Řeky, potoky, lesy

"Uach." vyplivl jsem na ni krev.
"Ty...Proč sakra bojuješ..za..co..bojuješ? Jak to, že jsi tak silná? Sotva, jsem s tebou..držel krok." oddechoval jsem a motala se mi hlava. Ještě ne, ještě musíš vydržet!!!
Snažil jsem se od ní odtrhnout.

Zoskočila som vedľa Mikomi a pozerala som na všetko čo sa tu odohrávalo a bolo mi celkom smutno že to všetko takto dopadlo.Válka je hrozná... poviem a ďalej sa pozerám dookola.

Uhm.. keby som to nespravila.. tak by bola celá armáda rozdrvená na kryštál.. radšej sa zraním ja.. pousmiala som sa smer Shijin a znova som len dávala pozor na okolie, budeš sa šetriť Shijin-chan? prosím.. spýtala som sa jej zo starosťami v očiach..

Seskočil jsem z orla a uviděl ten boj a pak jak se to všechno pokazilo. Obrovskou rychlostí jsem se objevil u Assasina. Tu ženskou jsem odhodil od něho pryč a výtahl jsem mu meč z hrudi. Díval jsem se mu přímo do očí. Sakra! Sice se mi vrátilo jen pár vzpomínek, ale s ním mám silné pouto. Nemůžu ho nechat umřít. Vytáhl jsem Samehadu a přiložil ji na něho. Ta mu začala okamžitě předávat svou chakru a všechny jeho zranění se začaly zacelovat.

Rukou jsem odstrčil Seita. "Ne." Vrávoravě jsem se postavil a šel blíž k Tsukiko.
Z hrudi mi kapala krev a já se zatřásl.

Boj jsem sledovala z pozvdálí. Projížděl mnou mráz a to bylo co říct. Ne! To ne...Znovu ho vidět v takové situaci.. Sklopila jsem pohled. Zase bezcenná..Ale ostatní jsou doufám v pořádku..

"Už brzy to skončí, tu chvíli to vydržím." zavrněla jsem.
"Ale budu se šetřit."
Aktivovala jsem Byakuugan.
Díky bohu za tu pilulku...
A dál sledovala boj před sebou.
Copak nemůžeme nic udělat?

Cítila jsem, jak je vše uvnitř mě rozdělěné, přeházené a zamotané. "Už nejsem ta naivní holčička, která tě a Neura obdivovala a vždy stála v pozadí... ne! Vyrostla jsem a zjistila jak se věci mají... divíš se mé síle... nedivím se ti, byla jsem tak slabá a doufala, že jednou budu jako ty... směšné!" lehce jsem se usmála a nechala si narůst křídla. Dost jsem se divila, že to vůbec jde! "Naše setkání bylo zážicné a moc se mi líbilo... zase se brzy uvidíme... příště už budeš mrtvý drahý Assasine... a já budu Bůh nového světa! ÚSTUP!" zamávala jsem křídli, vznesla se do vzduchu.

Sotva mu Samehada něco předala, odstrčil mě dozadu. Postavil jsem se a díval se na ně.

"Ne-nepleťte se do toho." přišel jsem o kousek k ní a znova vyplivl krev. Nebýt Senju, tak jsem mrtvý.
"Tsukiko..copak nás neučili, že pokud nebudeš bojovat za to, co je ti drahé, tak se nikdy nestaneš silným!? Po-podívej se na ně. Na padlé shinobi a na ty co přežily. Bojovali statečně, bojovali za to, co je jim drahé. JSou tady, a jsou silnější než kdy dřív. Tak..proč.."dopadl jsem na kolena.

Iba som Seita pozorovala a musela som sa nad tým pousmiať.Mikomi?Myslím že bude lepšie keď vám ho tu nechám... povedala som na Mikomi a pozorovala som ich.

Letěli jsem nad bojištěm. Přistála jsem v klidnější části a nechala jsem draka zmizet. Shodou náhod jsem přistála hned vedle těla, které jsem po bližším přezkoumání přiřadila Taikimu. Klekla jsem si u něj, abych zjistila, jestli ještě žije. Byl v bezvědomí.

Udělala jsem krok dopředu a pak se zastavila.
Ksó... Chakra v minimu, tolik zranění...
Zvedla jsem oči k Tsukiko.
Proč? Proč tohle dělají?

"Máš pravdu... tyhle slova jsem si vzala k srdci! Bojuj za to co je ti drahé a zesílíš! Ale v překladu to znamená, že se nebudeš štítit ohavností, jen abys dosáhl svých cílů!" lehce jsem se usmála. "Už od dětství jsem si pokládala otázku, proč lidstvo dovolí, aby byli války a boje, proč někdo nezakročí... a pak mi došlo, že dokud bude dobro a zlo, nenávist nikdy nezmizí! Vždy tu bude někdo prahnoucí po moci, penězích, slávě, někdo kdo bude chtít být silnější a ovládat lidi.. a pak se kolotoč nenávisti nikdy nezastaví..." odmlčela jsem se a dívala se na shinobi kolem sebe. "Ale kdyby byl někdo tak mocný, tak silný... že by nebylo silnějšího... pak by vymítil tyhle nesmysli o dobru a zlu a nastolil neutralitu! Kdysi byl jeden muž nejsilnějším na zemi,... jenže svou moc rozdělil a tím nastolil nenávist.. ale já jí zase spojím! A pak? Utnu hnilobu tohohle světa a nastolím nový řád!! Jako Bůh nového světa..."

Sledovala jsem co se děje a poslouchala Hokageho slova. Bylo mi z toho všeho příšerně, takže jsem slova Kushiny téměř nevnímala. Pak jsem přece jen zatřásla hlavou a otočila se na ni.
"Vypadá to, že si na něco vzpomíná, ale cestu do ledové jeskyně určitě najde. Jak ho znám, zajde na saké." pousmála jsem se jedné hodně dávné vzpomínce. Ještě před touhle válkou... před zničením Konohy... před tolika hroznými věcmi co se odehrály.

můj tep byl pomalý a slabí

Dostala jsem tik do oka.
Aha... Tak k tomu sedí jedno - Pane bože!
Sledovala jsem ji zmateným pohledem.
Kéž by to už skončilo...

"Bůh nového světa? Tvé činy vyvolávají jen další nenávist. Všichni proti tobě povstanou, protože Shinobi se nevzdají bez boje tak snadno. A zvlášť..a zvlášť ne Shinobi v Konoze. Já jsem její pilíř, každý obyvatel je..." krev stékala po celém obličeji a hrudi.
"Každý obyvatel je člen mojí důležité rodiny v Listové. Nedovolím ti, abys pošpinila jejich srdce tvým pokřiveným smyslem pro mír. Bylo již mnoho podobných bláznů, nuže..."pořádně jsem se opřel zbývající rukou, posbíral všechnu svou sílu - z té druhé mi kapala krev - o zem a s námahou vstal.
"V tom případě, potrestám tě za tvou touhu vládnout světu, a příště až se setkáme, ani jeden neodejde z bojiště živý. Nikdy se nepřidáme k tvé pošetilé myšlence. Proč? Protože jsem..." pousmál jsem se.
"Protože jsem, Sedmý Hokage z Listové vesnice!"

Jenže po čase stejně objeví někdo silnější a bude se to opakovat..Vždy se historie opakuje..a vždy nás i dostihne, Tsukiko...Je to život, život Shinobi..byl takto nastavený a ten se nezmění.. povzdychla jsem si a sledovala dění přede mnou.

"Sakra ludia je to váš Hokage a necháte ho tam stát aby vykrvácal..."
POzreral som sa na nich.

Klečela jsem u něj. Ruku jsem mu položila na hruď a snažila jsem se zjistit nějaké zranění. Mikro-lístky putovaly jeho tělem. Kromě vody v plících jsem však nic nezjistila. Shi ke mě přistoupila a zaťala drápy do země. V tu chvíli ze z Taikiho úst začal řinout proud vody. Po chvilce ustal.

Zase jsem se začala smát. "Vážně...? I já byla kdysi součástí téhle frašky, téhle rodiny jak ty tomu říkáš!! Kdo ti dal právo nazývat se dobrem a mě zlem?! Kde bereš tu drzost rozdělovat lidi podle jejich názorů! Nechci svět, nechci mu vládnout, ale chci ho zachránit! Jsi zaslepený svou vesnicí, svou odvahou, svou oddaností věci ale nevidíš, že žádná z válek, které vedeš a která byla nikdy svět nezbavila zla!! A proč? Protože dokud bude žít dobro, nezmizí zlo! A dokud budou dvě strany mince nikdy nebude mír! Nikdy neskončí nenávist! I když zemřu, i když zemře Reina, vymítíte Akatsuki... nikdy se nezbavíte nenávisti! Vratí se další a další! Nikdy nebude klid!! V mém světě bych dohlížela na pořádek! Lidi by neměli důvod mít nenávist, protože všechno by bylo v neutralitě! Stejná síla, stejná strana, stejná láska... nemůžeš to pochopit, protože jsi až příliš oddaný dobru! Víš co? Dobro, nebo zlo.. ty dvě slova pro mě mají stejný význam! Nenávist!" pokřiveně jsem se usmála.

začal jsem trochu kašlat a po té jsem jen zůstal bezmocně a bezvědomí ležet na zemi

Mikomi mňa už Seito neuvidí,moje spomienky sa vracajú a to znamená že sa budem musieť skrývať jak pred Reinou tak aj pred vašou stranou.Ako povedal ten kluk v hostinci,chce ma zabiť a preto musím utiecť..pozrela som sa na svoju ruku.Spomenula som si že kedysi ešte keď som nebola oživená tak som nechcela aby bola vojna.... usmiala som sa pozrela na tých dvoch

Nenávist? Zlá a dobrá strana? Sakra, už je to tu zase. Proč si sakra nemůžu vzpomenout, která je ta dobrá a která ta zlá? Jaký je mezi nimi rozdíl, stejnak každá dělá to, co je pro ni dobré. Svěsil jsem hlavu a díval se do země.