S nadějí jsem se na něj koukla.
"Umíš nějakou že jo?"
Krev která mi stékala po čele přes tvář mě začínala šimrat, strašně moc jsem se potřebovala podrbat na čele a snažila jsem se pohnout rukama.

,,Když jsi to ty." Usmál jsem se vyhrnul čelenku. Radši jsem se na to díval sharinganem, abych neminul. ,,Doktora jsem ještě nedělal." Poskládal jsem pečetě a v ruce se mi objevilo Chidori. Velice opatrně jsem se snažil přeseknout krystal, možná je to trochu poranilo na prstech, ale nakonec se podařilo.

Na rukou se mi objevila krev z malých ranek ale neřešila jsem to.
Postavila jsem se a pozorovala svoje ruce jako dítě které dostalo dárek.
Pak jsem zvedla hlavu a se slzama v očích jsem se na něj koukla.
"Ty jsi na mě tak hodný a já si to ani nezasloužím"
Popotáhla jsem a hřbetem ruky jsem si snažila utřít krev z čela, ale podařilo se mi to jenom rozmazat.

,,Možná jo." Usmál jsem se a vytáhl nějaký ubrousek. ,,Tohle by zatím mohlo stačit." Podal jsem ji ubrousek a podíval se na toho kluka. ,,A co s ním?"

Vzala jsem si od něj ubrousek, otřela si uslzené očí a krev která šla.
Koukla jsem se na Takeshiho a povzdechla si.
"Támhle v tom hotelu leží ještě jeden, za to co udělal bych ho tady nechala ale nemůžu"

,,Aha, dobrá." Postavil jsem se a došel k tomu klukovi. Zvedl jsem ho ze země a podíval se na Koroki. ,,Pomůžu ti ho tam dopravit."

"Děkuju"
Koukla jsem se na něj a zavedla ho do pokoje kde na gauči ležel Daichi.

Následoval jsem Koroki a Takeshio položil vedle Daichiho. ,,Není zač." Usmál jsem se na ni. ,,Mám namířeno do čtvrti. Jdeš taky? Tam ti můžu ošetřit ty rány." Ukázal jsem ji na hlavu a pak na ruky.

Sáhla jsem si na čelo jako bych to chtěla zakrýt.
Rozladěně jsem se uchechtla a přikývla.
Vydala jsem se směrem kterým jsem si myslela že je čtvrť a kupodivu jsem se trefila.
(Přesun)

Vyšel jsem hned za ní, lehce překvapený, že zná cestu.(přesun)

Probudil jsem se na gauci "ah kde to jsem ?" rozkoukaval jsem se a pak si vsiml takesiho,vztal jsem vzal ho za nohy a dal ho dolu y postele,vyvolal kostlivce a dal ho tak ze se s nim mazlil,usmal jsem se a sedl si na postel pricemz sem cekal az se probudi

Otevřel jsem oči dost pozdě odpoledne.Kostlivce který na mně ležel jsem hned odhodil do protější zdi a oklepal se,počemž jsem vyskočil na zemi a protáhl se.To jsem spal tak dlouho?Zamrkal jsem vystrašeně a porozhlédl se,dokud jsem nenašel Daichiho.Jsme tu jen my dva..?Podíval jsem se na své ruce které byli mírně popálené.Aha..Takže odešla..No jasně..Kdo by mohl trávit čas s někým jako jsem já?Kdo je jediným z klanu Kana který si jen hraje na to že je dobrý?Sevřel jsem ruku v pěst a prokousl si ret,dokud i z něj nezačala téct krev.Něco se na mně změnilo,můj pohled na svět se změnil.''Jestli ještě někdy potkáš Koroki...Dej jí tohle'',hodil jsem na zem úhledně skrystalizovaný květ kamélie,která rostla nedaleko odtud.''Snad příjde na to k čemu je..A mně nehledej..A nikomu prosím o tom že jsem zmizel neříkej''Povzbudivě jsem se usmál a otevřel okno.''Tak..Zatím'',špitl jsem když jsem proskakoval oknem a dopadal na ulici pod ním.Nepatřím sem..Nikdy nezapadnu do toho kolektivu..Nikdy nebudu 'ten dobrej',sarkasticky jsem se ušklíbl a co nejrychleji se rozeběhl pryč..(přesun)

"a co jsem ?" podíval jsem se na něj a poškrábal jsem se na hlavě,poté jsem vstal a šel pryč /přesun/

Procházeli jsme uličkami,počemž jsem se z ničeho nic zastavil.''Nějak se mi tam nechce'',špitl jsem a pozoroval květy kamélie.''Zůstaneme tady?Je to tu..hezké'',dořekl jsem a odrazil se od baráku,počemž jsem utrhl jeden z květů bílé kamélie.''Tohle byl ten dárek..''Řekl jsem polohlasně a přičichl ke květu.

"Ale uvadne..."
Koukla jsem se na květ a pousmála se.
Mám hlad...nebaví mě to tu
Tak dej pokoj a jdi třeba spát...
Povzdechla jsem si a promnula si spánky. Ty neustálé hádky mě nebavily a vyčerpávaly mě.

''Takhle ne..''Špitl jsem když květ začal krystalizovat do tvaru podobnému diamantu růžové barvy.''Neuvadne do té doby,dokud budu žít'',řekl jsem a natáhl ruku,počemž jsem udělal krok dopředu.''Je ti něco?''Utrousil jsem poté,co si začala mnout spánky.

Pozorovala jsem květ a když natáhl ruku dotkla jsem se ho opatrně prstem.
"To si nemůžu vzít..."
Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla ruku jako bych se bála že se to rozpadne.
"Ne nic...to je dobrý"
Mávla jsem rukou a zasmála se.

Přišel jsem na ulici a zaplul hned do Sake baru. Neměl jsem skoro na nic náladu. Objednal jsem si jednu flašku a jakmile mi ji donesli, tak jsem začal po troškách upíjet.

''Musíš..''Špitl jsem a přitáhl její ruku,počemž jsem jí kamélii vložil do dlaně a poté ji zavřel.''Vážně ne?Copak chce jít tvé druhé já raději pryč?''Jemně jsem jí pohladil ruku a poté ji pustil.''Co takhle..Procházka..Nebo takový menší trénink..u jezera?Je tam největší klid..''Špitl jsem a porozhlédl se.

"Děkuju..."
Pousmála jsem se ale bylo na mě vidět že mi neni hej.
Ať na nás nešahá!! jestli mu to neřekneš ty řeknu mu to já ale tentokrát mě nazastavíš
"Nevím jestli bych to dneska zvládla, ale zítra klidně"
Zasmála jsem se a pak ukázala na svoje odřené čelo.
"Hele...nejsi jediný"
Ukázala jsem pak na jeho čelo.

''Jo..Popravdě jsem doufal že tě tam uhoním natolik že tam usneš abych tam nebyl sám'',vyplázl jsem jazyk a opřel se rukou o zeď.''Tohle?To nic není..Tvě druhé já do toho nedalo moc síly'',řekl jsem provokativně a ohlédl se kolem sebe.''No..Popravdě jsem ti chtěl něco říct..No...''Poškrábal jsem se na hlavě a nejistě se pousmál.''Neznal jsem za svůj život moc lidí..A o to míň přátel...Ale k tobě..Cítím něco jiného než přátelství..Něco víc,vlastně to neumím popsat,jelikož jsem se tohle nikdy necítil..A ani jsem se nikdy necítil takhle trapně'',znovu jsem se poškrábal za hlavou a podíval se na hvězdy.

Že jsem do toho nedala dost síly?! pusť mě na něj a já mu ukážu! pak se ani nezvedne!
Uchechtla jsem se a v ruce tiskla kamélii.
Pak jsem se začala nervózně smát.
"P-počkej...to nemůžeš jen tak říct, ani mě neznáš a já neznám tebe..."
Bylo to vlastně poprvé kdy mi tohle někdo řekl, nevěděla jsem jak reagovat.
Čekala jsem že moje druhé já bude zuřit ale bylo ticho...už jsem si jí představovala jak má bradu na zemi a nemá co říct.
"Dneska toho na tebe bylo moc že? to že jsi chtěl utéct...měl by jsi se prospat a pak si uvědomíš že jsi to tak nemyslel"
Zasmála jsem se nervózně a mávla rukou před svým obličejem.

''Nemůžu to tak říct?Udělal jsem někde chybu?''Skousl jsem si ret a nervozně začal přešlapovat na místě.''Vlastně neříkal jsem pravdu..Znal jsem za život jen jednoho člověka,který nebyl zrovna výmluvný..A neumím se moc..Vyjadřovat..A ne,tohle se jen tak nevytratí'',řekl jsem a přestal pošlapovat,vlastně jsem nebyl už vůbec nervozní.Přiblížil jsem se o krok,ale neudělal jsem ten poslední,jako v hotelu,spíše jsem čekal jestli to neudělá ona,nebo jestli mi rovnou jednu nevrazí.''Jo..Za chvíli půjdu..Prospat se k jezeru je tam krásně'',řekl jsem pološeptem a zkusil se ještě o minimální vzdálenost přiblížit.

"Ne já jen..."
Momentálně jsem byla uplně mimo, nikdy jsem si nemyslela že by mě mohl mít někdo rád. Ze všeho jsem si dělala srandu a nic nebrala vážně.
Když se přiblížil měla jsem chuť vzít nohy na ramena.
Ř-říkej něco!
Nevim co! když ti řeknu abys mu vrazila stejně to neuděláš...nikdy neuděláš to co chci
"N-no tak já bych měla jít...musím si ještě něco vyřídit, zejtra si o tom promluvíme..."
Pokusila jsem se o úsměv a protáhla se kolem něj, rychle jsem zamířila do Saké baru. Objednala jsem si lahev a sedla si ke stolu kde jsem následně třískla hlavou o desku a koukala se na zem.

''Jo..Jasně'',nedořekl jsem slovo a ona už zmizela.Jen jsem se oklepal a snažil se vzpamatovat.Po chvilce přemešlení a sledování hvězd jsem se vydal k onomu jezeru.(přesun)