Ruiny starého hradu - zámek klanu Takahashi

First topic message reminder :


Hrad obýval klan Takahashi, než na něj zaútočili shinobi, zpustošili toto místo a vyvraždili všechny členy klanu, kromě tehdy malé Ayame. Hrad, lesy a hory kolem něj jsou v jejím vlastnictví. Pod zříceninou se táhne velké množství tajných chodeb. Hrad jde špatně najít, lesy ho zakrývají.



Na troskách zničeného hradu byl postaven nový zámek.
Z původního hradu zůstaly podzemní chodby a některé skryté místnosti. Součástí zámku jsou i některé ze stěn, které nebyly zničeny.
Kolem zámku neustále poletují lístky Irisu, které Ayame upozorňují, kdyby se chtěl někdo dostat na území jejího klanu.

pozrel som sa na chlapíka ktorý mi otvoril dvere a spítal som sa ho je tu prosim Tsukikage-sama

,,Je v knihovně, mladý pane.'' Pokynul mu dovnitř Vstupní síně a následně zavřel dveře. ,,Pojďte prosím za mnou.''
Dovedl ho až ke knihovně. ,,Slečno, je tu jeden mladý pán.''
Otočila jsem se k nim a usmála se. ,,Takasimo. Ráda tě vidím. Děkuji, Wilsone.''

Taky vás rád vydím Tsukikage-sana ste v poriadku spítal sa pretože vedel čo sa jej stalo

Pokýval jsem hlavou.
Jistě, jistě, někoho dalšího, zopakoval jsem po ní nepřítomně a pak pomalým krokem vyrazil do místnosti. Zastavil jsem se uprostřed a celou si jí kolem dokola prohlédl přemýšleje, kde začnu. Nakonec jsem se rozhodl pro jeden z regálů těsně u dveří. Došel jsem k němu a vzal jsem z něho čtyři knihy, které jsem pak donesl na stolek uprostřed. Usadil jsem se do křesla a dal jsem se do čtení první z nich s výrazem labužníka, který právě dostal na stůl své oblíbené jídlo.

,,Je mi dobře.'' Usmála jsem se a vydala jsem se uklidit knihu, kterou jsem četla.
,,Co jsi potřeboval?'' Otočila jsem se zpět k Takasimovi.

Paní Tsukikage potrebujem povolonku do Kemono no satoodpovedal

,,Slečno.'' Ragovala jsem okamžitě. ,,Stále jsem slečna, ne paní.''
Došla jsem k velkému globu a začala s ním lehce točit.
,,Hmm...dobře. Máš někoho, kdo tam půjde s tebou?'' Nechtěla jsem ho pouštět samotného.

Prepáčte Slečna Tsukikage odpovedal som a povedal ešte Môže ísť somnou môj sensei ale myslím že to zvládnem aj sám
odpovedal som

,,Tvůj sensei? A to je?'' Zvedla jsem obočí a posadila se do křesla.
Přehodila jsem nohu přes nohu a zvědavě ho pozorovala.

Sho Yotsuki je to velmi dobrý sensei odpovedal som

,,Sho...'' Zamyslela jsem se. ,,Toho neznám.'' Zamračila jsem se, až se mi mezi obočím utvořila tenká vráska.
,,Z jaké je vesnice?''

Kumogakure no sato odpovedal som

Byl jsem zhruba v polovině knížky. Většinu svého civilizovaného života jsem strávil čtením, takže jsem v něm získal úctyhodnou rychlost. Možná, že jsem neměl tak úplně v pořádku mozek, ale kdo mohl vědět, něco takového. Tahle knížka navíc nebyla nijak tlustá. Změnil jsem polohu v křesle a to maličko zaskřípalo. Jinak jsem ale, zdá se, vůbec nevnímal okolí.

,,Ačkoliv jsme s Kumo v alianci, není tradicí mít senseie z jiné vesnice. Předpokládám, že Raikage to ví...?'' Formulovala jsem to jako otázku.

pousmial som sa a hovorím Ešte by som potreboval povolenie že môže byt môj sensei od vás teda pokial vám to nevadí spítal som sa jej

,,Příště, až si vybereš senseie, a ještě k tomu z jiné vesnice, nejdříve půjdeš za mnou. Jakožto tvá Kage mám hlavní právo rozhodnout, zda ti to povolím...a nebo nepovolím,'' řekla jsem rázně a přísně.
Zvedla jsem se z křesla a došla ke stolu na druhé straně knihovny. Něco jsem tam napsala a pak se vydala zpátky.
,,Jedno je povolení do Kemono no sato a druhá pro Raikageho, že mi nevadí, když tě bude učit jeho shinobi.''

Hai Tsukikage-sama a prepáčte povedal som a dodal A uzdravte sa dovidenia povedal som a odišiel (presun)

Ten rozhovor jim trval celkem dlouho a já si mezitím už nesl ke stolu další várku knih. Něco mi ale překáželo v cestě, naklonil jsem se do strany, abych přes hromadu asi patnácti knih viděl co to je a shledal jsem, že je to Tsukikage. Omluvně jsem se na ní usmál a udělal krok stranou, poté jsem si to zamířil zpátky na své místo. Když jsem míjel Tsukikage, ještě jsem se po ní ohlédl.
Ehm...... nepotřebujete ode mně něco....? spojení "že ne?" zůstalo viset nevyslovené ve vzduchu. Poslední co jsem chtěl bylo, aby jsem musel z téhle knihovny odcházet, dokud jí nebudu mít dočtenou.

,,Ne,'' usmála jsem se na něj. ,,Můžeš si číst prakticky cokoliv, jen prosím dávej pozor, spousta věcí zde je velice cenných.''
Vydala jsem se ke dveřím.
,,Jdu pryč, nevím, kdy se vrátím. Kdybys něco potřeboval, stačí požádat Wilsona.''
Se svými slovy jsem se rozpadla na lístky irisu, abych se následně objevila na nádvočí a odletěla na vytvořeném drakovi.
(přesun)

Jen jsem spokojeně pokývla hlavou a knihy položil na stůl. Byla tady další knihovna! Další knihovna, kterou jsem si mohl přečíst a hlavně jí rozšířit svou vlastní uvnitř má hlavy. Nabádat mě k opatrnosti bylo v podstatě naprosto zbytečné. Knihy jsem bral téměř jako svátost a podle toho jsem s nimi i jednal. Našel jsem si pohodlnou polohu v křesle a začetl se do další knihy.

u Shi se objevila projekce

Potřebuju mluvit s Ayame kde je?

Shirayuki-hime
Ležela jsem s hlavou na packách a spokojeně klimbala, když se objevila projekce.
Líně jsem zvedla jedno oko.
Co trocha slušnosti? Pozdrav, poprosení? Zvedla jsem hlavu a široce zazívala.

projekce

Na to není čas já potřebuju okamžitě jednat! ...I v jejím zájmu

Shirayuki-hime

Jestli něco chceš, řekni to mě. Ayame nemá čas.
Zvedla jsem hlavu a přeměřila si jí pohledem.
Ale fajn. Hledej v Konoze...jestli ji chceš rušit při jednání.

projekce

Jednání? ....sakra.....vyřiď jí, že mě byl navštívit Madara je to akutní a já si s ní potřebuju promluvit a nikomu jinýmu to neříkej jen jí jasné? Nikomu jinýmu. Dej mi nějak vědět, až se vrátí nebo ať mi dá ona vědět stavím se. Díky

konec projekce