Zasedací místnost

First topic message reminder :



Místnost pouze pro zasedání rady a jiné důležité schůze

"Hm.." uraženě jsem si založil ruce na hrudi a prudce se posadil.
V něčem má pravdu, Assasin mu věří, určitě pro to musí mít své důvody.

Seděl jsem a všechno to poslouchal. ,,Hm Mikomi tak jak? Je nejvýšší čas začít hlasovat."

Bedlivě jsem naslouchala těm slovům. Zároveň jsem byakuganem sledovala Danzoua a jeho čakru. Byla opravdu klidná a své oko pod obvazem nepoužíval. Podívala jsem se na Seita a pak i na ostatní.

"Bohužel, dneska už je taková doba, že se věřit jen tak někomu nedá. Ale má pravdu. Žádné genjutsu nepoužívá. " pravila jsem klidným hlasem.

Kdo by také opakoval dvakrát stejnou chybu?

"Ach Shinobi, vy jste tak odlišní. Jak jste se teda rozhodli?" Musím své dceři koupit medvítka..

"Ano, hlasujem.." sledoval jsem ho.
Tak v tomhle měl pravdu, opravdu máme vesnici svěřit, tomuhle muži?

,,No, pokud je tady pan Daimyo pro Danzoua, který je jak říká Mikomi čistý, tak já jsem pro něj taky." Díval jsem se pořád před sebe.

Hm. Podle výrazu jeho tváře, podle pohybu jeho očí vidím že se opravdu moc přeje stát Hokage. To by mohlo být dobré, právě tak jako špatné. Vidím na něm, že to s Konohou myslí dobře, i když má poněkud svérázné způsoby jak toho dosáhnout. Pousmála jsem se. Koho mi to jen připomíná?

"I já mu dávám svůj hlas." pravila jsem a čekala co poví ti ostatní.

"Nemám nic proti." dodal jsem tiše.

"No Výýborně!" sepjal jsem ruce dohromady, pak jsem si vzal vějíř a začal se ovívat.
"Danzou, jmenuji tě Osmým Hokagem!" vstal jsem a chystal se k odchodu.

Neubránil jsem se úsměvu.

,,Tak a co teď?" Podíval jsem se na Danzoua.

"To je vše. Assasinovi posílám uzdravení a dojde medaile." vzal jsem svůj vějíř a zběsile se začal ovívat.
"Na shledanou." odešel jsem spolu se svým sborem.
Konečně konec.

Povzdechla jsem si nad tím co se stalo. Ještě jednou jsem se zkoumavě podívala na našeho nového Hokage. Moje oči mi hodně napověděly, ale ani já mu nevidím až na dno duše. Všechno ukáže čas, nemá smysl to řešit a dlouze nad tím dumat. Ať tak či tak, doufám, že se Assasin co nejrychleji uzdraví.

"Také půjdu. Nashledanou." pravila jsem a vstala ze židle.

přesun

"Teď..." konečně Hokage..
"Musíme se postarat o konec Spojenectví a udělám patřičné kroky, ke zlikvidování Akatsuki. Seito, dávám ti tajnou misi, vyhledat sídlo Akatsuki, zmapovat počet lidí, a najít Kakuzu."

,,Hm tak dobře." Podíval jsem se na něho. Tak pomsta za bratra přijde později. Naštěstí s tím co mi řekla Kushina o Akatsuki to bude lehčí. Vstal jsem a pomalým krokem opouštěl místnost.

"Průběžně se ozývej. Assasin příliš tolerovat nukeniny, a pak to dopadlo, tak jak to dopadlo." Kývl jsem na ANBU a ten zmizel. Já jsem taky přešel ke dveřím.

"Hmm..." sebral jsem se a odešel.

Odemkl jsem zasedací místnost a vstoupil dovnitř. Sedl jsem si na své místo na protější straně ode dveří. "Itachi, posaď se." ukážu na volné místo u své pravice.

Vešla jsem do zasedací místnosti a letmo přešla pohledem po přítomných.
"Dobrý večer." pravila jsem s úsměvem a usadila se na jednu z volných židlí. Hmm, povinnosti, povinnosti... Doufám, že můj tým si poradí bez toho aniž bych je vedla. Snad jim to prospěje a budou mít mezi sebou o to hezčí a pevnější vztahy. No, uvidíme časem. Teď jsem zvědavá, co se tu semele.

"Zdravím." pozdravil jsem Mikomi, ale místo toho, abych si sedal vedle Assasina, tak jsem stál za ním.
Hm, zase ten účes.

Pomalým krokem jsme vešli do budovy. Úsečně pozdravili příchozí a sedli si nalevo od Hokageho.
Koharu
"Kde je tvůj bratr?" Zeptala se suše.

"Ctění sourozenci." uklonil jsem se jim.
"Můj bratr, co nevidět příjde. Vážili jste dalekou cestu, měli byste si odpočinout, ve vašem věku to už není bezpečné."

Homura
"Neděj z nás mrtvoly! Ještě pořád jsme při síle." štěkl jsem na Hokageho, jako starý pes.

Koharu
"Ano, ještě nejsme tak staří." zamračila se na něj. "Ale evidentně mladým nic neříká dochvilnost!"

Ach jo.. Usmál jsem se na ně.
"On brzo příjde, je na misi."

Přiběhl jsem ke dveřím a okamžitě vrazil do místnosti. ,,Pardon, pardon." Celý udýchaný jsem si sedl na svoje místo a Samehadu jsem položil doprostřed stolu. ,,Takže, předpokládám, že tu jsme i kvůli tomuhle."