím, Rufus je naprosto úžasný sám o sobě." pokusím se o úsměv

Upila jse´m čaj. "Je malý, plný ideálů... jako jeho otec..." pousmála jsem se. "Však on pochopí, co je správné.. ale řekněte... nechápu, proč si to dítě vydržujete... jistě je nedaný, Uchiha a malý, tudíš dobře formulovatelný... ale takových je na tomhle světě stovka, spíš víc.. tak proč zrovna on?" přimhouřila jsem oči.

"....dobrá otázka původně to měla být jeho sestra. Kdyby mě Neuro před smrtí neurazil a nezmínil se o něm, nešla bych pro Rukiho. Ruki mi taky připomíná to co jsem kvůli té zatracené koččce ztratila. Možná je to známka slabosti, ale já to musela nějak utlačit. Navíc Uchiha....tomu se nedá odolat nebo jo?" pousměju se

Pousmála jsem se a uchopila hrníček. "Je Neurovi velmi podobný... skončí stejně, tím jsem si jistá.. pro dobrou věc nukeninem... takový je jeho osud..." napila jsem se. "Dívka by byla lepší z důvodu poslušnosti, ovšem hůř by se ovlivňovala vůči matce, tak to bývá... řekněte... proč jste zabila Neura?" stočila jsem na ni pohled.

"Dva důvody...zrada a edo tensei." odvětím a zase si usrknu čaje

"Zrada? Chcete říct, že pracoval pro vás?" pozvednu obočí. "A... edo tensei? Neuro byl.. mrtví?" pozvednu obočí. "Tedy už předtím?"

"Pracoval pro mě, pak mě zradil pak zase se pokusil pracovat a navíc ano zemřel, Kabuto ho potom znovu oživil, kvůli válce ale Kazekage ho urvala opět jen pro sebe, pak Kabuto zemřel a já se odpřísáhla že potom zničím všechny edo tensei tak, aby se nedali znovu oživit."

Pousmála jsem se. "Jste zajímavý člověk Reino... řekněte, jaký je váš cíl?" významě jsem si ji prohlédla. "Jste mladá, krásná, mocná... co žena jako vy chce?"

"Svobodu, volnost, zlomená srdce, moc, sílu, utrpení, bolest...je toho hodně co chci. Jakž mám cíl? Zbavit svět edo tensei a pokud možno i těch co vyhlásili tuhle válku, mě se spíš poslední dobou jeví váš cíl jako velmi dobrý nápad, který bych ráda podpořila." spojím si před obličejem ruce a já se na ní významně podívám

"To mě těší..." udělám to samé. "Víte... svět se potácí na pokraji zániku a já chci být Bohem, který jej spasí... vy jste hrozba, jako nepřítel, ale přínos jako spojenec... buďte mým andělem spásy v boji proti nim... všem co rozpoutali válku, co žijí pro sílu... my dvě dokážeme velké věci... jako samotné jsem silné... spojené jsme neporazitelné.." lehce jsem se usmála. "Čaj?"

s úsměvem ďábla jsem kývla na její nabídku a nastavila hrníček
"Všechno co jste říkala zní naprosto epochálně a geniálně." v mém hlasu bylo znát nadšení a větší touha

Nalila jsem jí i sobě horkou tekutinu. "To protože tahle věc je přelomem v historii! Doteď byl svět před bohem... po něm bude už jen nebe!" usmála jsem se andělsky a napila se. "Bůh a Anděl konečně našli své místo v tomhle prohnilém světě..."

"Mám chuť něco rozbít, zničit ..... budu Vaším Andělem, když vy jako Bůh mi pomůžete s mou pomstou." blýskne se mi v oku

"Ráda, drahá... přestává mě bavit lovit čudli, chci velkou rybu... něco jako..." zahleděla jsem se jí do očí. Jistě bude vědět, co chci...

"Konohu." dokončím její větu a vstanu
"Půjdeme se pobavit." usměju se a vyvolám zase draka
"Až po Vás." usměju se zlověstně

"Čtete mi myšlenky..." usměji se a vstanu. Dojdu jí. "Děkuji!" nasednu na draka. "Vzhůru na tu svatou vesnici, jejíž ohnivá vůle bude dnes zlomena!" zasmála jsem se zlovšstně.