Zetsuov úkryt

First topic message reminder :

...

"Chudáčku není ti zima?" položila jsem mu ruce na ramena a pomyslela si že ještě s žádnou ženou asi nebyl Měla jsem použít slabší dávku

Jen jsem trochu přikývl a chytil se za břicho. Rána nebyla pořád úplně zahojená, ale moje nepřítomnost trochu tlumila bolest, ale jak jsem se velmi pomalu probouzel. Všechno se probouzelo se mnou.

všimla jsem si jeho pohybu tak jsem mu na břicho položila ruku a z ní začala tryskat zelená chakra a léčila mu jeho zranění přitom jsem mu foukla ještě trochu plynu do obličeje

"buď v klidu." konejšivě jsem se usmála

Její ruka byla příjemná a její dech byl tak okouzlující. Zvedl jsem ruku a pohladil ji po tváři. Druhou jsem si ji trochu blíž přitáhl. Byla neodolatelná.

jen jsem se pousmála nad jeho reakcí a kompletně mu doléčila jeho zranění

"Tak myslím že by jsi měl být už v pořádku." podívala jsem se mu do očí a bavila se jak ho ke mě ta látka přitahuje

Přitáhl jsem si ji ještě blíž a naklonil se nad ní. Opatrně jsem ji z kousl ušní lalůček a pak jazykem zase ošetřil. Potom jsem se přesunul na krk a tam ji jemně líbal. Jezdil jsem dolů a nahoru a měnil jsem strany. Byla úžasná, dokonalá, neodolatelná, všechny moje smysl si zaměřovali jen a jen na ni.

chvíli jsem ho nechala přiznala jsem že i mě tohle škádlení chybělo, ale mírně jsem se od něj odtáhla

"Vím že tě to ke mě přitahuje, ale ... vždycky je v nejlepším přestat." řekla jsem zase chladným hlasem

Jen jsem se na ni tak smutně podíval, ale její přání mi bylo rozkazem. Trochu jsem se odtáhl a zadíval se do země. Byl jsem jak nějaké štěně se staženým ocasem, který by si přálo více pozornosti. Občas jsem zvedl zrak a podíval se na Reinu, ale hned jsme ho zase provinile sklopil.

"Neber si to tak osobně." pohladila jsem ho po tváři

"Jsi pro mě moc důležitý a nerada bych ti ublížila. Měl by sis jít lehnout." řekla jsem a pro jistotu mu blokla chakru

"Zítra se na tebe přijdu podívat." mrkla jsem na něj

Jen jsem ji chytil ruku a chvíli si ji přidržel na tváři. To že mi blokla čakru jsem ani necítil. Přikývl jsem a usmál se, když na mě mrkla. Ještě jednou jsem se přiblížil a dal ji jemný, ale hodně citlivý polibek na krk. Potom jsem se otočil a došel k posteli. Svlékl jsme se do spodního prádla a pomalu si lehl na postel. Otočil jsem se na Reinu a hypnotizovaně se na ni zadíval.

"Doufám že sis to užil byl to poslední polibek který si mi dal sám od sebe." řekla jsem mu usmála se a odcházela pryč, zavřela jsem dveře a zamkla pak jsem se vydala do jedné s místností a lehla si a přemýšlela o plánu s Kagamim

Když zmizela jen jsem trochu posmutněl. Pořád jsem na ni nemohl přestat myslet. Otočil jsem se ke zdi a tam začal pomalu vyškrabávat naše iniciály. Šlo to těžko, ale prstýnek mi velmi pomáhal. Nakonec jsem to ani nedokončil a upadl do velmi hlubokého spánku. Zdálo se, že plyn mě úplně vyčerpal.

Ráno jsem polekaně otevřel oři. Hlava mi jen třeštila a vše jsem viděl třikrát. Celé moje tělo bylo úplně ztuhlé a rozlámané."K-kde to j-jsem..." Snažil jsem se posadit, ale vůbec to nešlo. Bylo mi blbě skoro až na zvracení. Chytil jsem se zdi a jen z velkou obtíží. Byla mi zima a až teď jsem si uvědomil, že jsem jen ve spodním prádle. Chtěl jsem se postavit, ale místo toho jsem jen spadl na zem na všechny čtyři. Začal jsem šmátrat po zemi jak slepý. Viděl jsem blbě. Nemohl jsem, ale nic najít."K-kde mám v-výbavu...m-mé z-zbraně..." Chytil jsem se postele a velmi pomalu se postavil. Točil jsem hlavou sem a tam a snažil se zjistit, kde to jsem. V hlavě mi hučelo a moje vzpomínky byli rozmlžené. Podél zdi jsem se pomalu dostal až ke dveřím. Skusil jsem je otevřít, ale nešlo to. Začal jsem do nich bouchat, ale už po třech ránách jsem se jen svezl po studené zdi a zůstal tam jen tak sedět. Byl jsem teď už celý zpocený. Celé moje tělo hořelo, blbě mi bylo stále víc a v hlavě to dunělo a třeštilo jakoby mě tam někdo napíchal tisíce jehel a udělal si z ní jehelníček. Zrak se pomalu lepšil, ale to bylo asi tak všechno. Uvědomil jsem si, že mě někdo zablokoval oběh čakry. Teprve až teď jsem si uvědomil v jakém průšvihu jsem. Zůstal jsem tam sedět a čekal, co se bude dít dál. Nemohl jsem teď nic dělat.

milostivě jsem se došla podívat na mého vězně a přitom kotrolovala místnosti jestli tu není Kagami....nikde nebyl, Tím líp. došla jsem k pokoji odemkla jsem a vešla a hledala Akihira

"Jak ti je? proč tu ležíš ve spodním prádle hned se obleč!" poručila jsem

Nemohl jsem se skoro postavit. Jen jsem se na ni tak z nechutí podíval."Takže Reina...tss...dej mě pokoj ty jedna bezcitná mrcho..." Trochu z obtížemi jsem ze sebe vysoukal. Nebylo mi zrovna nejlíp, abych mohl takhle odporovat, ale i tak jsem ji nechtěl udělat radost z toho, že má nade mnou nadvládu. Takhle lehko jsem se nechal chytit...a hned na poprvé...už jsem vážně všechno zapomněl...

"Kdybych byla bezcitná tak tě na místě hned zabiju." řekla jsem a šla se posadit na postel

"Plyn přestal účinkovat zdá se." všimla jsem si písmen vyrytých na stěnu

"Nechceš mi něco říct?" podívala jsem se na něj svůdněji

Jen jsem se zamračil a trochu víc vysunul do sedu a zadíval se na ni. Už si pomalu vzpomínám, co se stalo..."Nemám ti co říct...bude lepší, když mě hned na místě zabiješ..." Zavrčel jsem a snažil se nevnímat bolest. Když už jsem se nechal chytit, musím aspoň zabránit tomu, aby ty informace získala...a mě taky ne...tuhle čakru by mohla zle využít a já to nesmím dovolit...

"Včera sis vyzkoušel účinek a dnes ráno následky mého kouzla chceš abych ho použila znovu? POužívám ho jen zřídkakdy a tebe je na něj škoda. Nemám důvod tě zabíjet spíš by ses pomohl k mé maličkosti přidat." dala jsem nohu přes nohu

Suše jsem polk při představě, že by to na mě zase použila."Radši bych skočil do ohně, než se k tobě přidal. Si jen namyšlená nána, která si myslí, že je něco víc, než ostatní, ale ve skutečnosti není nic.Jsi bláhová pokud si myslíš, že ti pomůžu a beze mě to nikdy nezískáš..." Opovržlivě jsem se na ni podíval a zkusil se postavit, ale hned jsem zase sklouzl na zem. Sakra...

mírně jsem si poodhalila stehna a opřela se o ruce

"řekni mi....Akihiro....kolik lidí se tě snažilo chytit...a kolika lidem se to už podařilo." propalovala jsem ho pohledem

Jen jsem zaskřípal zuby, ale neodpovídal. Snažil jsem se na ni, co nejméně dívat, ale pořád mě to nějak lákalo. Nevěděl jsem proč."Jsi tak ubohá. Používat feromonový plyn. Bez toho by sis netroufla co?" Věděl jsem, že jo, ale tímhle získala velkou výhodu a já se tak hloupě nechal nachytat. Že mě to nenapadlo dřív, je ke to ona...

"Mám ti ukázat že to jde i bez něho?" povytáhla jsem obočí

"Neodpověděl si mi na otázku."

Odvrátil jsem pohled."Jednomu..." Měl jsem chuť po ní něco hodit."Který byl tak zbabělý a použil feromonový plyn!" Dodal jsem ještě a už dost vysokým hlasem.

"Měl bys být tomu jednomu vděčný že použil tak šetrný způsob, jiní nukenini by tě zmrzačili a mučili tě." vstala jsem a pomalu šla k němu

"Je na tebe vypsaná odměna o kterou já si žádat nebudu protože jsem defakto mrtvá... pro mě bude odměna když mi prozradíš co víš."

Slyšel jsem její kroky a cítil, jak se pomalu přibližuje. Díval jsem se na opačnou stranu, než byla ona, ale pořád jsem měl nutkání se ji podívat do tváře."Zato bych byl mnohem vděčnější. Za souboj, ve kterým by se ukázalo, že je lepší a chytil mě, i kdyby mě mučil. Ale toto bylo zbabělé a podlé a jak jsem říkal, nic ti neřeknu a v tomto ti nepomůže ani ten tvůj plyn. Klan Kazuki byl chytrý a věděl, že by se něco takového mohla stát a podle toho je taky uzavření uzpůsobeno. Nikdy nic nezískáš bez toho, abych ti dobrovolně pomohl." Tímhle jsem si byl jistý, ale bál jsem se toho, jestli jsem se náhodou nějak neprozradil a neukázal svou slabost, kterou jsem si bohužel udělal. Nesmím do toho nikoho zatáhnout...