Zetsuov úkryt

First topic message reminder :

...

"Obávam sa, že toto je koniec."
Vydvihol som ho do vzduchu a prebodol šípom, ktorý sa vytvoril v druhej ruke techniky.
"Hra skončila."
To ale nebolo to najväčšie prekvapenie. Prekvapením bolo, že Danzove Izanagi nefungovalo.

"To si jen myslíš." Spadl jsem na zem a vyplivl krev.
"Ty, táhneš za tvým klanem a já..." cože!? Jaktože, se Izanagi neaktivovalo!? vyplivl jsem krev a dopadl na všechny čtyři.
Sakra, nemůžu tady prohrát s takovým cucákem. "ááááá.." pravá ruka se začala měnit ve strom.
Síla Prvního se těžce kontroluje. Musím něco udělat, nebo mě buňky Prvního pohltí! Odtrhl jsem se od stromu a z cela sundal obvaz z otevřené rány mi kapala krev.

Na malý okamih som stratil rovnováhu a pokľakol.
Susanoo, Amaterasu a teraz Tsukuyomi. Oči síce necítim, ale predsa len nemám neobmedzené množstvo chakry. Tak či onak, kto by bol povedal, že plán bude tak úspešný.
S ťažkosťami som sa postavil znova na nohy.
Ako náhle som si sundal masku, zneistel som ho a on zastavil. Stretnutie pohľadov našich očí viedlo k Tsukuyomi, v ktorom som ho držal až do doby, kým sa mu nezavreli všetky oči na jeho ruke. Trvalo to takmer 10 minút, ale narozdiel od Sasukeho, ja som schopný v genjutsu ovládať čas, takže sa ti to zdalo ako sekunda. Týmto som ťa zbavil nielen Izanagi, ale aj obrovského množstva chakry, teraz je už na Kotoamatsukami neskoro.

"Teď přeměříme sílu našich očích." řekl jsem a vstal.
Musím to rychle skončit. Jsem těžce raněn.

"Berieš mi tie slová z úst," reagoval som na jeho poznámku a narovnal sa.
Musím to rýchlo skončiť, používanie Tsukuyomi sústavne celých 10 minút mi vzalo priveľa chakry na ďalšie S-kové techniky.

Já toho s jednou rukou moc nezvládnu. Hodnotil jsem situace.
Naklonil jsem se použil fuuton na zemi. Vytvořil jsem okolo sebe clonu prachu.
Vytáhl jsem shuriken a vyfoukl na něj vzduch, roztočil se a pak jsem ho hodil po Kagamim. Vytáhl jsem dalších pět a použil na ně fuuton a také je hodil.

Pohotovo som utvoril pečate.
Katon je silnejší ako fuuton, obzvlášť ten od pravého Uchihu.
Veľkosť ohnivej gule naznačovala, že som minul viac chakry ako som si myslel. Posledné, čo ma napadlo tesne predtým, ako mi shuriken preletel lebkou, bolo použiť moju dýku. Napriek tomu ma však jeho sila posunula niekoľko metrov dozadu, nehovoriac o tom, že praskla.
Danzov fuuton je silnejší ako som si myslel, takto poškodiť dýku ukutú z rovnakého materiálu ako samotné kusanagi, to sa každý deň nevidí.
Proti kunaiom mi pomohol už len šikovný manéver, ktorý samozrejme nevykryl úplne všetko. Odniesol som si 3 krvácajúce rany, na nohe, ruke a bruchu.

Rychle jsem se u něj objevil pomocí Shunshin no jutsu a snažil se ho propíchnout.

Nebyť môjho predvídajúceho sharinganu, moja hlava by sa práve teraz kotúľala pod Danzovými nohami. Napustil som svoju dýku chakrou a s veľkými problémami odrážal jeho útoky zblízka.
Na to, aký je starý, jeho pohyby sú schopné. Sakra, vedel som, že získať Shisuiovo oko nebude jednoduché, ale že sa to skomplikuje až tak. Vyzerá to, že nemám na výber. Svoju poslednú chakru vynaložím na...
Prestal som sa len tupo brániť a vydal som sa bez vyhýbania na priamy útok.

Zariskoval jsem a místo toho, abych se bránil, tak jsem zaútočil.
Moje čakra..A já..už to nevydržím dál.

Zaťal som zuby od bolesti a prudko potiahol dýkou, čím som mu rozťal pravý bok. To spôsobilo masívne krvácanie a v kombinácii s predchádzajúcou ranou od Susanaa stav, z ktorého bolo bez okamžitej lekárskej starostlivosti nemožné vyviaznuť. Ja som na tom však nebol o nič lepšie. Odtrhol som sa od neho a spadol na zadok, zatiaľ čo som si pridržiaval prudko krvácajúcu ranu. Bol som čoraz bledší a bledší, pre nás oboch to vyzeralo zle.

Držel jsem se za bok a vyplivl krev. Otočil jsem se a pomalu utíkal. No, spíš dělal kroky podobné utíkání. Z mých ran tekla krev a dopadala na zem.

Tohle je velice moc zajímavé. Ušklíbli jsme se a sledovali je.
Najednou na Kagamim vyrostl Bílý Zetsu a začal mu předávat čakru.

Pousmial som sa a s obrovskými ťažkosťami postavil na nohy.
"Vďaka, Zetsu. Už druhý krát si ma zachránil, nebyť teba, pravdepodobne by už moja zostávajúca chakra nestačila," po dokončení vety moje zranenia vzplanuli zeleným ohňom.
"Uzume."
Rany boli po jeho zmiznutí uzavreté a ja som potáckajúc sa kráčal smerom k Danzovi.
"Za normálnych okolností... by som bol pravdepodobne už... minimálne v bezvedomí... ale... pohľad na muža... ktorý napáchal voči Uchiha klanu toľko zla... ako sa plazí a prosí boha o zľutovanie tesne pred smrťou... to si jednoducho... nemôžem... nechať... ujsť..."

Kagami mě předehnal. Na jedné straně byl Zetsu a na druhé Kagami. Je to tady zase.. Zavřel jsem oči a vzpomínal.
...
Klap..Klap... Pršelo, dešť tiše klepal na parapet mého okna. Nejenom obloha plakala. Hokage-sama mi zdělil, že můj otec společně s dědem zahynuly ve válce. Sebeobětovali se pro své kolegy. Sevřel jsem ruku v pěst a nechal, aby dopadli mé poslední slzy. Ano, sebeobětování je povinnost Shinobi. Budu taky někdy připraven přinést tuto oběť? Dost slz. Setřel jsem si oči. Pravý Shinobi neukazuje své emoce. Stanu se Hokagem..Já...
...
Proč jsem sakra takový srab?! Hiruzen se přihlásil..Kdybych to udělal já, tak by mě Nidaime vybral.
...
Otevřel jsem oči.
Ale teď je to jiné, protože jsem.. "Protože jsem konečně uznávaný Hokage z Listové vesnice!" dořekl jsem nahlas.
Napřímil jsem se a sundal si zbytek horního dílu Kimona. "Tak jako Hiruzen obětoval svůj život na ochranu Konohy, teď je řada na mě. Pro dobro celého světa, pro dobro Listové, vás nemohu nechat žít!"

"Pozor. To je..Obrácená pečetítí technika. Jdi od něj pryč!" křikl Bílý Zetsu a zmizel jsem v Zemi.

V poslednej chvíli som uskočil.
Sakra, keby som sa k nemu priblížil viac, bolo by po mne.
Vyskočil som na najbližší strom.

Tak jako předchozí Hokage jsem i já obětoval svůj život.

Najednou vše okolo mě vybouchlo a já stihl zničit i Shisuovo oko.
Hiruzene, co si myslíš o mě? Dokázal jsem s tebou držet krok? Celý život jsi byl předemnou, i po své smrti jsi byl o krok předemnou. Zemřel jsi jako opravdový hrdina, byl jsi koruna stromu, zatímco já kořeny ukryté v temnotě. Dokážeš mi někdy odpustit?
Mé vědomí začalo slábnout a já jsem se pomalu ocital na jiném místě. Před očima jsem měl jeden výjev z dřívějška. Usmál jsem se a usměv mi zůstal na tváři i po smrti.

Dokráčal som k jeho telu a chystal sa vziať si Shisuiovo oko.
"Preklínam ťa, Shimura Danzou. Po všetkej tej námahe si si ho napokon aj tak musel vziať do hrobu."

Neubránili jsme se úsměvu.
"A je po něm."

Opäť som si nasadil svoju masku.
"Zetsu. Doteraz si to tu viedol ty, ale tentokrát to budem ja, kto ti predloží naše nadchádzajúce úmysly. Na to, aby som bol ako Madara kompletný, mi chýba ešte jedna vec a tou je rinnegan."

Zamyslel som sa a pohliadol na nebo.
"Budem hádať. Chceš vytvoriť rinnegan spojením dediča rikudových očí so Senjuom. Poznám jedného človeka, ktorý by sa pre túto úlohu náramne hodil."

"Skvelé, takže ty máš Uzumakiho a ja by som možno vedel o darcovi očí. Stretol som sa s ním ešte na misii v Ame. Yamasaki Shinsuke, už od nášho prvého stretnutia som vedel, že sa mi bude hodiť. Toľkú zlobu a nenávisť som nevidel dokonca ani v žiadnom Uchihovi. Svoju vlastnú matku bezdôvodne brutálne zavraždil ešte ako decko. Zatýkalo ho 7 jouninov. Nekládol by som naňho dôraz, ale ten jeho vzhľad a jeho oči. Vyzeral presne ako Rikudov starší syn ako sme sa s jeho opisom mohli stretnúť v legendách."