Tanzaku-jō

Najnavštevovanejšia turistická atrakcia mesta, rekonštruovaný zámok...

Procházela jsem se městem, na které jsem měla tolik vzpomínek. Aniž bych si to uvědomila, zvolila jsem tentokrát jinou cestu, než kolem opuštěného divadla. Jen já jsem věděla proč. Brzy jsem došla do klidnější části města a zanedlouho jsem kráčela po cestě, směrem k zámku. Na něm se to jistě hemžilo turisty, na ty jsem ovšem nebyla zvědavá. Kochala jsem se přírodou a posadila se na kraji lesa. Měla jsem krásný výhled na zámek.

Svatý pokoj, ne jako v Konoze, kde mě pořád někdo shání...

Zaslechla jsem kroky a mezi stromy se cosi hnulo. Mojí hlavou se začaly honit poněkud rozmrzelé myšlenky.

Hmm, přece jen to vypadá že se turistům nevyhnu.

Nevěnovala jsem tomu ale pozornost. Dala jsem si ruce za hlavu a koukala do nebe, opřená o kmen jednoho stromu.

Ten blbý turista jde už kolem... Dál jsem bez zájmu koukala před sebe. V tom jsem cítila dotěrný pohled. Co je na mě? Na ten zámek má čumět ne? Já tu nejsem přece žádná historická vykopávka. Otočila jsem se tím směrem a ztuhla. Sice jsem se ani nepohnula ale byla jsem ve střehu.

Zatraceně, ty moje oči... někdy se prostě neovládnu. Předstírala jsem, že nemám vůbec tušení o co go. Nechala jsem ho klidně projít kolem.

Jen si jdi... jen pokračuj...

Jeho úsměv mě dokonale dožral. Jak si to vůbec může dovolit po tom všem? Tleskla jsem dlaněmi a vytvořila okolo něj čakrovou síť, aniž bych vůbec vstala od stromu, o který jsem byla opřená.

Síť jsem opět zrušila. Kéž by šla vytvořit i pouhou myšlenkou. Líně jsem mávla rukou a poslala na něj několik desítek čakrových jehel. Tím jsem získala čas vyskočit na nohy.

On se snad vůbec nebrání?

Kecala bych, kdybych řekla, že mě jeho rychlost stále nepřekvapovala. Ale člověk si zvykne na ledacos. Horší jsou jeho drzé řeči, které by mě mohly opravdu vytočit, což bych nerada. Mile jsem se usmála.

"Víš, co? Tak si zatím sežer tohle." ani jsem nedořekla a Juukenový facák mu zamířil rovnou na tvář.

Sakra začíná to být můj oblíbený hmat.

Začínala jsem mít dost těch útoků. Vyhne se všemu. Jen jsem ho probodávala pohledem.

"Vraždíš lidi z mého klanu jako dobytek, takže to nutné je. Ty to asi těžko pochopíš, protože jsi egoista, kterému záleží jen na sobě."

Hlavou se mi honily vzpomínky na lidi, které jsem kvůli němu viděla umírat.

"Noriho už neřeším. Uznávám že udělal hodně chyb. Znala jsem ho odmala, i když pochopitelně naprosto jinak." pravila jsem pokud možno klidně.

"Ovšem to s tou sebeobranou je lež. Nešli jsme nikoho zabít." měla jsem sto chutí znova zaútočit ale mimoděk se mi vybavilo že ovládá oheň a síly mě pomalu opouštěly.

Jednou ten strach překonám a udělám z něj krvavou konzervu co bude mít místo vnitřností kaši... určitě... určitě jednou ano...

"Když máš takový strach z mého "nadřízeného" proč bys po mě posílal vzkaz, ať se za tebou dostaví?" ušklíbla jsem se. Vzpomněla jsem si na to, v jakém stavu byl Hokage když jsem odcházela z jeho pokoje a cítila se ještě mizerněji. Stejně ho nedokázal zabít...

"A ano, u mě jsi jen stroj na zabíjení. A já jsem nejspíš opravdu výjimečná osoba. Nebo by ti zabití mé osoby z nějakého důvodu nědělalo tu správnou radost." přemýšlela jsem o jeho slovech. Ale co na tom vlastně záleží?

Poslouchala jsem ta slova a musela jsem se tvářit zajímavě. Dělá si srandu?

"Hm, takže záhada proč jsi po mě poslal vzkaz je nadále nevyřešená a snažíš se to zakecat dalším egoistickým nesmyslem. Prý zmizne..." uchechtla jsem se ironicky. Prostě je tak pitomý... prosté.

"No... ale přiznám se, že jsem na ten tvůj způsob jak to odčinit zvědavá, jelikož to prostě nejde." pravila jsem.

Vytřeštila jsem oči a cítila jak mi cuká obočí. Ruku jsem sevřela v pěst. A na chvíli jsem ztratila řeč. Tak on si přijde, zabije si dva členy mého klanu a ještě má tu drzost...

"Teda... jedno ti musím nechat... " pravila jsem a začala se nepříčetně usmívat.

"Takhle, mě ještě... nikdo... nevytočil." vysoukala jsem ze sebe s velkou námahou. Měla jsem co dělat abych nezačala řvát a tím neprozradila co se chystám udělat. Tentokrát jsem vystřelila jehly z celého těla.

Začíná to být mé nejoblíbenější jutsu proti dotěrnostem...