Zetsuov úkryt

First topic message reminder :

...

Trvalo to hodiny, než se Reiki konečně ukázal. Jednou jsem na té zemi už i usnul. Trochu jsem se polekal, ale hned se moje tvář změnila na veliký úsměv, protože jsem byl rád, že moje zpráva byla předána a doufal jsem, že mi Lizz-chan taky nějakou poslala. Ale jak se můj úsměv objevil, tak i zmizel, hned jak jsem se podíval na dráčkův výraz. Ten je položil svitek na zem, který s ihned rozpadl na prach, což znamenalo, že do něj nikdo nedodal čakru. Když jsem se na něj trochu tázavě zadíval jal smutně zakroutil hlavou. Věděl jsem, co tím myslí. Položil mi svoji tlapku na moji ruky, jen tak lítostně na mě pohlédl a pak se odvrátil. Hned na to zmizel v obláčku bílého kouře. Já se jen díval na to místo, kde před chvíli stál. Z očí mi začali téct proudem slzy. Dopadl jsem na všechny čtyři a průhledné potůčky pomalu stékaly až na zem po ruce a nebo jen tvořili kapky, které pak dopadali na chladný povrch. Cítil jsem silnou bolest uvnitř sebe. Moje naděje se rázem rozplynula. Byl jsem úplně zničený...

vyšla jsem z pokoje napadla mě ještě jedna myšlenka ale chtěla jsem to zatím nechat být a šla jsem k AKihirovi otevřela jsem dveře a viděla na zemi, nic jsem neříkala jen se na něj dívala

Uslyšel jsem vrznutí dveří a někdo vstoupil. Jen jsem si jednou rukou otřel obličej a otočil se zády a pomalu se postavil. Uvědomil jsem si, že jsem asi už 3 dny nejedl. Došel jsem k posteli a vzal si z misky jablko a zakousl se do něj. Pomalu jsem polkl první sousto, i když jsem teď zrovna chuť neměl na nic."Co potřebujete...paní..." Můj hlas byl úplně jiný, než obvikle. Byl neutrální a já nasadil masku robota, který jakoby nic necítil a jen plnil příkazy. Neměl jsem teď už co stratit a nehodlal jsem se před ní poddávat své slabosti.

K miestu, kde sa práve teraz nachádzala Reina a spol., sa čoraz viac približovala známa chakra. Než sa ktokoľvek z nich stačil nazdať, stál som u nich.
"Zbožňoval som toto miesto. Vždycky bolo tak pokojné a nikým nerušené, nanešťastie postačil krátkodobý odchod a už je to tu zamorené krysami," prehovoril som takmer ihneď potom, čo som sa dostavil.

"Paní tak mi už i vykáš." povytáhla jsem obočí.

"Potřebuju aby jsi mi něco zjistil o Hebimarovi. ALe než půjdeš." došla jsem k němu a položila jsem mu dlaň na krk. V dlani jsem měla malý střípek krystalu chvíli jsem se soustředila a pak druhou rukou poklepala na své tetování které začalo rudě zářit a krystal se prodral pod jeho kůži

"Teď už můžeš." řekla jsem a odstoupila od něj ale následy jutsu se projevili a mě se zatočila hlava že jsem se musela podržet zdi a přitom se nevrle podívala na Kagamiho

Jen jsem kývl, ale než jsem si uvědomil, co dělá, ucítil jsem palčivou bolest na krku. Chytil jsem se za něj a taky jsem se musel opřít. Strašně to bolelo a docela se i blbě dýchalo. Bolest však pomalu ustupovala a já se jen podíval směrem, dek byl Kagami. Tak už ho tu máme...

"Dúfal som, že sa sem vrátiš sama, Reina-san. Tento úkryt nikdy nemal a ani nebude úkrytom pre tvojich zaslepených posluhovačov. Každopádne, teraz je to už aj tak jedno," presunul som sa do svojej miestnosti a začal si baliť posledné veci.

ještě chvíli jsem se byla opřená

"Jdi tohle mi zaručí že se vrátíš kdykoli budu potřebovat." řekla jsem mu rázně a pomalým krokem odešla za Kagamim do místnosti

"Taky jsem přišla sama ten kluk by se nám hodil.... kam jdeš?" stále se opírajíc o dveře preventivně tetování mě děsně pálilo jakoby ho Akihirovo tělo nechtělo přijímat

"Zbaviť sa dvoch odporných hadov. Navyše, toto miesto už nemožno nazývať úkrytom v pravom slova zmysle. Čím viac ľudí sa totiž zapája do akcie, tým je pravdepodobnosť na jej úspech nižšia, tak je to aj s týmto miestom."
Prehodil som si tašku cez plecia.

Věděl jsem, co mi udělala. Teď už jsem úplně její... Pořád to strašně pálelo a bolelo. Pomalu jsem se posadil a začal jíst ovoce a chléb od včerejška. Potřeboval jsem nabrat trochu síly a pak jsem se mohl vydat za Hebimarem.

"Takže zbaběle utíkáš z místa činu, to je chytré." protáhla jsem obličej otráveně jasně vidíc co si o něm v tu chvíli myslím

"To hovorí tá, ktorá pre svoju "odvahu" už raz zakapala."
Pomaly som sa vytočil a kráčal pomalými krokmi z miestnosti.

"No jistě to říká ten který se ani nepodílel na útoku kde být měl a jen dřepěl na zadku a bavil s nějakou uschlou kytkou která byla nakonec odvážnější a přišla mi na pomoc sama." skrystalizovala jsem dveře od té místnosti a dívala se vražedně na něj

Bol som nútený na malý moment zastaviť.
"Zamysli sa niekedy nad tým, čo hovoríš. Ten boj bol iba spôsob ako sa zbaviť buď teba, alebo Naruta. Nanešťastie som si nemyslel, že ťa ešte niekedy budem potrebovať."

Ctil jsem se mizerně. Moje tělo už bylo celé vřelé. Musel jsem mít vysokou teplotu. Moje tělo nechtělo tu věc příjmout. Bránilo se seč mohlo. Hodně toho také dělala ta obrovská čakry, která nebyla tak snadno přemožitelná. Cítil jsem, jak Reina využila svou silů. Musela něco udělat, protože se hned bolest s intenzivěla.

"K tvé smůle mě potřebovat budeš bohužel i já tebe i když jsem se do toho vůbec nechtěla míchat." řekla jsem chladně

"V tom prípade by sme mali raz a navždy upevniť naše vzťahy."
Zhodil som svoju tašku na zem.
"Chcem vidieť, čoho si schopná, presnejšie to chcem zažiť."

tak tohle byla rána podpás

"Cože?" dívala jsem se na něj překvapeně

"Hovoríš, že ťa na základe tvrdenia tej starej potrebujem. Uistil som sa, že to nie je lož, avšak už som ti raz povedal, že to ako jediný dôvod nášho spojenectva neakceptujem. Správne, chcem aby si mi predviedla tvoje možnosti a porazila ma v boji."

Bez Nibi to teď bude těžší navíc po té pečeti...

"Právě jsem udělala jednu pečeť přišla jsem o čtvrtinu chakry." řekla jsem chladně i když boj s ním by mě možná i bavil.

Povzdychol som si a pomaly sa otáčal.
"Predstavujem vám osobu, ktorá mňa nazvala zbabelcom."

Moje tělo si pomalu začalo zvykat. Jídlo už jsem dojedl a tak jsem si stoupl a šel najít Reiu. Vůbec se mě totiž nezamlouvalo, když jsem předtím cítil, že použila svou schopnost. Byla to chvilka, než jsem ji našel, protože mě to k ní díky krystalu ve mě přitahovalo. Přemístil jsem se do místnosti hned vedle ní. Jen tak nezaujatě jsem se podíval na Kagamiho.

"Velice vtipné." řekla jsem naštvaně a okrystalizovala dveře a pronmnula si tetování na zápěstí, bylo ještě rudé

"Kana Reina, dovoľ mi, aby som ťa poučil. Bohyňou sa nestaneš tým, že budeš realizovať to, čo si zaumieniš. To je naopak práve ľudská vlastnosť. Na dosiahnutie svojich cieľov je nutné nasledovať silnejšieho jedinca, z ktorého si urobíš svojho vlastného boha. Správne, tým chcem povedať, že je nutné niekoho poslúchať a riadiť sa predpísanými postupmi, jedine tak budeš dostatočne silná na to, aby si sa tejto závislosti po dosiahnutí svojich skutočných cieľov zbavila nie už iba ako panovníčka, ale ako bohyňa samotná. Takáto je realita, takže ak si predstavuješ u nás dvoch akýkoľvek druh spolupráce, staň sa panovníčkou a zo mňa sprav svojho boha do doby, než tento významný pôst sama neobsadíš. V opačnom prípade si mi iba na príťaž."

Stál jsem tam vedle Reiny a moje oči běhali sem tam mezi oběma.