Sídlo rodiny Sonozaki

First topic message reminder :



Jedná se o poměrně velký dům, který je kolem dokola obestavěn zdí, ve které je jen jedna hlavní brána. V domě jsou dvě patra a také něco na způsob podzemí, které se dá považovat i za úkryt díky složitému systému chodeb. Vchod do podzemí je skryt na zahradě a ví o něm jen členové rodiny Sonozaki. Momentálně nikdo v domě trvale nepobývá.

Horká voda po mě stékala v dlouhých pramíncích, až k zemi, kde mizela v otvoru pro odpad. Celá místnost se pomalinku, ale jistě zamlžovala a po chvíli v ní nešlo skoro ani vidět. Já však své okolí skoro nevnímal... Byl jsem teď ponořený do svých myšlenek a bylo na první pohled jasné, že se z nich jen tak rychle nevymotám...
V hlavě jsem si stále probíral okamžiky našeho prvního setkání. Jestli jsem si chtěl všechno urovnat, musel jsem to brát od začátku...
Moje mysl teď byla zmatená, ale čistá... čistá jako okvětní lístek lilie. Teprve, když jsme si teď všechny střípky skládal postupně do sebe, teprve teď jsem si naplno uvědomil, co k Ayu-chan vlastně zkutečně cítím...
Už od prvního okamžiku, co jsme se potkali bylo na ní něco zvláštního... něco... co mě úplně uchvátilo a pohltilo do sebe, ale žádného temna jsem se nedočkal... jen zářivého světla, které rozehřálo moji duši.... tím světlem byla právě ona...
Moc dobře jsem to nechápal, ale... ze začátku, když jsme se ani pořádně neznali... byla... byla na mě hned tak milá a přívětivá... snažila se mi pomoct ve chvíli, kdy jsem byl úplně zoufalý a pomalu na pokraji zhroucení... neznámému klukovi, který se ji jen tak svěřil a ani sám nevěděl proč... proč zrovna jí... proč ji tak důvěřoval...
Teď už jsem to však věděl...
Všechno, co se pak dělo dál... každý pohyb a nebo slovo, který z ní vyšlo... všechno mě tak nehorázně ovlivňovalo jako nikdy předtím... Ona v pár minutách dokázala to, co nedokázal nikdo za celý život... bylo to až nemožné nebo nepředstavitelné, ale přeci se to stalo... Dokonce nabídla skoro úplně neznámému klukovi, který ji řekl jen jméno, domov... domov, kde by mohl zůstat, protože nikam jinam neměl jít... podržet ho i přesto, že se znají tak krátkou chvíli...
Už v té chvíli se ve ně začalo něco odehrávat... pocit... pocit, který jsem doposud neznal... teplo, které procházelo celým mým tělem a ty její pohledy, které jsem jí s radostí oplácel.
Nebylo těžké mě přivést do rozpaků a nebo do červeně, ale... ale u ní stačilo jen jediné, jediné pouhé slovíčko, aby mě měla jako na dlani... aby mě měla v hrsti a já se ji na plno oddal a nedokázal před ní nic zapřít a ani ji obejít.... Když se pokusil zalhat... nedokázal to... sám se prozradil... nedokázal by jí ani ublížit a v tu chvíli ten kluk...já... v té chvíli jsem měl pocit, že bych pro ni obětoval cokoliv, jen, aby ona byla šťastná a nic se jí nestalo... Už v té chvíli jsem vše takhle cítil...
Když se později udála ta věc... toto byl ten důvod, proč mě to tak ničilo... to bylo všechno to... proč jsem nedokázal ten fakt přijmout... věděl jsem totiž, že jsem ji tím ublížil... a to bylo nepřijatelné...
Ale když se pak naopak vrátila a ještě... a ještě se stala ta událost... nevěděl jsem, co dělat, co si myslet a nebo... nebo jak mám pokračovat... Bylo to opravdu úžasné a bylo to to, co jsem si nanejvýš přál, ale... jak teď dál nebo, co dělat? Jak se vypořádat s tím božským darem, s tím andělem, který toto se mnou dokázal udělat? Ta, co bych se postavil proti celému světu, jen abych byl s ní? Nevěděl jsem a doteď ještě nevím...
Chtěl bych jí vše říct, vyzkoušet to znovu, dát jí najevo, co cítím, co k ní cítím.... ukázat jí, že jsem tu jen pro ni a pro nikoho jiného,... že jsem jen její... jen její a ničí jiný....
Toto vše se mi teď honilo hlavou, když jsme se nechával oddávat tomu slastnému pocitu uvolnění... Snažil jsem se přijít na nějakou odpověď a nebo prostě.... nebo prostě si dodat odvahy a přeci to ještě jednou zkusit, ale... já... nevěděl jsem jak... nebo... jestli vůbec... Co když se stane to, co minule? Co když ona to cítít úplně jinak? Co když... co když se to všechno pokazí?... Hlavou se mi honila spousta otázek a já na ně nedokázal odpovědět... nedokázal...
Zkoušel jsem přemýšlet nad tím, že kdyby se všechno tady to stalo, tak... že bych mohl jít dál, ale... ale... tohle prostě nešlo... nešlo!
Ten její úsměv, jemný hlas, pronikavé a tmavé oči, do kterých jsem se potápěl jako do nejhlubšího moře... ty její sametové a voňavé vlasy... její dech... kůže... dotyky... to jak... jak dokázala na mě reagovat nebo mě utišit... bylo to... bylo to nepředstavitelné bez ní... a já... já nemohl být bez ní... nemohl!
Vzchop se sakra! Vzchop!!... víš, co cítíš, tak sakra nebuď srab a dělej! Dělej!!...
V tu ránu se voda zastavila a moje ruka chvíli zůstala na kohoutku zavěšená. Moje oči se konečně otevřeli a zahleděli se na točící se vír zbylé vody, která mi mizela pod nohama a ještě se k ní přidávala další, která stále odkapávala z mého těla.
Na chvíli jsem se jakoby zasekl... stál tam a prostě hleděl jen na jedno místo pod sebou...
Až teprve po řádné chvíli jsem se konečně pohnul a rozhlédl se. Musel jsem tu být fakt dlouho, protože nešlo vidět víc, jak na metr. Trochu mě to podivilo, jak jsem byl asi mimo, ale... nesměl jsem meškat... musel jsem jednat dřív... dřív, než se to všechno ztratí...
Rychle jsem vstoupil ze sprchového koutu a chytil bílý ručník, který tam visel. Ani jsem se nepokusil poutírat zbytek vody, co na mě ještě zůstala a hned jsem si ho obmotal kolem pasu. Dál už jsem prostě na nic nečekal a zamířil si to přímo dveřmi z koupelny ven a zpátky do Ayunina pokoje.

Těsně před jejími pootevřenými dveřmi jsem se ještě zastavil. Rychle jsem dýchal a srdce mi tlouklo jako o závod. Nemohl jsem se však moc zdržovat, nemohl... vše by se ztratilo a já... já možná promarnil svou poslední naději... svou poslední šanci, kdybych vůbec něčeho mohl dosáhnout a nebo... a nebo to vlastně zkusil... Kdybych to neudělal teď... už bych to nikdy nezkusil... nikdy...
Pomalu jsem otevřel dveře dokořán a zastavil se mezi vstupem. Pohlédl jsem jí přímo do tváře a zastavil se u jejích oči...
Byl jsem ještě celý mokrý, i když voda pomalu mizela.... Rudé vlasy mi padali do tváře, ale také byli i všude kolem... Z jejich konců stékala voda, která později dopadávala na trup, kde se mísila s tou ostatní a stékala postupně dolů, až mizela v lemu ručníku... Já si však ničeho nevšímal a jen hleděl do těch jejích úžasných očí...
Udělal jsem pomalu krok kupředu a ještě pár dalšími se o něco přiblížil, ne však úplně..."Ayu.... já.... já..." Moje tváře nabrali obvyklou červeň, ale já i přesto se přiblížil ještě o něco víc..."Já.... víš... i když se známe jen krátkou chvíli.... s tebou... s tebou jsem zažil něco, co ještě z nikým jiným... já... nevím, jak ti to vysvětlit, ale ty si... ty si dokázala tolik věcí za takovou kratičkou dobu, co nedokázal nikdy za celý život... jsi... jsi úžasná a překrásné dívka a... já... já tě mám rád... mám a... musel jsem ti to říct... musel, protože... protože bych to pak nikdy už nezkusil.... nevím... nevím, jak to cítíš ty, ale... chtěl... chtěl bych být je s tebou a s nikým jiným... jen s tebou... Před tím jak si mě objala... bylo to... vyvolala si ve mě takové pocity, které.... které ani nedokážu popsat... jen tím jediným gestem si dokázala zahnat vše, co jsem prožíval a já... já se cítil s tebou v bezpečí a... už jsem nebyl sám. Celý život... celý život jsem prožil se svým octem, který... který však nikdy neocenil to... to, co jsem dělal a... a vždy mě jen bil... nikdy jsme se necítil... necítil, že bych někoho měl... byl jsem sám.... ale teď... teď, když tě vidím před sebou... vidím ten tvůj úsměv... když na mě promluvíš... prožívám to, co bych v životě nikdy neřekl, že prožiji... prožívám lásku... lásku k tobě.... lásku, kterou jsem nikdy tolik necítil a díky které bych pro tebe udělal cokoliv... Já... ty... ty si ta, která mě dokáže jen jediným gestem a nebo slůvkem přivést do emocí, které ani slovem popsat nejdou... Já... chtěl bych být jen tvůj.... je tvůj... a... ty si jediná, pro kterou vždy budu... jediná... ty... ty si ta, která mě dokázala uchvátit.... ty si ta, která... která mě má v hrsti a ta... které se oddám, jen, aby byla šťastná... já... jsem jen tvůj... a vždy budu... jen tvůj...." Mezitím, co jsem mluvil jsem se stále přibližoval blíž a blíž a neustále se jí díval do očí. Čišila z nich upřímnost a veškeré ty emoce, které jsem nedokázal slovy vyjádřit. Vše, co jsem říkal byla čistá pravda a já... já chtěl být jen a jen s ní...
Teď už jsem stál úplně u ní... Dělil nás jen malinký kousek,, ale znovu jsem už nechtěl... nechtěl jsem to pokazit a nechtěl udělat tu chybu, co předtím a znovu ji nějak ublížit. Prostě... nemohl jsem nic dělat bez toho, aby si to ona sama přála... nešlo to... byl jsem přece její...
Jediné, co jsem udělal bylo, že jsem pomalinku zvedl ruku a dotkl se té její... pomalinku jsem propletl prsty s těmi jejími a ani jednou... ani jedinkrát neodvrátil od ní zrak... ani jedinkrát...

Sonozaki Ayu

Trvalo celkem dlouhou dobu, než jsem konečně zaslechla jeho kroky. Celý ten čas, co on strávil v koupelně, jsem stála u okna, opřená o parapet a ztrácela se ve svých myšlenkách...myšlenkách na něj. Cítila jsem, že se něco v mém životě změnilo...a změnilo se to k lepšímu. Po všech těch letech mě konečně opustila ta sužující samota a já byla zase šťastná...a to vše jen díky němu a osudu, který nás sblížil za tu chvíli natolik, že se pro mě stal tou nejbližší osobou. Konečně jsem měla někoho, s kým jsem mohla sdílet všechny své pocity. Prázdnota v mém srdci mizela a naplňovalo ji cosi nového a zároveň krásného. Všechny ty rány na srdci i na duši začaly ustupovat do pozadí a já vnímala pouze ten příjemný a hřejivý pocit. Poprvé, od smrti bratra, se můj život konečně naplnil něčím nepopsatelným. Zase jsem začala žít…zase jsem měla důvod být šťastná.
Jeho kroky se blížili ke dveřím mého pokoje čímdál rychleji. Zavřela jsem oči a otočila se až ve chvíli, kdy otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Naše pohledy se opět setkaly a já se na něj něžně usmála. Stál tam celý mokrý a na sobě měl pouze ručník obmotaný kolem pasu. Z jeho vlasů, které mu z části zakrývaly oči, stékaly malé pramínky vody a dopadaly na zbytek jeho vypracovaného těla. Lhala bych, kdybych tvrdila, že tento obraz semnou nic neudělal...Právě naopak. Uvědomila jsem si, že jsem na chvíli přestala snad i dýchat. Vždy jsem po něm letmo přejela pohledem, ale stejně se můj zrak vždy zastavil v jeho očích. Musela jsem přiznat, že teď působil velice přitažlivým dojmem. Už jen s těmi mokrými, rozčepýřenými vlasy do stran vypadal roztomile, ale jeho odhalená hruď a ručník kolem pasu tomu dávaly zcela jiný ráz. Srdce se mi rozbušilo o sto šest, jakmile udělal první krok směrem ke mně. Můj výraz se však ani na okamžik nezměnil a na tváři mi pořád hrál něžný úsměv s upřímným pohledem. Udělal pár dalších nejistých kroků a promluvil. Na jeho tváři se opět objevila červeň a jeho obvyklý, dalo by se říci i stydlivý, výraz. Celou dobu jsem ho bez přerušení poslouchala…Chtěla jsem si vyslechnout, co má na srdci…co mi chce říct. Promlouval ke mně takovým příjemným a jemným hlasem, který plně potvrzoval upřímnost jeho slov. Usmála jsem se s mírným přivřením očí. Byl to takový spokojený a zároveň dojatý výraz. Vše, co mi řekl…úplně vše jsem cítila stejně. Přišlo mi to komické…jakoby naše duše byly spojené. Já už nemusela nic říkat…Zopakovala bych v podstatě to samé, co řekl on. Jeho slova mě opravdu dojala natolik, že jsem musela opět bojovat s nutkáním brečet…Ale tentokrát by to byly slzy plné radosti, porozumění a lásky…lásky k němu.
Přibližoval se blíž a blíž…Svým pohledem jsem mu dala najevo, že tentokrát nikam neuteču…Že chci být jen a jen s ním. Celou dobu, co se přibližoval, jsem na jeho očích doslova visela pohledem. Má mysl byla zvědavá a plná očekávání na to, co udělá. Čím víc se přibližoval, tím víc se mi zrychloval tep a sílil tlukot srdce. Tentokrát jsem se ani já neubránila červené barvě na tvářích, která mému pohledu dodávala další význam. Opravdu jsme v tuto chvíli nemuseli ani jeden nic říct…Promlouvaly za nás naše pohledy a řeč těla. Pravdou bylo, že jsem byla poněkud napjatá a nervózní, ale zároveň jsem doslova hořela. Na chvíli jsem se zarazila, jakmile došel přímo předemě. Pořád mezi námi byl nějaký prostor, ale ne na dlouho. Znovu jsem pocítila kouzelný okamžik. Celou dobu se ani na vteřinu náš oční kontakt nepřerušil. Pomalu ke mně natáhl ruku, kterou sjel až k mé dlani a v okamžiku se naše prsty propletly. V ten samý okamžik jsem se bez jakéhokoliv přemýšlení k němu přitiskla, jak jen to šlo. Už jsem to nemohla vydržet…nemohla jsem vydržet být od něho v tuto chvíli byť jen trochu oddělená. Navíc ten jeho pohled…dostával mě do takových stavů, které jsem ani já sama popsat nedokázala.
Ani v této chvíli jsem nepřerušila ten magický pohled, který nás spojoval ještě víc. Pořád jsem se co nejjemněji usmívala a najednou jsme mu svojí volnou rukou zajela do vlasů a hend po tom mu pohladila tvář.
„Fu…“ Oslovila jsme ho něžným hlasem. „Já…já to cítím stejně.“ Dopověděla jsem, což mu stejně muselo být jasné už z mého chování a z mého pohledu. Nikdy jsem nečekala, že to udělám, ale pomalu jsem přibližovala svůj obličej k jeho a má ruka pořád spočívala na jeho tváři. Teprve v tuto chvíli jsem zavřela oči a po chvilce se mé rty co nejjemněji dotkly těch jeho…a já ho políbila. Byl to pro mě úplně první polibek v mém životě a já v tu chvíli nic jiného nevnímala.

Stále jsem byl takový nejistý a dá se říct i napjatý, ale... ten její pohled... ten její vábiví a upřímný pohled, který přímo říkal, že tentokrát nikam nepůjde,... že tentokrát zůstane se mnou... jen se mnou...
Opravdu nebyla potřeba slov... vše jsme na sobě vyčetli a nebo vycítili... bylo to... nevím, jak vám to popsat... to ani nejde... je to... jako když cítíte, že ten člověk je vám opravdu blízkých a když jste s ním, tak jste jako jeden... jako jeden celek, který když se rozdělí, není kompletní... a... a něco mu prostě schází... Mě teď však nic nescházelo...
Hned jak se naše prsty propletli, tak se Ayu ke mě natiskla, jak to jen šlo.... bylo to... jak to popsat... měl jsem ji prostě u sebe a.... to jsem celou tu dobou chtěl... být s ní a cítit ten její hřejivý a kouzelný dotyk.
Dalo by se říct, že jsem i trochu překvapený, ale vlastně... v tohle jsem doufal a jakoby se mi teď právě naplnil můj vysněný sen.
Ten její příjemný a jemný úsměv mě dostával... úplně jsem pod ním roztával.... Říkalo se, že můj úsměv léčí, ale ten její... ten její tvoří... tvoří emoce, které zažije jen málokdo...
Taky jsem se na ni znova tak hřejivě a zářivě usmál, abych jí vyjádřil, že teď jsme na tom opravdu, ale opravdu stejně...
Když pak její druhá ruka vjela do mých vlasů a já ucítil ten její slastný dotyk, projela mnou vlna vzrušení a úplně jsem se jakoby otřásl jako po elektrickém výboji.
Podobný účinek měli i její dlaň, když z vlasů sjela na mou tvář a jemně ji pohladila... po těle mi naskákala husí kůže z toho všeho... opravdu měla líbezný a úžasně hřejivý dotek...
Můj úsměv se ještě více rozšířil, ale oči zůstali stále viset na ní... jen na ní...
Už teď jsem věděl, že to cítí úplně stejně... úplně stejně jako já a její další slova my to jen dotvrdila a dodala tomu takový ten, sladký a opojný nádech... hlavně, když to řekla tím něžným hlasem.
Pak se její tvář začala přibližovat té mé... bylo to.... celou dobu mi srdce bušilo jako o závod, ale dech jsem měl klidný. Ten se však také teď velmi zrychlil a vypadalo to chvíli jako bych běžel maraton. Srdce se ještě více zrychlilo a bilo jako vyšinuté... spolu z tepem jakoby chtěl vyskočit z hrudi.
Nakonec, než se naše rty spojili, jsem také zavřel oči a už se nechal tím vším unášet. Poslední, co jsem si pamatoval byl její horký dech a pak už jsem cítil jen ty jemné a opojné rty, které se spojili s těmi mými... Teď už tu opravdu byla jen ona a tenhle okamžik...
Už instinktivně jsem zvedl druhou ruku a vjel jí do vlasů, kde jsem ji začal jemně hladit a přitom si jí více tisknou na mé rty. Chtěl jsem však náš polibek ještě víc prohloubit a nedal jsem na sebe dlouho čekat, než můj jazyk pronikl k tomu jejímu a začal v její puse prozkoumávat každičký koutek, až do posledního... Stále jsem měl však zavřené oči...
Ruka, co držela tu její se uvolnila a obmotala se kolem jejího pasu, čímž si ji natiskla ještě víc na mě... Náš polibek však stále neustával a více a více se spíše prohluboval...
Nakonec se Ayu ocitla opřená o okenní parapet a já si ji neustále v polibku přidržoval a jakoby si jí chránil, kdyby mi ji náhodou někdo chtěl vzít... Vše bylo tak... úžasné... dokonalé a... a tak... každou chvíli mým tělem projížděli další a další vlny vzrušení....
Nakonec jsem však naše rty na chvíli oddělil, abych se mohl pořádně nadechnout a přitom šeptnout to jediné slůvko..."Miluji tě..." Hned na to jsem však zase naše rty spojil a vrhl se na další teď už vášnivý a láskyplný polibek, který teď byl pro mě jako lék... jako lék, který vyléčí úplně vše...

Sonozaki Ayu

Ten zvláštní, nepopsatelný pocit mnou projel hned, jakmile se naše rty setkaly. Zpočátku jsem byla nervózní a snažila se pouze o jemné polibky…Jenže po nějaké chvíli jsem se do toho úplně ponořila. On i jeho příjemné doteky mě do toho naprosto vtáhly a už nepustily. Užívala jsem si ty chvíle, které pro mě byly naprosto nové. Nechtěla…a ani nemohla jsem přestat. Vnímala jsem pouze to hřejivé teplo a příjemné mrazení, které mnou procházelo ve slabých i silnějších impulsech. Byla jsem z toho naprosto mimo a automaticky jsem se k němu přitiskla ještě těsněji, že to snad ani víc nešlo. Jeho ruka najednou pustila tu moji a něžně mi vjela do vlasů, kde si chvíli pohrávala s jednotlivými pramínky. Já nejspíš dělala to samé…jen jsem si to asi plně neuvědomovala. Všechno jsem to dělala automaticky a dá se říct, že i instinktivně. Chtěla jsem ho mít co nejblíž…chtěla jsem cítit jeho doteky a nechtěla jsem přestat. Má volná ruka objala jeho pas a hladila ho po zádech.
Najednou mnou projela naprosto zvláštní vlna vzrušení a já pocítila v ústech jeho jazyk. Nečekala jsem to, ale líbilo se mi to. Bylo to příjemné a já se čímdál míň ovládala.
Z ničeho nic narazily jemně moje záda o okraj parapetu, ale já to vůbec nevnímala. Automaticky jsem se o něj opřela a dál si užívala ty žhavé polibky. Nedokázala jsem své pocity popsat, ale vnímala jsem je…Můj tep musel vyletět do extrémních výšin, o čemž mě přesvědčoval i silný a rychlý tlukot mého srdce.
On na chvíli přestal a naše rty se oddělily. Já v té malé přestávce jen těžce oddychovala a byla jsem červená až za ušima. Jemně mi zašeptal do ucha a než jsem stihla odpovědět, byly mé rty opět na těch jeho. To co vyslovil...to co mi zašeptal...jeho upřímný hlas dával tomu slovu velký význam. Naprosto mě to dojalo.
Tentokrát to byl dlouhý a intenzivní polibek, při kterém se mi málem zastavil dech. Chtěla jsem tak zůstat navždy…Nechtěla jsem přestat…nechtěla jsem se od něj odtrhnout…Ty pocity mě úplně pohlcovaly a já nedokázala myslet.

Každý její dotek, každé další a další polibky, které stále neustávali a naše rty se už ani neodpojovali... to vše... všechno... ta její vůně... jemné a heboučké vlasy, s kterými jsem si stále pohrával, ten hřejivý pocit, když jsem jí tiskl k sobě... ta prostředí kolem... když jsem si vzpomněl, co se tu před nějakou dobou odehrálo... to všechno spolu bylo... bylo prostě nepřekonatelné... Nedalo se absolutně popsat to, co jsem prožíval... to, co jsem cítil... Srdce mi bušilo jako zběsilé a mé tělo doslova sálalo žárem, div se z něj ta zbylá voda neodpařovala... A každý dotek... dotek na mých zádech tou její jemnou dlaní... každá studená kapka, která mi dopadla z pramínků vlasů na holou kůži.... vyvolávala ve mě emoce... nepředstavitelné emoce a vlnu vzrušení, která zapříčinila, že jsem se vždy celý otřásl a po těle mi naskákala husí kůže... Bylo to prostě nepředstavitelné...
Po chvíli jsem ji slabě chytil za stehna a vysadil si ji na okenní parapet a znovu se k ní přitáhl a opřel si jí. Dál jsem jí vášnivě líbal a moje ruka neustále bloudila po jejím těle... především teda po zádech, protože jsem si ji stále přidržoval jakoby nechtěl, aby mi ji náhodou někdo sebral...
Co nejemněji a jak nejlépe jsem uměl, jsem jí hladil a masíroval, jak mi to momentální rozpoložení a hlavně poloha dovolovala...
Cítil jsem však chlad, který od okna šel a průvan, který ji teď nejspíš asi mrazil do zad. Cítil jsem to na své, stále ještě mokré, ruce a dost mě z toho mrzli konečky prstů. Nechtěl jsem, aby kvůli mě... jen kvůli tomu, že jsem se nechal, až moc unést... aby onemocněla a ji jen pouze ofouklo... prostě jsem ji chtěl chránit úplně před vším... před všemi nástrahami, které tento nedobrý svět skýtal...
Proto jsem ji nakonec zase zespodu chytl a vyhoupl si ji na sebe... Pevně jsem ji držel, aby náhodou nespadla... Naše polibky však stále neustávali a já i s ní se otočil k posteli a pomalinku a hlavně opatrně ji na ni položil...
Zůstal jsem však u ní a tak teď jsem ležel jakoby na ní, i když jsem se rukou zapíral a byl k ní přitažený jen tak, abych jí nic neudělal a nebo na ni prostě netlačil... V této poloze jsem jí dal ještě ze pár políbků a když jsem pak naše rty odpojovala... jemně jsem ještě skousl její spodní ret a pak při pouštění o něj zavadil jazykem jako takové omluvné gesto...
Zpříma jsem se jí zahleděl do těch jejích bezedných očí a tak sladce se pousmál, jemně jsem ji vytáhl ruku z vlasů a přejel s ní po její tváři... Než však mohla nějak zareagovat, přetočil jsem se na záda, samozřejmě i s ní, takže teď mi jakoby seděla na břiše... Tak nevinně jsem se usmál a malinko se podzvedl, abych se dostal k jejímu uchu a pošeptal..."Já říkal, že jsem jen tvůj... " Ještě jsem jí dal na ušní lalůček letmý polibek a lehl si zpátky.
Nahodil jsem úplně takový andělský výraz a dokonal to takovýma psíma očičkama. Rozcuchané vlasy a taková mírná červeň, která se mi na tváří udělala, vše úplně dokončila a k tomu jsem nakonec ještě znova přidal ten neviňoučký úsměv..."Ńuf..." Ušlo mi malinká a tichá hláska jaká by se spíše dala přidat k malému pejskovi, který mu se líbí, když se s ním někdo mazlí...
Jen tak jsem ještě zamrkal očima a jen čekal, co ona na to...

Sonozaki Ayu

Přicházely další a další polibky, které rychle nabíraly na intenzivně. Tahle chvíle…jeho příjemné doteky na mém těle a vlastně i pouhá myšlenka na něj mě v tomto okamžiku rozpalovaly natolik, že jsem nedokázala přestat…Ani jsem nechtěla. Něco, ve mně…něco, co jsem nepoznávala, mě hnalo pořád dál. Jakoby se ve mně probudila má další stránka, o které jsem nevěděla, a která celou dobu spala a čekala, až mě bude moci ovládnout. Cítila jsem, že celá jen hořím…a nedokážu se ovládat. Nepoznávala jsem sama sebe…nikdy bych neřekla, že se budu někdy chovat takhle. Já, která se nikdy nedokázala z vlastní vůle rozhodnout…já, která byla plachá a vyhýbala se lidem…Nikomu jsem nevěřila a s nikým jsem se nesblížila…až do této chvíle.
Už na pouhý dotek jsem cítila jeho husí kůži po těle a já na tom nebyla jinak. Celou dobu mým tělem projížděly impulsy plné vzrušení, ze kterých mě až mrazilo…ale příjemně. Má ruka, která pořád přejížděla po jeho vlasech, se přemístila ke krku, okolo kterého se ovinula a já se k němu přitáhla ještě těsněji…pokud to teda ještě šlo. Druhá ruka zůstávala celou dobu na jeho zádech a občas sjela až k okraji ručníku, čímž jsem se vždy trochu zachvěla při pomyšlení, že na sobě nic jiného nemá. Vyvolávalo to ve mně další nepopsatelnou vlnu pocitů...a čímdál větší horko, které mě společně s mrazením rozpalovalo ještě víc.
Najednou jsem pocítila jeho jemný dotek na svých stehnech a v dalším okamžiku jsem seděla na okně. Chvíli jsem se vydýchávala, než se ke mně znovu přitáhl a naše rty se znovu spojily. Tentokrát mě zamrazilo v zádech, což nejspíš způsobil průvan, který se od okna táhl. Nevěnovala jsem tomu vůbec žádnou pozornost a dál jsem vnímala pouze jeho. Pořád jsem se ho jemně přidržovala rukou kolem krku, abych k němu byla co nejblíž.
Cítila jsem, jak mě jeho ruce lehce nadzvedli z toho studeného parapetu a vyhoupli si mě na jeho tělo. Automaticky jsem své nohy obtočila kolem jeho pasu a přidržovala se jeho krku. Dál jsem pokračovala v polibcích, protože jsem prostě nedokázala přestat a on mi je sladce, ale přesto žhavě oplácel. Nevnímala jsem, kam to semnou jde až do doby, kdy jsem pod sebou ucítila matraci a přikrývky své postele. Hlavou mi projel varovný impuls, kterému jsem stejně nevěnovala pozornost. Jeho tělo teď víceméně jemně leželo na tom mém a já jsem si dál plně užívala jeho polibky, které jsem mu jazykem oplácela. Najednou jsem pocítila jeho kousnutí, čímž mnou projela další vlna vzrušení. Akorát na chvíli jsem otevřela oči a pohlédla mu hluboce do těch jeho, které na mě tak sladce hleděly…všechno tohle doprovázelo něžné pohlazení po mé tváři. Znovu jsem zavřela oči, ale přetočil se semnou dřív, než jsem stihla zareagovat. Ani jsem radši nemyslela na to, co to udělalo s jeho ručníkem. Znovu se mé oči překvapeně otevřely a znovu se zahleděly do jeho pohledu. Nečekala jsem, že udělá tohle, ale jakmile nahodil ten svůj nevinný pohled, který jen zářil na jeho červené tváři, musela jsem se pousmát. Zase se tvářil tak roztomile jako předtím, ale přecijen v jeho pohledu bylo cosi dalšího…něco, z čeho jsem cítila jemné mrazení a zároveň rozléhající se teplo. Jeho šeptající slova mě dostala ještě víc…a ten polibek…ten mě úplně rozechvěl. Zase odtáhl svoji hlavu od mé, což jsem nesla celkem s nelibostí, ale jakmile jsem opět spatřila ten jeho výraz…měla jsem co dělat, abych nevyjekla nad tím, jak moc byl v tu chvíli k sežrání. Jeho pohled mě doslova hypnotizoval a já měla co dělat, abych se dokázala krotit. Veškerá má snaha byla pryč ve chvíli, kdy ze sebe vypustil ten roztomilý zvuk, který dokonale ladil s jeho výrazem. Zasmála jsem se a na oplátku nahodila takový ten kočičí výraz, který jsem dokončila s mírným mňouknutím. V tu chvíli po mně opravdu nikdo nemohl chtít, abych se ovládala…což jsem vlastně nedělala celou dobu…ale teď už to byl extrém. Mé chování a mé reakce začaly překvapovat i mě samotnou, ale v téhle situaci to ani jinak nešlo. Celá tahle atmosféra byla…no prostě pro mě v tu chvíli nepopsatelná…pociťovala jsem silnou touhu, kterou jsem nedokázala nijak kontrolovat.
Mé ruce ho najednou objaly kolem krku a zajely mu až do jeho pořád vlhkých vlasů. S tímto pohybem se pohl i zbytek mého těla směrem k němu a dalo by se říct, že teď jsem na něm doslova ležela. Hlavu jsem přitáhla k té jeho a z mých úst vyšlo tiché, ale pořád znatelné, zavrnění. Přivřela jsem oči a hned po tom znovu něžně políbila jeho rty. Po tomhle zmizely i zbytky mého sebeovládání a mé polibky se pomalu přesouvaly k jeho krku.

Byl jsem teď plný očekávání a nedočkavosti, co se bude dít dál. Moje pocity teď šli znát po celém těle, protože jsem se z toho všeho a z toho, co by se mělo dít úplně třásla... Ne však strachy, ale vzrušením... Bylo to... jak tam na mě teď seděla a já ji cítil na sebou, ten její pohled, do kterého jsem upíral svůj zrak a právě teď se nechával svými pocity unášet a na plno se jí oddávat... Navíc, co to se mnou dělalo.... bylo to jednoduše nepopsatelné... Jen jsem čekal, jak na to zareaguje...
Její reakce mě velmi, ale velmi příjemně potěšila. Když jsem zase uslyšel ten její okouzlující smích a její krásný výraz přitom, jak se na mě dívala, když jsem dělal ty své... "grimasy"... dostávalo mě to úplně do kolen. Štěstí, že jsem ležel...
No a když pak ještě odvětila takovým úplně kawaiiii mňouknutím!... to byl prostě konec... naprosto mě to dovádělo k šílenství...
Moje vzrušení šlo znát na každičké mé reakci, ale už šlo i rapidně poznat někde jinde... Ručník se mě už dávno uvolnil a teď spíš mě jen tak ležel na klíně a zakrýval zbytky mé hrdosti, i když to teď v momentální situaci na první pohled bylo naprosto na nic!
Její další reakci jsem nečekal, takže když mě objala a doslova si na mě jakoby lehla, jen jsem vydechl, o trochu více hlasitě, než jsem chtěl, slastný sten, který byl zapříčiněný tím, jak se otřela svým celým tělem o to mé. Hlavní důvod toho však byl, že se vlastně tím otřela i o můj rozkrok, kde moje mužství dávalo už velmi hodně najevo, jak se mu její přítomnost líbí. Navíc, když se teď na mě Ayu tak přimáčkla, bylo to... nepředstavitelné... nešlo to vydržet... musel jsem to prostě nějak uvolnit...
Pak se k tomu všemu ještě přidalo její naprosto zničující zavrnění a následný jemný polibek na mé rty...
To však nekončilo a ona pokračovala dál... Hned jak jsem ucítil její rty na mém krku, vyšel ze mě další vzrušený výdech a já už se prostě ani neovládal...
Moje tváře nabírali sytě rudou barvu a moje hruď se v pravidelných intervalech zvedala rychleji a rychleji. Srdce mi bušilo jako zběsilé a mé tělo se jí teď naprosto oddávalo. Teď už jsem byl opravdu jen její... teď už mě měla v hrsti, ale naprosto...



POZOR! Vstup 15-18+ ! Vstup jen na vlastní nebezpečí!
Přesun:
http://nsgoon-er.blog.cz/1112/volna-mistnost-14

Jelikož úvod nikdo nečte, zopakuji jen stručně pravidla (Ne všechna, ale ty už jsou doplňující):

- Tyto postavy se stále nacházejí v této místnosti, jen jejich počínání probíhá někde jinde, takže je také samozřejmě můžete vyrušit tím, že sem a pak tam napíšete a tím je přerušíte...
- Další pokračování se bude psát už na blogu určeném pro toto téma, kde dotyčný mají svou vlastní místnost, kde můžou psát. Až se toto dokončí nebo je někdo vyruší, naopak zase tam napíší poslední komentář přesun, tedy i s linkem a pokračují už normálně tady...
- Nikdo! Opakuji NIKDO! Si tam na ně nemůže stěžovat, protože tento blog je pro to přímo určen a každý vstup je jen na vaše vlastní rozhodnutí!
- Vaše forma komentářů tam, není vázána žádný pravidlem a máte možnost psát, jak je vám libo a využívat k tomu cokoliv chcete...
- Forma komentářů je omezená, ale pro tento účel stačí. Vám stačí jen zadat jméno vaší postavy do horního řádku a pak už jen psát. Pozadí bylo uděláno tak, aby bylo vše dobře čitelné a nedráždilo váš zrak....