Ramena řeky Amymoné a země kolem (sídlo Hydry)

Sídlo Hydry. K řece se nemůže nikdo dostat, pouze opačné přivolání. Pěšky se sem nedostanete. Ovzduší kolem je pokryté jedovatou mlhou, která zabije všechny zvířata. Proto zde není slyšet ptačí zpěv a ani další zvířecí zvuky. Je zde naprosté ticho. Jedovatá mlha působí i na lidi, ale nezabije je, jen je po chvíli uspí a neproberou se dokud se nedostanou na čerství vzduch.

V obláčku kouře jsem se objevila v blátě. Svitek jsem měla stále v ruce. Po tom mém náhlem "puf" zde znohu zapanovalo ohlušující ticho. Kotníky mi omyla vlna vody. Sehnula jsem se a podívala jsem se na místo, kde jsem stála.
No to je skvělý. To mě nemohla přivolat někam dál od vody?
Povzdechla jsem si. Zvedla jsem jednu nohu a posunula ji dopředu. Automaticky jsem se s tou druhou zabořila hlouběji do bláta. Dostala jsem se trochu dál od břehu řeky. Půda tam byla pevnější.
Znovu jsem uslyšela vodu, jak omývá břeh. Taky jsem zaslechla ten typický zvuk, který jsem slyšela i prvně, když se plýžila z vody ven na břeh.
Všude byla její jedovatá mhla, která mi nic nedělala. Byla jsem sice trošku ospalá, ale nic jinýho. Otočila jsem se a viděla jsem dvě dračí hlavy.
"Malá Shirio přišla na návštěvu."
"Shirio-chan!"
Zaúpěla druhá hlava. Pak se z vody vynořily další hlavy. Následně svým hadím tělem vylezla na břeh. Zastínila i zbytek slunečního svitu, který sem pronikal. Připadalo mi, jako by se stmívalo.
Shirio-chan?! Jak já tohle oslovení nesnáším!
Pomyslela jsem si naštvaně. Nicméně jsem se usmála. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na její hlavy.
"A zase jsem skončila tady."
Povzdechla jsem si.
"Proč jsi mě chtěla přivolat?"
Třetí hlava se sehnula, aby nebyla tak vysoko. Na tváři jsem cítila její páchnoucí dech.
"Nechtěla přivolat tebe, ale mě!"
Začala čtvrtá hlava.
"To si jen myslíš! Určitě chtěla mě!"
Zavrčela opět třetí hlava.
Už je to tu zase. Pokaždé se musí hádat!
Čekala jsem až přestanou řvát a ozvěna se nebude ozývat. První hlava se sehnula k těm dvom. I zbytek se k nim přidal.
"Buďte chvíli zticha. Naše maličká přítelkyně by nás nechtěla přivolat, kdyby neměla něco důležitého."
Zavrčela první hlava. Po několika vzájemných vrčení, nebo co to vydávalo ztichli.
"Děkuji."
Poděkovala jsem upřímě. A pokračovala jsem:
"Potřebovala bych něco schovat. Už jednou mi to ukradli a nemůžu dopustit, aby mi to sebrali znovu. A vím, že u vás to bude v bezpěčí."
Čekala jsem na jejich reakci. Hlavy se po sobě podívaly.
"Ale dobře víš, že musíš mít svolení, aby se dalo něco zapečetit."
"Ano, to vím. A také vím, že mi ho musíš dát ty. A pevně věřm, že mi ho dáš."
Podívala jsem se na hlavu, která právě promluvila.
"A proč to chceš schovat? To je tak důležité?"
"Jsou to meče klanu Hoozuki. Nemůžu to mít jen tak někde pohozené. Ve vesnici je zatím jen jeden člen klanu Hoozuki a ten stou zbraň má. Zbytek bych chtěla schovat u vás, aby se nedostaly do špatných rukou."
Pátá hlava na mě upírala své žhnoucí oči.
"Dobrá tedy. Máš mé svolení."
"Děkuji."
Kolem nás začal vanout silnější vítr. Pátá hlava se snesla ještě níž a otevřela svoji tlamu. Svitek jsem položila na jeho velký jazyk. Tlamu následně zavřel. Vycenil zuby. Mezi nimi jsem viděla světlo, což znamenalo, že svitek je už v bezpečí a nikdo ho nemohl získat, kromě mě.
Vítr přestal vanout. Zase nastalo hromové ticho.
"Ještě jednou děkuji."
Řekla jsem s úctou. Už jsem byla hodně unavená. Oči se mi začínaly klížit.
"Měla by ses vrátit nebo nám tu usneš."
Skřípavě se zasmála druhá hlava. Zase jsem zmizela v obláčku kouře.
-přesun-

V obláčku kouře jsem se objevila u sídla Hydry. Jako vždycky tu bylo ticho. Nebylo tu slyšet žádné zvířecí zvuky. Jen jemný sykot vody. Tentokrát jsem neskončila v blátě jako posledně. Samehada ležela vedle mě na zemi.
"Shirio-chan!"
Zaskřípala čtvrtá hlava. Bylo zvláštní, že jsem ji ještě neviděla. Bylo to velké zvíře, které se nedalo přehlídnout. Byla tu sice její mlha, ale tak hustá nebyla. Zahlídla jsem něco ve vodě.
"Mám pro Vás zase službičku."
Začala jsem rovnou. Neměla jsem náladu na vykecávání.
"Ale ale ale, tady je někdo nevrlý."
Objevila se ve vodě třetí hlava. Za chvíli jich tam bylo všech pět.
"Potřebuji ten svitek, co jsem zapečetila."
Nevšímala jsem si jejich nejatných poznámek.
"Tohle není od tebe hezké. Měla jsi hezky pozdravit a přijít jen tak na návštěvu."
Hydra se vyplazila z vody a svým mohutným tělem se plýžila ke mě.
"Omlouvám se, ale na tohle nemám náladu."
Hydra už byla u mě. Pátá hlava se ke mě snesla a její hlava mi spočinula té mé. Byla téžká, i když se mě jen dotkla.
"Maličká, neměla by jsi být tvrdohlavá."
Bylo to sice divné, ale připadalo mi jako by mi konejšivně hubovala. Pousmála jsem se.
"Chci do toho svitku zapečetit i tento meč."
Ukázala jsem na Samehadu.
"To už budeš mít všechny. Co s nimi chceš dělat? Neměla náhodou majitele?"
"Jo to už jsou všechny meče. Čekat až bude někdo schopný mě přesvědčit o tom, že bude schopný tím mečem vládnout."
Na tu další otázku jsem neodpověděla. Pátá hlava otevřela tlamu a vyplázla jazyk. Byl na něm svitek. Vzala jsem ho. Samehadu jsem do něj zapečetila a znovu svitek zapečetila do hlavy.
"Jsem ti moc vděčná."
"Jsi schopná tohle říci i svým shinobim?"
Zeptala se dotěrně. Ostatní hlavy byly nezvykle ticho. Jen jsem zklonila hlavu. Dobře věděla jak na mě a co přibližně odpovím.
"Mi tě sice známe, ale ostatní ne. Přestaň si od nich udržovat odstup!"
"Už mě pošli zpátky."
Řekla jsem pouze.
"Shirio!"
"Jsem taká jaká jsem. Buď pro ti něco udělají nebo mají smolu. A teď mě už pošlite zpátky."
Byla jsem rozhořčená. Hlavy začaly něco mumlat, ale neposlouchala jsem je.
Zmizela jsem v obláčku kouře.
-přesun-

Obě jsme se objevili v blátě.
Už zase!
Odšourala jsem se na pevnější zem. Jako vždycky tu nebylo slyšet žádný ptačí zpěv a zvířecí zvuky. Byla tu hustá mlha, která připomínala techniku Kirigakure no jutsu. Avšak to byla technika Hydry, která uspává člověka. I na mě působil, ale o něco později.
"Chceš ještě pořád bojovat?"
Optala jsem se. Pak jsem mlčela bylo tu hromové ticho.

Pozerala som a pak som pozrela na blato v tom blate boli nejaké pijavice alebo čo to bolo a já som odtiaľ vyštartovala ako to najrýchlejšie šlo. "Ty šialená starenko! to chceš aby ma to vycucalo !" vykríknem ale plášťa sa nezbavujem skôr naopak začne mi miznúť koža (skôr páliť )

"Zvířata tu žádné nejsou. Nemají pro to podmínky. Všechny druhy zvířat zemřou, když se nadýchají této mlhy. Lidi to jen usmí."
U vody bylo slyšet plazyté zvuky. Však přes tu mlhu nebylo nic vidět. Ale mohla cítit velké množství čakry. Přibližně stejné jako mají ocasatí démoni.

"Hele neštvi ma Bá-chan!" šteknem a plášť mizne."Musíš ma pustiť z dediny preč já musím nájsť Lizzy!!!"

"A poslední dobou jsi byla kde? Lizzy už je mrtvá."
Oznámila jsem ji pro ni krutou pravdu.

"Asi to nevieš ale bola som dva roky v kóme !"zavrčím ale pak počujem o tom že je mŕtva."Ty klameš.....!!!!"

"Proč bych to asi dělala?"
Byla to spíše řecnická otázka. Ruce jsem si založila na prsou.

Pretože by ma LIZZY nikdy neopustila ! úplne rozrušená som nevedela čo robiť

Protočila jsem oči v sloup.
"Když myslíš..."
To jsou mi lidi. Nikdo nechce vzít fakt pravdy. Každý si svou pravdu raději vymyslí, než aby ji přijal.
Mlha houstla a už jsem cítila, jak mi těžknou víčka. Jelikož jsem byla dospělá a ona dítě, tak to na ni působilo mnohem víc než na mne.

Bola som ospalá ale vedela som že to prekonám však som spala 2 roky a vyspaná som dosť. "Lizzy....lizzy!!!" bola som tak rozrušená že sa okolo mňa dvihol vietor a náhle som stratila koncentráciu,výbuch chakre vyvolal tlakovú vlnu a Rokubi ma začal ovládať

"Pošli mě zpátky. Až se uráčí uklidnit, tak mě můžeš znovu přivolat."
Řekla jsem do větru.
"Nehodlám tu zůstávat s dětskem, který se nehodlá s čímkoliv smířit."
V obláčku dýmu jsem zmizela. Yuuki tu zůstala sama. Teda ne úplně sama, ale zatím to tak vypadalo.
-přesun-

(Sakra mohla by si ma odtiaľto pustiť ? )

(Jestli chceš pryč tak proto něco udělej )

(už sa stalo nebo sa deje )

Môj plášť ktorý som jej u nej nechal mal v sebe taký lístoček alebo niečo vďaka čomu som vedel že kde sa nachádza tak teda nevedel ale mohol som a u nej vďaka tomu objaviť .
Vedel som o jej povahe z minula a tak podobne preto som chcel zistiť ako je j to vlastne teraz ide preto sa u nej objavil dym a v ňom ja .

Okamžite ťa švihol jeden chvost

Keďže tam bol dym a ja som ani nevidel tak som sa teraz trocha priletel a kukal som ako sova na boha že kde teraz vlasten som a čo sa deje .
Nevedel som kam som sa to objavil a asi bola hlúposť niečo také spraviť v tom som si všimol že je teraz asi zle .
"A tak to som sa mal ja kedy za tebou ísť pozrieť ."
Už som bol v strehu a kukal som k Yuuki .

Prošel jsem portálem a objevil jsem se zde.Viděl jsem tu skupinku lidí."Co se tady děje?"řekl jsem vážným hlasem.

Bola som v ako bijuu celý plášť už mi pokrýval telo a mala som už 4 ocasy a vyzerala som ako bijuu (ako naruto keď bojoval z Nagatom) iba slze som mala na tvári

"Tak jediné čo viem že sa niečo čo má v sebe sa akosi rozzúrilo no neviem prečo ."Ja som jedine ako som vedle sa k nej dostať aby sa mne nič nestalo predsa len to boli 4 chvosty preto som prešiel do "kyuubi módu"
Kde moje chvosti ju začali polapovať .

Bola som silnejšia než obyčajné a začal sa vynárať 5chvost, bol tam počuť iba môj hlas a meno Lizzy. V mojom vnútri som sedela pred bránou a plakala som,potom som sa postavila a Rokubiho chakra ma obklopila

"Kdo z vás má smlouvu s tímto zvířetem?"řekl jsem naštvaně."Jakto že se tu jen tak potulují další lidé."hodil jsem pohledem po narutovi.