Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Skákala jsem po střechách. Konečně jsem našla Yuuki. "Yuuki-san!" zavolala jsem. "Jste v pořádku?" přiklekla jsem si k ní.

"Shizuka-chan..." okomentovala som, sedela som ďalej. "Som v poriadku..." poviem jej a usmejem sa. "Čo ty...?" spýtam sa jej.

Bežal som po ulici a potom som len tak vyskočil na strom a zakričal. "KYUUUUU!"

"Nic mi není. Byla jsem dál." posadila jsem se.

"Shizuka-chan...? Som nanič...?" spýtam sa jej a upriem na ňu svoje modré oči.

"Jak tě to mohlo nepadnout?!" řekla jsem rázně. "Neznám vás dlouho, ale rozhodně nejste nanic!"

Usmejem sa. "Ale...já už vlastne ani len nemám svoj život...nedokázala som úplne vyliečiť človeka ktorý to potreboval...a teraz sa dokonca ľutujem!?" zanadávam a zvalím sa na betón strechy. "Som beznádejný prípad..." poviem do ticha a zakryjem si oči.

Procházím se ulicí a rozhlížím se. Kyuubi se zase vyznamenal.. Pomyslím si hořce a odstraním z cesty pár prken. Vesnice se opět začíná zaplňovat lidmy, jenž pomáhají jeden druhému, aby znovu opravili to co milují. Opravili svůj domov.
Usmála jsem se. Naštěstí je Kyuubi pryč.. Pryč v novém Jinchuurikim.

Netušila jsem co se během války stalo. "Jste jen unavená, potřebujete si jen odpočinout." podívala jsem se na ni.

V zahradě doma jsem to dlouho nevydržel,jen ušmikl pár růží různých barev dal je do košíku a vyrazil do ulic Třeba je někdo bude chtít a když ne,památník padlých a hřbitov zkrášlí mé růže vesele si vykračuji a pobafávám z dýmky.

"Shizuka-chan...viem..ale nejde to..." poviem jej, "Už pár pekne dlhých nocí nespím...a myslím že to tak aj zostane..." dodám do ticha.

"Chcete si o něčem popovídat?" řekla jsem po dlouhé chvíli ticha.

Pár růží jsem již rozdal a zrovna jsem zastaven nějakou slečnou "Ano jsou zdarma a nejsem blázen" mladá dáma si vybírá "Rudé,bílé,žluté,oranžové,růžové jen si vyberte" povídám s úsměvem.Mladá slečna si vzala růžovou,poděkovala a pelášila pryč "Není zač,dobrá volba" a opět si to pomalu šinu ulicí

"Mám len prosbu...Shizuka-chan...môžem..?" spýtam sa jej a posadím sa.

"Pokud to bude v mých silách." chytím ji za rameno.

"...stačí mi ak budeš silná...okey?" poviem jej a usmejem sa. "A taktiež...potrebujem aby si mi pomohla...zohnať jeden jed..." dodám.

Procházela jsem zničenou ulicí. Byl to otřesný pohled, ale to samé mě čeká v Kirigakure. Vzdychla jsem si. Brzy bychom se měli vrátit domů. Rozhlížela jsem se po všech těch troskách. Přestože tu bylo vše poničené, děti si vesele hrály. Pousmála jsem se. Tak bezstarostné, tak spontánní. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala vzpomínky. Najednou přede mnou upadl malý chlapec. Pomohla jsem mu na nohy a usmála se na něj. Úsměv mi opětoval a utíkal za kamarády a já šla svou cestou dál.

"Nemůžu nic slíbit..." usměju se na ni. "Jed?" podivila jsem se. "Na co?"

Další růže z košíku zmizely,ha lavička sednu si na ni a vedle sebe položím košík Včera chaos a dnes jakoby se nic nestalo...život plyne dál hledím na nebe a přemýšlím Slunce,hvězdy,vločky sněhu uvězněné v mracích,lidé,čas,život...věci které nám připadají obyčejné,ve skutečnosti nezměrné a těžko pochopitelné a dokonalé....
Tak si tak přemýšlím a čas plyne

"Ja viem že to zvládneš..." poviem jej a postavím sa na nohy. "A...to ti potom poviem okey?" zasmejem sa.

Zvednu hlavu. Pozorně si ji prohlédnu. "Dobře tedy."

Vydýchnem sťažka, "Arigato...." dodám a znova sa hodím o betón budovy. "Krásne počasie....mám chuť na niečo...ale musím sa porozhliadnuť po obchode z liekmi..." dodám do ticha.

Zakloním hlavu a podívám se na oblohu. "To jo. Já jsem byla na jídle před útokem bijuu."

"Heeee!? A čo si mala? Som hladná..." spýtam sa a zdvihnem sa. "Ja som dobré jedlo nemala ani nepamätám..." dodám do ticha.

"Dobrá, dobrá, půjdu s tebou." postavím se. "Tak, kam bys chtěla zajít?" zeptala jsem se.