Konferenční sál

Byl jsem velmi nadšený že všichni projevili zájem a vzali to pozitivně."Co se týče data soubojů to upřesníme až později.Přece jen to nebude hnedka."Potom jsem posbíral všechny papíry a položil jsem je na jednu hromadu."Tímto máme probrané všechny body dnešní porady.Chce se ještě někdo na něco zeptat a nebo něco probrat?"

ANBU
DO konferenčního sálu doběhl ANBU který měl hlídat Raikageho dům."Raikage - sama."Zakřičel."Omlouvám se že jsem sem tak vpadl ale máme ve vesnici vetřelce a je u vašeho domu.Zatím nevím přesný počet ale viděli jsme jen jednoho.Druhý ANBU ho zaměstnává dokud nedorazí posili."

Raikage
Okamžitě jsem se zvedl a začal dávat rozkazy"Ururu vem svůj tým a prohlédněte vesnici jestli jich tady není víc."potom jsem se podíval na Ayame."Ayame ty jdeš se mnou k mému domu."jakmile jsem to dořekl hned jsem se vydal směrem k domu.(Přesun)

Položil som teraz ruky na stôl, postavil sa a bez spätnej odpovede raikagemu som povolala svoj nový tým. ,, Tak poďme, nech to máme za sebou." Povedal, som preskočil cez stôl a rozbehol sa von z dverí. Trocha som musel odsunúť anbu, ktorý stál v ceste, no nijako moc som zase neublížil.

Na vyjádření souhlasu k následování Mukotushiho jsem mírně přikývl. " Vetřelec?... to jsem zvědav kdo to bude." Pomyslel jsem si, když jsem stál u dveří za Mukotushim. Poté co se sensei pohyboval dál do vesnice, jsem se ohlédl za Hiroko.
" Takže tohle by šlo brát za naší první misi v týmu" Pomyslel jsem si a poté se rozběhl za senseiem.
(Přesun)

* Hmmm, to bude zajímavé * pomyslela jsem si, postavila jsem se a vydala se za nima. Vyběhla jsem s z našeho týmu jako poslední. * Kdo by byl tak hloupý aby se vydal do Kumo přímo před dům od Raikageho jako vetřelec ? * zeptala jsem se sama sebe.
( Přesun)

Dorazil jsem do sálu a čekal na ostatní zatím jsem si opět uspořádal věci které jsem chtěl probrat a usedl jsem za kulatý stůl.Tentokrát jsem židle které byli kolem mě oddělal tak aby si všichni museli sednout přede mě a poslouchat.

Konečně dorazím před konferenční sál a otevřu dveře. Se znuděným výrazem vejdu do místnosti a sednu si na židli poblíž Raikageho. " Ostatní zase zabloudili? " Zeptal jsem se znuděným výrazem a čekal na jeho odpověď mezi tím jsem se v duchu trochu smál, protože jsem to já kdo se opět ztratil. Reagoval jsem tedy nyní jen na Raikageho toho druhého vůbec. Čekal jsem tedy co z něj nakonec vyleze.

Došla jsem před konfereční sál, u kterého se ke mně připojila Shi. Opět energicky poskakovala na místě a jakmile otevřela dveře, vlítla dovnitř. Vůbec neřešila, že by se asi měla zastavit u řady židlí, které byly naskládané před Tatsuem. Doběhla na naše obvyklé místo po Raikageho pravici. Teprve pak si uvědomila, že tam vážně žádná židle není. Chvíli se rozhlížela, pak za nejlepší možnost zvolila přicupitání k Tatsuovi, sednutí si vedle něj a položení své velké hlavy na jeho nohu. Spokojeně zafuněla a zavřela oči.
Ušklíbla jsem se a pobaveně zakroutila hlavou. Nesedala jsem si, už jenom proto, že jsem se nerada cítila jako u výslechu. Raději jsem došla k jednomu s oken a opřela se o parapet.

Po nějaké době bloumání ulicemi se Miky dostala až ke konferenčnímu sálu. Na chvíli se dívala na dveře a přemýšlela, jestli se nemá prostě otočit a odejít, ale nakonec vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Byl tam kruhový stůl, za kterým seděl Raikage na jedné a dva další lidé na druhé straně. Pak tam byla ještě nějaká dívka, podle čakry, kterou z ní Miki cítila rozhodně žádné béčko.
Miki udělala krok přes práh a zadívala se na rozestavení židlí okolo stolu.
"Vau! Úžasné! Člověku je hned jasné, proč je ten stůl kulatý!" její obličej na okamžik nabyl pravého nadšeneckého výrazu, aby se po skončení proslovu vrátil do nic neříkající masky. Naokamžik zaměřila pohled na Raikageho, ale po chvilce prostě přešla k jedné z židlí, které tam stály a sedla si na ní. Ještě před tím se ale trochu odsunula od stolu, takže teď vybočovala z řady. Nohy si složila pod sebe do tureckého sedu.

Dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem našla potřebnou místnost.
Říci přijď do konferenčního sálu, bylo mnohem jednodušší, než se to provedlo. Tedy alespoň pro mě. Absolutně jsem netušila, kde by se ten sál měl nacházet. Prostě jsem šla tam, kam ostatní. Občas jsem se bohužel sekla, ale pak se mi štěstí obrátilo čelem a už jsem nebloudila. Připadala jsem si trapně.
Stála jsem před místností. Jakmile jsem si všimla, že všichni chodí dovnitř, rozhodla jsem se vejít taky. Až teď jsem si uvědomila, že nemám ochrannou čelenku. Všichni, kteří už byli v místnosti ji měli, jenže jsem ji před dvěma roky odevzdala. Netušila jsem, co tu mám dělat, tak jsem si stoupla vedle dveří. Nejprve jsem si chtěla promluvit s Raikagem sama, ale odmlouvat jsem mu nechtěla.
Čekala jsem, co se bude dít.

Objavil sa na mieste, a vošiel rovno dnu. Keďže sa už niekotrý z ľudí dostavili, slušne podzravil, tak ako to všetci od ňeho čakali. ,,Zdravím." Povedal, no následne všetky odpoveďe ignoroval a zamieril si to rovno do toho najtemnejšieho miesta, ku stoličke, kde is mohol sadnúť a ako tak si odpočinúť z boja.

Doběhl jsem ke konferenčnímu sálu. " Ach ne... zase meškám." Pomyslel jsem si a otevřel dveře k sálu. Jak jsem čekal sál byl plný, tehdy skoro plný. První věc kterou jsem vykonal po důkladném prohlédnutí sálu a všech přítomných jsem se omluvil za zpoždění. " Omlouvám se za zpoždění Raikage - sama." Mírně jsem se uklonil a usedl si na stoličku vedle Mukotushiho. " Doufám, že nebude vadit, když si přisednu." Řekl jsem Mukotushimu, ale tak aby to slyšel jen on.

Počkal jsem až si všichni posedají a jinak jsem na ně moc nereagoval.Potom jsem si všiml ještě Shizuki která stála u dveří "Proč si nejdeš sednout za ostatními?" řekl jsem jí a hodil jsem po ni čelenku kterou jsem měl nachystanou."Takže abych se dostal k věci Já,Zoro a tady Miki půjdeme na schůzku s Tsuchikagem a Mizukage. Ayame do tvého týmu ode dneška patří Shizuka a Sanny. Můžeš s nimi zatím dělat nějaké menší mise než se vrátím pak vás budu potřebovat. A Ururu ty a tvůj tým půjdete na tajnou misi v přestrojení.Tady máš svitek.

Tajná mise:

To by bylo asi všechno můžete se rozejít a Zoro s Miki tady se mnou zůstanou.Pokud něco potřebujete tak mi to řekněte teď.

Nesedla jsem si, stále jsem zůstala opřená o parapet. Poslechla jsem si Tatsua a ušklíbla jsem se. To si nás sem vážně volal jenom kvůli tomuhle? Shi krátce zvedla hlavu, než mu ji zase pustila na nohu, vynucujíc si tak drbání za ušima.
Když nikdo nepromluvil, ozvala jsem se já. „Snad bych tě jen poprosila o jeden nebo dva svitky. Pak se zastavím v kanceláři,“ usmála jsem se na něj. Bylo mi úplně jedno, jestli ostatním přijde divné, že Raikagemu tykám. Pak jsem se obrátila na dva geniny. „Zdravím,“ lehce jsem na ně mávla rukou, na tváři zářivý úsměv.

"Kvůli těm svitkům se potom zastav v kanceláři a probereme to."řekl jsem Ayame a čekal jestli se vyjádří ostatní.

Zřejmě jsem se dozvěděl o tom s kým budu tvořit tým. V jednu chvíly jsem byl rád, ale když jsem si promyslel, že budu muset všechny zachraňovat tak mě radost přešla, ale co se dalo dělat. Někdy je třeba přinášet oběti, i když v jiné formě než lidských životů. " Tak dobře, můžeme klidně ihned vyrazit. Mě to problém nedělá. "

Pousmála jsem se a kývla na Tatsua. Pak jsem se podívala na Sannyho a pak i na Shizuku. Posunkem hlavy jsem jim naznačila, že půjdeme ven. „Sejdeme se na cvičišti,“ sdělila jsem jim a pak jsem se vydala ke dveřím.
„Jdeme, Shi,“ zavolala jsem na tygřici. Ta se netvářila zrovn dvakrát nadšeně. „No, jak chceš,“ otočila jsem se k ní zády, otevřela jsem dveře a vyšla ven. Stejně jako to funguje u malých dětí, i Shi, jakmile spatřila že odcházím bez ní a nedělá mi to velký problém, bleskurychle zvedla hlavu z Tatsuovi nohy a vypálila za mnou ze dveří. (přesun)

Teraz sa o trochu čerstvejší, postavil a zamieril si to k dverám. Myslel, že ho Sho bude nasledovať automaticky, no ako videl, že zo stoličky nevstáva. Oslovil ho. ,,Sho. " To jediné myslel, že bude stačiť a teraz už konečne vyšiel z dverí, čakajúc, že ho za nimi Sho dobehne

Asi jsem se na chvíli zamyslel, jinak nevím jak si vysvětlit to že jsem si nevšiml, že Mukotushi je na nohou a má namířeno pryč. Když mě oslovil. Trochu mě to vyděsilo, jelikož jsem ho neviděl vstávat ze židle, avšak dlouho jsem nepřemýšlel nad celou tou události co se právě stala. Jediné co bylo podstatné je mise, takže jsem ihned bez žádných zbytečných slov vstal a následoval senseie.
(Přesun)

Stála jsem u dveří a myslela jsem, že si mě nikdo nevšiml. Najednou promluvil Raikage a pak mi hodil ochrannou čelenku. Musela jsem udělat několik kroků dopředu, abych ji chytila. Držela jsem ji v ruce a poslouchala jsem, co povídá. Ani jsem si nemyslela, že by si vůbec vzpomínal, kdo jsem. Možná to našel ve spisech, ale to se nedozvím. Opět jsem měla čelenku.
Dozvěděla jsem se, kdo je můj Senci. Byla jsem trochu zklamaná, ale nic jsem s tím dělat nemohla. Snad mi zábrany klanu moc nenaruší trénink a další potřebné věci. Vyšla jsem z místnosti. Sensei nám řekla, že se sejdeme na cvičišti. Jen jsem kývla a zamířila jsem tam. Čelenku jsem si pořád nedávala. Nějak jsem se k tomu neměla.
(Přesun)

Když všichni začali odcházet bez toho aby něco řekli tak asi nic nepotřebovali.Byl jsem rád jelikož se mi líbilo že dokážou poslouchat a nepotřebují se ptát na blbosti.Podíval jsme se na Zora a Miki " Takže my můžeme skoro vyrazit.Akorát zajdeme do kanceláře a vyřeším tam něco s Ayame.Pojdte za mnou." (Přesun i s Miki)