Ruiny vesnice Oblohy

Vesnice Oblohy bývala kdysi krásnou a hostinou dědinkou uprostřed lesa. Bohužel byla neustále podrobovány útokům nukeninů, až všichni obyvatelé utekli, vesnice zůstala prázdná, pomalu pustla, rozpadala se, až zbylo jen pár zdí obrostlých mechem, skrývající četná tajemství...

Po dlouhé cestě trvající několik hodin jsem konečně dorazil na jedno opuštěné místo uprostřed lesa. Byly zde totiž ruiny bývalé vesnice oblohy. Poznal jsem podle znaků vyryté na starých rozpadlých zdech. Kdyby se to tu zarovnalo, pár stromů pokácelo a domů postavilo tak by zde šla znovu postavit vesnice. Navrhnu tohle místo kage, ale nejdřív se tu ještě porozhlédnu. Procházel jsem tímto místěm a zkoumal jestli zde nejsou nějaké svitky nebo vzácné předměty, které by se mohli hodit.

Stále tudy putuji a mapuji oblast pro podrobnější informace, které podám Mizukage osobně. I když toho k vidění moc není mohla by sloužit jako dočasná základna. Když však provádím průzkum a procházím se kolem ruin něco mně zarazí. Když jsem totiž procházel matně jsem zaznamenal něco co zde původně nebylo a kudy jsem před chvílí ještě procházel. Proto jsem se vrátil o pár kroků zpět a nakouknul co to je. Byla to mladá žena, kterou jsem však neznal a ani nevěděl její skutečný záměr. Proto jsem raději jen tak stál na místě a sledoval jestli si mně všimla.

Ta dívka se ke mně začala přibližovat, ale nevypadala zrovna přátelsky. Možná mně chtěla zabít, možná se jen chtěla bránit, protože netuší co jsem zač. Chtěl jsem začít vysvětlovat situaci aby se uklidnila když jsem spatřil ten plamen, který měla v ruce. Takovéhle věci mně celkem zajímali a o takovém plamenu jsem jakživ neslyšel což probudilo mou zvědavost a já se nenápadně k ní přiblížil a trochu nahnul hlavu blíž k prozkoumání plamene a přitom úplně překvapivým a nadšeným tónem jsem začal mluvit. " To jako fakt? Jak si to udělala, že plamen nabral takovou barvu? To je senzační a skvělá práce. " Udiveně a s dobrou náladou jsem to sledoval, ale pak jsem se trochu oprášil a vstal jsem. " Zapomněl jsem se představit, já jsem Kataro. Nemusíš mít obavy já nekoušu. " Usměji se abych ji ujistil o pocotu bezpečí a taky to dovolovala má veselá povaha.

S úsměvem na tváři se chytnu za zadní část hlavy. " Aha tak tak to tedy je. Když už si se taky představila a dokonce označila ke kterému klanu patříš, nejspíš bych měl udělat to samé. Já jsem z klanu Terumi, který ovládá dvě Kekkei Genkai. Náhoda, že se tu setkají dva uživatelé Kekkei Genkai. " Mluvím takovým veselým hlasem a vypadá to, že se začínám i bavit a to ji neznám. Avšak k dívkám jsem se choval slušně a vždy s úsměvem, byl jsem zkrátka takový. " Nechceš si raději někam sednout a popovídat si? Neboj, přicházím v míru. "

Začal jsem kolem sebe nervózně máchar rukama. " Pokud ovšem nechceš nemusíš. I kdyby si nechtěla tak já se s ženami a ještě k tomu bez důvodu neperu. Já jsem tak trochu jiný než ostatní, mám jiné priority. " Oddechnul jsem si a sednul jsem si abych mohl klidněji mluvit. " Jak jistě víš, žádná z vesnic na tom není zrovna nejlíp. Z Kiri, kterou jsem znával se stal už jen slabý odraz. Pokud patříš nebo si patřila k někteřé z nich tak to jistě chápeš. Odkud vlastně jsi? Nepřipadáš mi zdejší, no i když já zrovna v těchto končinách taky. Pokud si byla dříve v Suně nebo Konoze tak jsme se možná jednou potkali když jsem tehdy zařizoval diplomatické záležitosti mezi vesnicemi. "

" Tak to je celkem působivé se odpoutat od své vesnice, ale nevím zda si odešla s povolením nebo bez něj. Pokud bez něj tak to znamená, že jsi nukenin jako ostatní, ale nepřipadáš mi zlá. Já dobrou stránku lidi poznám i když je někde hluboko. " Zamyslel jsem se pak nad tím jménem, které mi řekla. Marianna, Marianna. Kde jsem to jméno už slyšel? Je pravda, že všechny z vesnice úplně neznám. I pár nových lidí jsem potkal teprve nedávno, jelikož jsem se s nimi nikdy nedostal do kontaktu. Ale o jejím klanu jsem ještě neslyšel to je zvláštní, předpokládal bych, že se to někde dovím z knížek, ale asi tyto dokumenty byly zachovány na jiném místě. Na chvíli jsem se ztratil ve svých myšlenkách až jsem se nakonec rozhodl něco říct. " Je mi líto, Marianna mi něco říká, ale ten klan ne. Nečetl jsem žádné dokumenty o tomto klanu, zřejmě byly uchovány na jiném místě. Možná jsme se nesetkali buď, že jsem byl na nějaké misi mimo nebo jsem skládal zrovna jouninské zkoušky. Mám celkem děravou paměť, že mi trochu trvá než si vzpomenu na datum mého úspěšného absolvování. " Jejda, já ji už dokonce řekl i jaké jsem hodnosti. No myslimže to nijak neuškodí, jistě by se zeptala té své přítelkyně až by ji znovu potkala.

Jak jsem ji tak poslouchal už šlo i poznat z jejího hlasu, že se nebojí. Bylo to fajn si jen tak s někým popovídat. Takhle jsem si dlouho s nikým dlouze nepovídal když nepočítám své přátelé, kteří se kamsi vytratili po válce. Doufám, že je někdy znovu najdu, začíná se mi celkem stýskat. " Je možné, že jsme se vždy někde minuli. Já byl většinou buď na misích nebo se svými přáteli, kteří se všichni po válce kamsi vytratili. " Znova jsem se zamyslel, sklonil jsem hlavu. Jenže jsem najednou změnil úplně výraz a držel jsem se oběmi dlaněmi trochu silněji. Tížilo mně svědomí, že jsem až do teď své nejlepší přátele nenašel. Mezi nimi patřil i bývalý Mizukage, který tu byl před tou současnou. Někdy se stávalo, že jsem prožíval takovéhle chvíle smutku i když se to zrovna nehodí. Přijde to vždy tak náhle i když mám ještě před tím dobrou náladu.

Měl jsem sice depku, ale moc dobře jsem ji poslouchal a vyslechnul jsem si její příběh. Abych ji však nepřidělával starosti tak jsem vzchopil a nahodil aspoň takový falešný úsměv, abych odlehčil situaci. Následně jsem se přestal usmívat a měl zas normální výraz.
" Hm. Však jsou i bezpečná místa kromě domova nebo přátel. Hlavní je abychom věděli kdo jsme a kam patříme. Když jsme k tomu ještě silní tak se nemáme čeho obávat. Škoda, že jsme se nepotkali dřív v té poklidnější době. Nyní je to naopak a spíš nás loví nukenini. Nepřeju si nic jiného než mír v mé vesnici. Nechci aby lidé už dále trpěli kvůli chybám nás shinobi. "
Jakmile jsem domluvil tak jsem ji jen tak sledoval zdali na to něco řekne.

Po tom co ta dívka odešla jsem zde strávil ještě více jak týden prozkoumávání ruin abych se dozvěděl něco o kultuře této starobylé vesnice. Zdá se, že po velkém útoku se zřítila na toto místo, a proto se zde stále mohou v podzemních prostorách ukrývat nějaké zapomenuté artefakty. Ale ani po týdnu jsem žádný nenašel. Když už mi začaly docházet zásoby, rozhodl jsem se odcestovat zpátky do vesnice s oznámením o novém stanovišti Alpha. Nouzové stanoviště pro rychlý přesun z vesnice. Už jen zbývalo vyrazit na tu dlouhou cestu zpět. (přesun)