Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

"Nemáš zač." pravila jsem a také se vydala směrem k nemocnici, zkontrolovat situaci. Ještě že na lidi z našeho klanu je spolehnutí...

přesun.

Přiběhl jsem na tréninková stanoviště.
Tak se na to podíváme.
Sedl jsem si pod strom a začal číst oba svitky.
Hmm..
"Katon: Endan!" přiložil jsem prsty k ústům a snažil vyplivnout oheň.
Vyplivl jsem jen nějakou jiskru.
"Nevadí, zkusím to později." Pořád a pořád jsem jenom trénoval tři techniky, které mě naučil Fukasaku.

Přišel jsem do místnosti a uviděl Tobira. Přešel jsem k jednomu stromu tak, abych ho nerušil a pohodlně jsem si pod ním lehl. Zítra nás čeká těžká mise. Zamyslel jsem se a sledoval už skoro temnou oblohu.

Strejda?
Kousl jsem se do prstu a udělal pečetě.
"Kuchiyose no jutsu!!" přivolal jsem malého pulce.
"Sakra...Musím to zvládnou, musím!" prokřupl jsem prsty a přešel k figuríně.
Začal jsem do ní bušit pěstí, abych vybil veškerý vztek.
Tati, prosím, probuď se konečně. Proč mě tady necháváš... Byl jsem spocený a pořád jsem do ní bušil a bušil. Nestaral jsem se o to, že sem si rozdíral kůži na rukou a dál bušil.

Luskl jsem prsty a zkrystalizoval ji. Otočil jsem se a vyskočil. Odkopl jsem figuríně hlavu.
"Teď jdu zkusit zase to kuchiyose." už uklidněný jsem se vrátil k pulcovi, na kterého jsem zoufale pohlédl.
"Chjo, s takovýmhle ze mě v životě nebude ninja...Ale já se nevzdám!" dál a dál jsem přivolával a přivolával.

Otevřel jsem oči a zjistli jsem, že jsem pod tým stromem usnul. Bože ta tráva je tak tvrdá. Přešel jsem k vodě a trochu se opláchl. Pak jsem se protáhl a začal uvažovat jak asi dopadne dnešní mise.

Vyčerpaně jsem otevřel oči. Vedle mě poskakovala malá zelená žába a rychle jsem vstal.
Celou noc jsem trénoval. Kso..
"Ještě pár dní a Kuchiyose zvládnu! Dattebane!" kousl jsem se do sedřeného palce a vytvořil pečetě.

Otočil jsem se za hlasem. Tobiru? Tomu odhodlání nechybí. Pomyslel jsem si a usmál se. Pak jsem se díval jak zkouší Kuchiyose.

"Kso." posadil jsem se na zem a sledoval už větší žábu. Tentokrát neměla ocas.
Utřel jsem si orosené čelo.
Mám hlad, ale nemám peníze... stiskl jsem si tričko, když jsem uslyšel kručení v žaludku.

PRohledával jsem si kapsy. Saakraa...můj tiket na ramen!
"Néé.."Dal jsem si rucce před oči.
"Achjo." BUdu muset jít za hokagem, aby mi dal misi.

Přešel jsem k němu a díval se na žábu. ,,Tak lepší něco než nic." Usmál jsem se a sledoval žábu v akci. Pak jsem se podíval na něho. ,,Co je?"

"Nic nic. Jenom mám hlad." zase se ozvalo hlasité kručení.

,,Hlad jo. Tak počkej." Začal jsem hrabat v kapse a za chvíli mu podal dva tikety na ramen. ,,Vem si je oba dva. Zašel bych s tebou, ale nevím kdy mi začne mise, takže musím být připraven."

"Arigatou Strýčku Seito!" chtěl jsem se mu vrhnout okolo krku, radši jsem si je vzal a dal si ruce za hlavu.
"hehe. Až se naučím Sennin mód, tak tě porazím, Dattebane!" Rozběhl jsem se k ulici.

,,Tak to je výzva." Usmál jsem se a díval se na něho jak běží pryč. Pak jsem přešel pod můj oblíbený strom a sedl si do stínku.

Přišla jsem na cvičiště a čekala na Danzoua.

K Seitovi přiletěla sova a rozplácla se ve vzduchu. Objevili se tam znaky, které utvořily větu.

Spoiler:

Pomalým krokem jsem dokráčel k Shizuce.
"Jsi připravená?"

Má silueta se objevil v koruně stromu. Nehybně jsem stál a čekal na tým.

Přečetl jsem si vzkaz. Tak nám to zase začíná. Zvedl jsem se a vydal se dát dohromady tým. Pak jsem si všiml Itachiho. ,,Zdravím, máme misi. Buď tak kolem 18:00hod. u brány. Já jdu sehnat zbytek týmu." Až teď jsem doopravdy odešel. (přesun)

"Jak se to vezme."

"Hm." zabručel jsem nevrle.
"Nejdřív, zkusíme Yonbiho. Naštěstí i já mám mokuton." udělal jsem pečeť.
Jo, můj mokuton, žere až příliš čakry.
"Půjdem trochu dál." ukázal jsem na volné prostranství.

Zmizel jsem pryč.

"Dobře." Stoupla jsem si a šla za ním. Čekala jsem na další rozkazy.

Okolo Shizuky vyrostli ze země tyhle věci.
"Sedni si do tureckého sedu a soustřeď se."