Místo pro trénink

Znova jsem si povzdechl. Chápal jsem tu zvědavost, tu touhu vědět co je za tou maskou. I já to kdysi pociťoval. Ale jistí lidé by si konečně mohli uvědomit, že jediná cesta jak zjistit naše jméno je přidat se k Oinimům. A i tak by to chtělo hodně přesvědčování.
Jsem Oinin. Podotkl jsem. Nic víc, nic míň.

Naklonila jsem hlavu mírně na stranu. Usilovně jsem přemýšlela. 
"Iono tě zná," podotkla jsem a zapojila do věty jméno své nové kamarádky. "I když to možná byl jiný Oinin."
Povzdechla jsem.
"Vymyslím ti přezdívku," dodala jsem nakonec a zůstala jsem na chvíli zticha. 
"Jsi arogantní, tichý, nepředvídatelný, minule jsi nám nepomohl a v nevhodnou chvíli ses chtěl plést do toho, do čeho jsi se plést neměl," opakovala jsem své myšlenky sama.
"Budu ti říkat Kami-kun," rozhodla jsem se. "Protože bohové jsou také arogantní, neodpovídají na modlitby, nemůžeš je ale předvídat. A pomůžou jenom, když to po nich nikdo nechce."
Odůvodnění to nebylo zrovna lichotivé, ale v mém hlasu nebyla žádná zloba. Naopak jsem se tvářila jako andílek.

Usmál jsem se. Kami-kun mi vyhovoval. Bohové se do našich věcí příliš nepletou. Živě jsem si představoval, jak na nás koukají jako na kino. Těžko jsem jim to mohl mít za zlé.
Chvíli jsem přemýšlel jakou přezdívku dát Kin, když mě to trklo. Tvářila se jako andílek. Andílek. Dobře Tenshi-san. Řeknu po chvíli a vyčkával jsem co bude s tím tréninkem.

Vydala jsem se na toto místo kde bych mohla někoho najít. Rozhlížela sem se a spatřila dvě postavy jak spolu ténují. Sice tady bylo místo pro trénink, ale zároveň i klid. Možná by ti dva mohli o někom vědět. Pomalu sem přišla k nim a zeptala se: "Ahoj,vidím že tu trénujete.Nevíte o někom kdo umí zacházet s přivolávacími svitky?"

Kami-kun mi řekl, že jsem Tenshi-san. 
Přehrávala jsem si tu myšlenku v hlavě a musela jsem se rozesmát. 
"To se mi líbí," přikývla jsem spokojeně. "ALE žádný sarkasmus."
I oči mi pobaveně hrály.
"Čím začneme?"
K jezeru mezi naší řečí někdo dorazil. Neviděla jsem od lesa na druhý břeh, který byl blíž k vesnici, a nerozeznala tedy tváře, ale nevypadali nebezpečně a tak jsem se dál věnovala kamarádovi Bohu.
"Snad Taijutsu trénink? Nebo dáváš přednost hře se vším všudy?"

Zjevně jsem ji pobavil.
Na její poznámku o sarkasmu jsem jen přikývl.
To bych si nedovolil, O mocná. Pomyslel jsem si a ušklíbl se.
Další výhoda masky: Nikdo nevidí na vaši tvář.
Povšiml jsem si, že někdo dorazil, ale nevypadali nebezpečně a kdyby chtěli zaútočit, už by to udělali.
Obrátil jsem se zpět k Tenshi-san.
Já raději hru se vším všudy.
Zvedl jsem meče k nebi. V tu chvíli se na nebi začaly stahovat mraky. Dva blesky sjely do mečů, které okamžitě začaly probleskávat.
Na teatrálnost jsem si moc nepotrpěl, ale tohle si o to přímo žádalo.

Pozvedla jsem obočí.
"Ty s ničím moc cavyky neděláš, že?"
Hm, hry se vším všudy...
S těmihle meči jsem ho k sobě pustit netoužila. Kysele jsem se ušklíbla. 
"Hissatsu Hyōsō."
Žádné pečetě, žádné varování, až na tato slova. Všude před námi začaly o pár sekund déle ze země nepředvídatelně vyrážet ledové hroty.

Uchechtnu se.
Ty zjevně taky ne.
Téměř znuděnê jsem čekal až se něco začne dít, když v tom se zničehonic začaly ze země vyrážet ledové hroty. Lehce podrážděně jsem sykl. Na první pohled se vynořovaly náhodně, nebyl v tom žádný řád. To ztěžovalo situaci; nemohl jsem předvídat, kde se objeví příště a tak jsem musel spoléhat na instinkt.
V duchu jsem pochválil její taktiku, nepustit si soupeře, který má zbraně na blízko k tělu je rozhodně chytrý nápad. Bohužel pro ni, já jsem byl nebezpečný i na dálku.
Uskočil jsem jednomu hrotu a prořízl se dalším. Potřeboval jsem volnou dráhu ke Kin. Když se mi ji podařilo získat, zkřížil jsem před sebou meče. Z místa jejich zkřížení vyrazil ke Kin blesk.
Raiton: Raiga

Pohmkával som si melódiu jednej pesničky. A v ušiach som mal slúchatká od prehrávača. Púšťal som si svoje obľúbené pesničky. Pobehoval sem a tam a zároveň vnímal všetko na cvičisku. Bola to akási rozcvička, zároveň sa sústrediť na cestu behu a zároveň na niekoho iného. Nič iného a zmysluplnejšieho ma nenapadlo. Vzhľadom k tomu že tu bolo moc očí, ktoré by som najskôr musel vypichnúť aby som tu mohol začať plnohodnotne trénovať. Nakoniec som ako nekontrolovatelná strela zase vyrazil do ulíc hliadkovať.

(presun)

Podívala jsem se na kluka který se schoval za svou tu dívku. Nejspíš se mě bojí. Sklopila jsem smutně oči a pak řekla: "Jo, děkuju." a vydala jsem ze tam, kam mi ta holka ukázala. Přišla jsem k starší společnosti a zeptala se: "Dobrý den, neumí tady někdo z vás přivolávací techniku?"

"Jasné, toho poznám, viem ako je vysoký a viem aj akú má masku, takže to mi problém robiť nebude."
Poznamenala som a pokračovala v ceste, to že ho držím za ruky som si stále neuvedomovala, až zrazu mnou trošku cuklo a ja som sa pozrela na neho. Pustila som ho a cela som sa začala červenať. Ono to ale fakt bolo samo a nevedela som prečo, ale stále som bola červenejšia a červenejšia v líciach. Potom som od neho odtrhla zrak a hľadala Yoshira. Bolo tu pár ľudí, až napokon som zahliadla jedného Anbu, vypadal ako Yoshiro. Mal takú masku a výška by sedela. Preto som len povedala.
"Tamten Anbu to bude najskôr Yoshiro."