Zborcená brána

 Hlavne klid.... musel som myslieť rýchlo, pritom akoby nestačilo som bol zmätený ešte z tohoto čo sa udialo pred chvíľou. Nič sa nedalo robiť. Pozrel som sa na Daichiho a povedal som. Pošlem s tebou Naa, ten ti pomôže a ochrániť ťa. Nájdete spolu PiliKKu a privediete ju. Ja musím ísť...zadržím Ichibiho a udržím Yoko kým neprídete... sice rozpačito ale povzbudivo som sa naňho usmial. Vstal som a roztrapatil som mu vlasy. Verím že ju nájdeš...neboj nájde sa aj mama a bude v pohode aj teta yoko...Sľubujem. Následne som zložil pečate. To Genjutsu zrušilo moje privolanie a tak som Naa zavolal späť. Nao si sadol Daikimu na rameno a poslušne zasalutoval. Žmurkol som na Daikiho a stále mal ten optimistický úsmev. Choď, nájdi mamu a priveď ju.... dodal som ešte predtým než som sa rozbehol smerom k epicentru. Dedina bola zničená už tak, nie to ešte toto + nemohol som dopustiť aby sme o Yoko prišli. Dve veci na ktorých záležalo PiliKKe, a tým že mne záležalo na nej, záležalo mi aj na tomto. Musel som to spraviť.

(Presun)

Sedel jsem kousek od brany aniz bych se pohnul. A sledoval more pisku. Krome pohledu do pouste pro me uz moc veci nemelo ani smysl. Ten pohled do zlataveho more ppisku mi pripominal to co mam a co jsem a i me schopnosti. I kdyz jejich pouzivani bylo na mizerne urovni. Diky valky jsem prisel o rodinu a tim i vlastne o cast sebe sama. Nakonec jsem jen slysel jak se nekdo o necem bavi nejak moc jsem nerozumel o co slo a ani nejak me to nezajimalo. A i kdyby vedel jsem ze toho moc nezmuzu. Tak jsem jen cekal co se bude dit dale a jen tak dale ziral do pouste.

Nao zoskočil a dal sa na štyri. Nenasával okolitý pach ale mal zatvorené oči a sústredil sa. Mal stopu, síce slabú a pochyboval o nej ale teraz nebolo inej možnosti. Pika, Pika! zakričal a prudko ukázal tým smerom kde to cítil a následne sa rozbehol tým smerom ale tak aby mu Daichi stíhal.

Po nekolika hodinovem zirani do more pisku jsem se rozhodl trochuse projit a zavitat na hrbitom za svou rodinou. Nikdy me pohled do pouste neomrzel vazne bych tak vydrzel asi sedet i tydny. Poust me fascinovala uz od mala a to se zdrejmne nezmenilo. Po chvili rozhlizeni sem se vydal smerem nekam ven.
(presun)

Přišel jsem k bráně u které jsem se ale zastavil. Trochu jsem se porozhlížel z opatrnosti, protože i když jsou to jen trosky z vesnice pořád tu někdo může přetrvávat. Podíval jsem se potom na toho Anbu jestli začne už rozmisťovat nástrahy u brány nebo si necháme bránu až na konec.

" Dobře tak tedy jdeme dovnitř, kdyby se ukázal nějaký odpor určitě víš co máš dělat. " Spoléhal jsem na jeho špičkový výcvik a šel jsem branou do vesnice kde jsem se už začal pomalu rozhlížet po cených věcech, které bychom mohli využít k vytvoření pastí. (přesun)

Já jsem mezitím už také dorazil k bráně a skočil vedle toho Anbu. " Tak jsem zajistil to náměstí. Je brána už také zajištěna? Potom se totiž vydáme směr Iwagakure. Třeba to tam aspoň bude živější a nebude tam taková nuda jako tady. Na žádnej odpor jsem totiž nenarazil, překvapuje mě jak je vesnice nehlídaná i když už byli shinobi poraženi. Předpokládal bych, že se sem uprchlíci budou stahovat " Jakmile jsem domluvil čekal jsem na něj.

" Dobře, já tedy půjdu do Iwagakure, třeba se v nějaké vesnici potkáme " Jakmile jsem dořekl, zmizel jsem z této oblasti a vydal se směrem do skryté kamenné kde jsem však něco tušil. Šel jsem tentokrát sám, a proto jsem si musel dávat větší pozor při cestě. (přesun)