Toto je jen ukázka charu pro jistého hráče

~Rasa~ Exorcista

Datum narození: 18.1.

~Věk~18

~Pohlaví~ Muž

~Výška~ 182 cm

~Váha~ 74

~Krevní skupina~ AB

~Úroveň~ Tři

~Hodnost~ Lieutenant

~Zaměření~ Combat

~Schopnost~ Kasai




Kataro má ve zvyku rychle měnit náladu, což je v některých citových situacích velmi potřebné. Občas je výbušný když ho někdo urazí a hned se s ním chce bít. Nejraději je na misích kde může předvést své opravdové schopnosti než jen sám sobě když trénuje. Je obětavý a přátelský co se týče přátelství a blížších vztahů, ale to co by nezkousnul by byla zrada. Zrada je pro něj věc, která se musí buť vymítit a nebo pořádně zmlátit. Občas se mu stane když spí, že ze spánku chrlí plameny a to není dobré pro ty co jsou poblíž něj, ale to se stává velmi často a snaží se to krotit. Chce dokázat, že je nejsilnější na celém světě a to dokáže tím že bude porážet démony jednoho za druhým dokud nepadne i ten nejvyšší. Je si velmi jistý, že to dokáže a toho se drží stůj co stůj. Má silnou vůli se nevzdat a tak svým nepřátelům vznese údiv do tváře, když se postaví i po totálním výprasku. Na první pohled se zdá být trochu agresivní, ale když ho člověk či démon pozná blíž, zjistí že je to celkem příjemný chlapík. Když mu dá někdo rozkaz tak ho splní pokud si je vědom, že je to správné, pokud ne tak je schopen se i dohadovat o daném člověku či démonovi klidně i celé hodiny.




Kataro má schopnost ovládat oheň, našel v sobě skrytou sílu, která mu pomohla vytvářet oheň a nejen to. Dokonce dokáže i oheň jíst, který mu dodá energii potřebnou pro všechny funkce. Tento druh schopnosti se jmenuje Kasai, jelikož oheň vypadá přesně jako oheň draků z dávných dob. Tuto schopnost se učí už od svého mládí kdy ho otec do těchto tajů zatáhl. Tato schopnost se perfektně hodí pro jeho charakter a způsob boje. Oheň mu neškodí ba naopak ho posiluje. Je ve špičkové kondici kvůli tomu, aby byl schopen plně využít svůj potenciál v boji a v jiných aktivitách. Plameny obklopí jeho části těla a dodávají jeho útokům mnohonásobnou sílu, než normální člověk může mít. Pracuje však na tom, aby dokázal zvětšit rozsah svého ohně na mnohem vyšší úroveň, kterou nyní dokáže používat. To však mu zabere ještě dost dlouho než se stane mistrem ve své vlastní schopnosti. Cizí oheň mu nijak neublíží když ho dokáže jíst, jediné co nemůže jíst jsou jeho vlastní plameny. Přišlo by mu to divné, ale jiné ohně mu nevadí. Sám neví jak, ale má od přírody mnohem citlivější čich než ostatní. Někdo by to mohl nazvat výhodou, někteří však prokletím. Není občas výhodné s čichem chodit velice páchnoucími místy, mohlo by ho to pravděpodobně složit k zemi.


Je mu už osmnáct let i když vypadá na mnohem mladšího. Má růžové vlasy s jeho obvyklým výrazem, jakoby se objevil na jeho oblíbeném místě na bojišti. Občas i nahodí svůj nadšenej výraz, kterýmu se občas i někdo zasměje. Nosí černou vestu a něco podobného kiltu s bronzovými pruhy. Kolem krku má neustále obvázanou šálu, které si cení snad více než svého života. Dostal ji totiž od svého otce na rozloučenou. Na pažích nosí potítka a na obou nohou má obvázené šátky. Pod vestou jinak nic nemá, ale nosí bílé kraťasi s hnědým páskem. S jeho vlastností měnit náladu jak se mu zlíbí si vypěstoval mnoho výrazů, které mohou někoho překvapit, rozlobit nebo i dokonce pobavit. Jemu to však je vždy jedno a dělá si co chce a kdy chce.


Zhruba přes osmnácti lety začíná tento příběh o chlapci, který je předurčen se stát nejsilnějším vládcem ohně na světě a jeho otci, který ho v tom podporuje a zatahuje ho do tajů světa nadpřirozených sil. Chlapec se jmenoval Kataro a jeho drahý otec se jmenoval Bunkai, neboli v překladu Rozkladač. Matka bohužel zemřela hned po porodu, když měla malého Katara v náručí. Od toho dne byl Bunai pověřen se o Katara starat sám a připravit ho na život, který mu jistě nedá nic zadarmo. Předtím než jeho matka naposledy vydechla se usmívala na svého narozeného syna do kterého vkládala tolik nadějí. Krátce po smrti Katarovi matky se konal pohřeb na kterém se sešlo několik příbuzných, kteří se ve společnosti moc neukazovali. Oba stály nad jejím hrobem dlouho potom co všichni odešli. Jeho otec vytvořil kolem jejího hrobu pečeť přes kterou mohou vstoupit jen oni dva. Hned po vytvoření odešel Bunkai i se svým synem do svého domu, který byl jižním kontinentu. Démoni nedali pokoj ani když zemřela jeho žena, a proto Bunkai musel neustále hlídat svého syna kamkoliv se hnul, aby ho nedostal některý z démonů. Kdykoliv se nějaký démon přiblížil i na několik metrů tak byl ihned zneškodněn aniž by si toho Kataro všiml.
Jak je zvykem tak každé dítě jednou vyroste, a proto když mu byly čtyři roky a Kataro už plně vnímal vše co se kolem něj dějě, tedy kromě démonů které nestíhal vidět kvůli otci tak se začínal zajímat o ty záblesky, které mu prosvítají do obličeje když si hrál. Jednou když jeho otec vařil večeři tak se Kataro nepozorovaně vytratil z domu se podívat dál od domu. Myslel si, že by se mohl vrátit dříve než si toho jeho otec všimne. V tom se však pletl, protože narazil na jeskyni ze které vycházeli podivné zvuky. Díky jeho nezbedné zvědavosti se vydával vstříc nebezpečí když v tom na něj z jeskyně skočila parta temných skřítků. Bylo jich mnoho a snažil se bránit ze všech sil. Skřítků však bylo mnoho a potom co na něj hodilo síť si už mysleli, že mají vyhráno. Odtáhli Katara do jeskyně kde na ně už čekal velký zlobr. Byl to vyšší démon, který poroučí těm nižším démonům, aby pro něj dělali špinavou práci. Když ho hodily před něj tak měl nejdříve ze zlobra strach. Démon si ho nějakou chvíly prohlížel a pak hlasitě zařval což šlo slyšet přes celý les. Vrhal se na Katara, když tu náhle do démona narazila světelná záře, kterou už Kataro někdy viděl. Zlobr se roztříštil na několik desítek, avšak nezbyla žádná krev. Bylo to podivné a zároveň pozoruhodné. Když se otočil za ním byla skupinka těch malých skřítků skrývající se za jeho otcem, který měl vážný výraz když se díval na místo kde ještě před chvílí stál rozzlobený zlobr. Bunkai se sklidnil a pomohl Katarovi postavit se a vzal ho za ruku. Odvedl ho domů kde ho hodlal zasvětit do jeho tajemství.

Zasvěcení

Kataro a Bunkai po nějaké chvíly dorazili domů kde se jim pomalu připalovala večeře a proto Bunkai vypnul sporák, aby se nemusel bát ještě o to aby měli co jíst. Hned potom položil své ruce na Katarovy ramena a začal mu vyprávět dlouhý příběh o tom jak se s jeho matkou poznali a jak je možné, že porazil toho obrovského zlobra v mžiku. Mladý chlapec byl celkem po tom všem v šoku, ale vzpamatoval se z toho a otce vnímal. Začal se ho hodně vyptávat na jeho moc a jestli jí může ovládat každý. Dočkal se odpovědi po kratším výkladu od jeho otce a přemlouval otce ať mu pomůže se naučit to co ovládá on. On však nesouhlasil, ale slíbil mu že mu pomůže najít jeho vlastní sílu. Málokdy se stává, že se narodí někdo se stejnou mocí. Den poté začal první den dlouhého tréninku jeho opravdových. Nebylo lekhé jeho schopnosti probudit, muselo se zařídit, aby byl Kataro ve velkém nebezpečí. Jedině to mohlo probudit jeho opravdové schopnosti. Mezitím co chlapec bojoval s nižšími démony, které Bunkai přivolal tak na něj dohlížel, aby v té největší nouzi mohl zakročit. Zatím však vyčkával, Kataro se bil s démony jeho velikosti. Nebyly to však obyčejné bytosti, měli svojí moc také a to bylo pro něj velmi nebezpečné. Byly to démoni ze zimní oblasti Geheny. Měl po tom všem omrzliny a zkoušel je porazit, nevzdával se ať se děje cokoliv. Ten den ale nedokázal probudit své schopnosti stalo se to asi tak po týdením tréninku, když se náhle zjevil démon vyšší třídy se kterým nepočítali Kataro si už myslel že je v koncích když na něj letěla ledová koule. V tu chvíly když byla ledová koule před ním se náhle probudila jeho schopnost Kasai. Jak už je slyšet z názvu tak to byl oheň. Kolem něho se vytvořil ohnivý kruh a byl posetý plameny, které mu však neubližovaly. Jeho pohled se v tu dobu změnil a měl ve tváře naštvaný výraz a s tím se vrhl na démona. A pravačkou obalenou ohněm ho odpálil takovou silou, že se démon musel vrátit do Geheny. Hned potom Kataro zkolaboval a plameny zmizely. Jeho otec ho vzal na ramena a odnesl ho domů do postele kde odpočíval zhruba dva dny než se konečně probral. Skoro si z toho nic nepamatoval, vzpomínky se mu však po nějaké době vrátily a on si konečně na všechno vzpomněl. Krátce poté začali znovu trénoval, ale už ne proti démonům. Bojovali proti sobě a snažili se přijít na způsob jak to zopakovat. V zápalu boje se oheň uvolnil a ten pocit, který Kataro ucítil si zapamatoval což mu umožnilo se učit oheň ovládat. Trvalo to několik let než se dokázal Kataro naučit svou první techniku. Nazval ji Karyū no Tekken , obalil své pěsti plameny, které mu dodávaly vyšší sílu než má on sám bez nich. V této schopnosti se stále snažil zdokonalovat a vyvíjet další a další dovednosti až vytvořil další techniku což byla Karyū no Kagitsume. Tato technika mu dala výhodu v tom, že nemusí už používat jen ruce k zásahu nepřítele, ale i vyslat plameny z nohou určeným směrem po krátkou chvíly. V boji s jeho otcem to velice potřeboval, protože mu nenechával moc prostoru na to aby používal své ruce k útoku. Jeho otec byl v tréninku tvrdý, ale po tréniku mu vždy pomáhal se zotavit a staral se o něj. Během těch let se ukazovalo čím dál víc démonů a už starší Kataro měl příležitosti k vyzkoušení svých nových dovedností v boji. Samozřejmě každého démona porazil, protože to byly démoni nižší až střední třídy. Kataro se však nevzdával svého snu a pokračoval dále, blížila se závěrečná zkouška o které mu kdysi pověděl jeho otec.

Odloučení

Blížila se poslední zkouška, která čekala na Katara. Tehdy bylo Katarovi pouze čtrnáct let, ale byl odhodlán tuto zkoušku podstoupit Mělo to ověřit zda je opravdu připravený se posunout o krok dál a nebo zůstane na té úrovni na jaké je, ale nebyl to jediný důvod. Jeho otec mu zatím neřekl jednu podstatnou věc, která by pro něj mohla být i důležitá. Ještě než tento den nadešel se Kataro připravoval jako nikdy jindy. Očekával, že to bude nějaký bojový turnaj kde bude moct bojovat s opravdu silnými protivníky a ne jen z démony. V tom se ale pletl, bylo to něco mnohem horšího. Když dorazily na místo kde se měla konat poslední zkouška, která měla dvě velmi nepříjemné části. Oba přišli k rokli, ve které bylo mnoho jeskyň a menší jezero. Kataro tehdy netušil co se bude dít když se díval dolů z útesu když mu otec náhle řekl, že až bude dole má pouhý týden na to, aby se dostal zpět nahoru nebo není hoden se stát silnějším a zůstane navždy slabý. Po těchto slovech nečekaně Katara nakopl a letěl dlouhým pádem dolů do jezera. Když přistál ve vodě do hloubky tak se snažil ze všech sil vyplavat na povrch. To se mu podařilo a dostal se v pořádku na kraj jezera kde vykašlával vodu, které se trochu napil. Byl na svého otce naštvaný, že ho tak nečekaně skopl do rokle. Bylo to moc nebezpečné i pro Katara a to se mu nelíbilo, ale byl rád že žije a hodlal ve zkoužce uspět. Když se pomocí ohně osušil vyrazil dál do jeskyního komplexu a snažil se najít východ. Svítil si na cestu plamenem, aby viděl. Jenže světlo přílákávalo tamnější nestvůry a démony co přebývaly v jeskyním komplexu. Musel s nimi bojovat jako nikdy dřív a po dlouhém bojování byl moc unavený. Proto se utábořil v nějakém rohu a snažil se usnout a nemyslet na to co kolem něj je. Další den se snažil sehnat něco k snětku, po cestě našel malé jezírko. V tom malém jezírku plavalo pár ryb a Kataro byl tak hladový, že hned po jedné hmátl. Chytil jednu, ale ta ho jen plácla ploutví a spadla zpět do jezírka. Po druhé se jí utéct už nepodačilo a byla upečena a snědena. Po menší svačince se Kataro opět vydal na cestu plnou bloudění a bitev které na něj čekali na téměř na každém rohu. Takovéhle časy byly pro něj ty nejhorší, když se musel spoléhat jen na sebe a v to, že bude mít dost sil na to aby přežil. Zhruba po čtyrech dnech strávených mezi temnými zakoutími jeskyně už se Kataro pomalu blížíl ke konci své cesty, ale cestu mu zkřížil démon, který uměl napodobit hlasy lidí, které daná osoba zná. Démon napodobil hlas jeho otce jak ho volá k sobě, že je už po všem a vrátí se k němu. On tedy následoval hlas a šel přímo do pasti zrádnému démonovi. Když byl už v moc blízko blízkosti toho démona tak byl zmatený kam náhle jeho hlas zmizel a nezdálo se mu neobvyklé ticho, které následovalo hned potom co se zastavil. Démon vytvořil kolem Katara klec, která rušila jeho schopnosti což zaskočilo i samotného Katara. Snažil se rozbít klec vší svou silou a obnovit své schopnosti. Démon vstoupil do klece, aby se utkal tváří v tvář, ale i se svými schopnostmi a měl jasně navrch. Kataro bojoval jak jen mohl, ale pokaždé dopadl tvrdě na zem a byl svědkem posměchu a ponížení, které mu uděloval. V plné beznaději se skrývá v Katarovi něco tajemného co se snaží dostat na povrch a udělit lekci. Katarův pohled se změnil na ten na který už dávno zapomněl a i přes rušící schopnost démona se dostali plameny na povrch a už šlo slyšet jen Karyū no Hōkō a oheň který narazil přímo do démona. Ten se po nárazu do zdu zcela vypařil a zasypalo to i cestu za ním, ale uvolnila se poslední cesta, která byla zároveň i poslední zkouškou. Když se tam vydal jakoby přišel o všechny smysly. Ani jeho schopnost nefungovala, jakoby přestaly platit všechny zákony. Skoro neslyšel ani svoje myšlenky, neviděl si ani na špičku nosu natož před sebe. Šel jenom kupředu a neohlížel se zpět. Šel celé tři dny a mohl se z toho pomalu zbláznit. Normálního člověka by to dovedlo k šílenctví, ale Kataro měl silnou vůli a spatřil znovu světlo světa kde na něj už čekal Bunkai aby mu pogratuloval. On však udržoval klid aby Bunkaie nepraštil, že ho hodil do té rokle. Jeho otec mu jen položil otázku jestli se cítí silnější a on mu na to odpověděl sebejistěji než kdy předtím, že je o dost silnější než dřív. Když se vraceli domů kde si musel Kataro odpočinout tak mu po cestě jeho otec vyprávěl o univerzitě pro vymítače kde by mohl uplatnit své schopnosti pro vyšší dobro. Kataro souhlasil že se tam jednoho dne vydá, jakmile dorazili k domu tak si šel hned lehnout a prospal celou noc. Ráno na něj čekala výtečná snídaně že jeho sliny vypadaly jako Niagarské vodopády. Po jídle hodlal jeho otec ukázat univerzitu svému synovi. Jakmile měli zabaleno mohli vyrazit na cestu když v tom v půli cesty se obloha začernila a do země udeřil blesk ze kterého se vynořil ohromný démon mnohem vyšší třídy než kterou Kataro kdy potkal. Bunkai se však s tímto démonem znal a věděl o koho se jedná. Proto nařídil Katarovi, aby se nepletl do boje a držel se zpátky. Ten ho poslechl, protože cítil tu ohromnou sílu, která byla dokonce vidět ve formě temné aury kolem démona. Boj trval hodně dlouho a kolem byly jen trosky a zničená půda. Nakonec to skončilo tím že na sebe poslaly ty nejmocnější techniky což vytvořilo portál do Geheny a transportovalo to jenom je dva. Poslední slova před tím než se to stalo byla, že se nemá nikdy vzdávat, jít za svým cílem a dojít na určené místo. To byla poslední slova, která nejspíš byla poslední od jeho otce. Nikdo kromě démonů v Geheně neví co se stalo s Bunkaiem. Nejspíš do teď bojuje a přežívá v říši démonů. Poté se vydal Kataro na svou cestu a posledním přání jeho otce a posledním dárkem což byla šála, kterou stále nosí. Ještě než odešel se podíval z hory na celou oblast a rozloučil se s místem, kterým mu bylo domovem. Chystal se dojít tam kam se ještě nikdy nedostal, kdo ví co ho tam potká.

Nový začátek

A je to tu poslední sága z tohoto dlouhého příběhu ze života Katara a jeho dobrodružství. Potom co se dostal z hory pryč zamířil náš hlavní hrdina na dalekou cestu k jižní pevnosti vymítačů kde se chystal jeho dlouholetý trénink jak se stát pravým vymítačem. Jeho ani moc nezajímalo stát se vymítačem, ale využít svoje schopnosti k něčemu lepšímu a stát se silnějším. Možná by se později i mohl zajímat i více o tom jak být vymítačem. Když došel k velké zdi kde byla vstupní brána tak ho nechtěly stráže pustit dovnitř. Neměl tam co dělat a vyháněli ho i přes to co jim řekl. Štěstí se na Katara usmálo a po několika hodinovém přemlouvání ho nakonec pustily dovnitř a on se hodlal zaregistrovat do akademie pro vymítače. To však nebylo jednoduché, ne jen tak někdo se může stát vymítačem a obzvlášť né cizinec. Tak se musel podrobit testu, který prokáže jestli se na vymítače vůbec hodí. Bylo to hlavně kvůli tomu že byl cizinec, nic o něm nevěděli a taky kvůli tomu jestli má pro to vlohy. Chvíly to trvalo, ale podařilo se mu je přesvědčit o tom že je hoden se učit jak být správným vymítačem. To se však ve třídě změnilo, z dlouhých výkladů se mu chtělo spát a občas nevnímal co učitelé říkali. Byl několikrát napomínán, ale když přišlo na boj nebo zkoušky dovedností tak byl nejlepší ze třídy. Daleko převyšoval ostatní a často byl středem pozornosti, protože svými plameny poškodil pár budov, když se až moc zapálil do boje. Snažil se zapadnout do společnosti, protože odjakživa žil jen se svým otcem v chalupě dál od ostatních lidí. Pár přátel si za ta léta studia získal a zná se s nimi do dnes. Během výcviku se stalo i pár událostí když jim vysvětlovali podstatu démonů a dokonce jim je i ukazovali. Na tyhle věci byl Kataro proškolen školou života, kterou absolvoval od svých čtyř let. Blížily se závěrečné zkoušky a Kataro se snažil dohnat to co zameškal když občas spal ve třídě. Jak je známo z jeho povahy tak určitě po večerech a během dne trénuje. Zlepšoval své dřívější techniky plus tu jeho novou techniku, kterou se naučil po výstupu z tunelu. V den zkoušek byl plně připraven a nažhavenej se do toho opřít a roznést na kopytech zkoušející učitelé, kteří jim budou zadávat úkoly. Poslední zkouška byla ovšem boj s démonem, který si Kataro užil jak jen mohl. Pohrával si s ním jako kočka s myší, ale aby se ostatním nic nestalo. Využil každé dovednosti, kterou získal k poražení démona. Řídil se odkazem jeho otce a svými sny.
Krátce poté všichni ve zkoušce uspěli a byly povýšeni do hodnosti Solider. Tím se stal právoplatným vymítačem nejnižší úrovně. I když to mohlo vyznět trochu podřadně, s ním to ani nehnulo a pořád se zlepšoval. Kamkoliv ho poslali, aby udělal tak to splnil na výbornou. Jednou však bojoval proti silnému démonovi proti kterému musel použít i poslední zbytky svých sil a vydal ze sebe to nejlepší aby ho porazil. Takových misí byla spousta, ale ne tak často jak by si každý myslel. Stalo se někdy i to, že Katara vyzval na souboj spolubojovník co byl dříve ve třídě s ním. Chtěl poměřit kdo z nich je lepší. Výzvu samozřejmě přijal bez námitek a už byl celej nažhavenej na souboj. A to že byl nažhavenej bylo bráno doslova a tak započal jejich boj. Byl to vyvolávač a tak vyvolával různé démony na pomoc, proti kterým Kataro musel bojovat. Díky své mrštnosti a manévrům se vyhýbal útokům a odrážel je zpět na ně. Souboj trval jen pár minut a vítězem se nestal nikdo jiný než Kataro. Kdyby nepodstoupil výcvik už od dětství tak by měl zřejmě problém. Na rozdíl od ostatních dětí se lišil a to v tím, že si nehrál jako ostatní, ba naopak trénoval do budoucnosti kdy to potřeboval. Potom co dobojovali pomohl svému protivníkovi a společně se tomu ještě zasmáli a stali se z nich přátelé. Někdy se stává, že i z nepřátel můžou být přátelé, to se však pozná většinou až po dlouhé době v boji. Aspoň to se stalo Katarovi, který byl rád že má kamaráda. Pracoval jako ostatní a byl doporučen na hodnost poručík, čímž dosáhl vyšší hodnost dříve než ostatní z jeho třídy. Ti však za něj byli rádi a pogratulovali mu, uspořádali oslavu a slavilo se až do rána. Poté se Kataro vrátil na ubykaci kde se uložil ke spánku. To je prozatím konec tohoto dlouhého příběhu o životě Katara. Pokračování se samozřejmě dočkáte když budete sledovat jeho život i nadále. S pozdravem Kataro Shiroi.

Počkat... PROČ ve Fan Artu? xD

Já to chtěl ukázat Narovi moji nejlepší práci s tvořením charu. Ten co bude v konoze tam dám za chvilku jen co tam přidám barvy. Dal jsem to zatím jen sem, já to později smažu.

Ahoj Shijin, já jsem ho požádala, jestli by mi ten char neukázal XD Dyť mě znáš, jak jsem podnikavá XD

Nemusíte si to mazat, jen vám to hodím do SPAMU.
Od toho tady to téma je xD