Les před Konohou

First topic message reminder :



Lesy před Konohou

Doběhla jsem tam.
"Ashi... Proč?" má slova se ztratila v jejím smíchu.
"Nenechám tě." vykřikla jsem naštvaně.
"Slíbila jsem, že ho budu chránit a to udělám!"

"Klid. Nechte to na mě!" soustředil jsem ještě víc čakry, abych Ashi plně ovládl. Teď Sharingan bude mimo. Jako tenkrát, na setkání Kage. Obnovil se, až když jsem byl na pokraji sil. Ach, taková chyba.

Stejnak ho nezabije. To by neměla tu snahu ho unášet ho živého. Prolétla mi hlavou myšlenka. Ale co když má o pár koleček méně, co pak? Díval jsem se pořádně na ni a čekal na vhodný okamžik.

Moje hlava... Ale když ho pustím, jsem mrtvá.
Shromáždila jsem poslední zbytky vůle, kunai mu pořád držela u krku a druhou rukou ho začala odpoutávat od Yuniiku. Když jsem přeřízla všechny provazy rychle jsem ho zvedla a postrčila bezvládné tělo na Danzoua.
Se šíleným smíchem jsem jim zmizela z dohledu.
Na Yuniiku mě nemohli dohonit.
"Ještě se uvidíme..." šeptala jsem tiše sama pro sebe.

(Přesun)

,,Až se uvidíme, tak budeš jasná." Řekl jsem si spíše pro sebe a díval se na Assasinovo tělo jestli je v pořádku.

"Odkliďte to tělo! Něco mě napadlo!" kousl jsem se do prstu.
"Kuchiyose no jutsu!"
Baku začal sát, tak hodně, že možná přisál i Ashi.

"Hokage-sama!" bylo mi jedno, co si bude myslet Danzou.
Já věděla, že se něco stane.
Klekla jsem k jeho tělu a z rukou mi začala proudit léčivá chakra, abych zahojila ranku na krku. Pak jsem zkontrolovala stav a i když se vše zdálo v pořádku odmítala jsem s léčením přestat nebo se od jeho těla hnout.

"Nechala jsem ji projít... Já tam byla v bráně a nechala jsem ji klidně projít!" potichu jsem ze sebe dostávala slova. Snad pro ostatní, snad jen pro sebe.

"Hmm, už je asi daleko, ale dlouho nukeninem nebude." zamračil jsem se jak nejvíc to šlo. Ruku jsem si schoval do pláště a šel k Shijin.
"Je v pořádku?"

Na chvíli mi spadl balvan ze srdce, ale hned jsem se vzpamatovala.
"Shijin, vem ho prosím do nemocnice. Obávám se, zda bez těch přístrojů vydrží dlouhou dobu. Já ji budu sledovat, pokud to půjde." vyskočila jsem na větev nejbližšího stromu a díky byakuganu věděla o každém jejím pohybu. Nebo jsem alespoň tušila směr, jakým se vydala. Udělala jsem pár skoků a zmizela v listí.

"Neměla bys- !" křikl jsem na Mikomi.

Přešel jsem blíž k Danzouovi. ,,Vím, že to nění teď vhodná chvíle, ale chci jenom říct, že mise byla úspěšná. Feudální pán už není." Řekl jsem, aby to slyšel jen on a pak jsem se díval už na ležícího Assasina. Pak jsem se podíval směrem kde zmizla Mikomi. ,,Mikomi?!"

"Nebojte se, jsem po misi, nemám moc sil. Ale zjistit kudy šla, ještě můžu. Hned se vrátím." ozvalo se odněkud z korun stromů a pak už mě nebylo.

přesun.

"Pomozte mi s ním!" křikla jsem na ně.
Měla jsem vztek. Sama na sebe. Takový, že mi bylo jedno, že tu poroučím nejsilnějšímu shinobi ve vesnici a veliteli mise.

Zapotácela jsem se a chakra v mých dlaních zeslábla.
"Je to moje vina..." šeptla jsem tiše.
"Neuposlechla jsem rozkazy a vrátila se dřív kvůli tomu útoku... Ale stejně jsem nedokázala nic udělat..."

,,Jo jasně." Přiskočil jsem k Shijin. Vzal jsem Assasina na rameno a podíval se na Shijin. ,,Jsi v pohodě?"

Roztřásla jsem se.
"Já věděla, že tam je a nechala jsem ji projít. Nedokázala jsem nic uděl..." zarazila jsem se.
"Do nemocnice, honem!"
Nemůžu se litovat, teď ne. A už se od něj ani nehnu.

,,Hlavně v klidu Shijin." Díval jsem se na ni jak se začala třást. ,,Tak jdeme." Podíval jsem se na Danzoua. Šak ten cestu zná. (přesun)

"Hm, k čemu rozkazy, když je nikdo neposlouchá." povzdechl jsem si. Otočil jsem se, schoval ruku a odešel.