Hora Kaze san

Ani nestihl vidět jak jsem poskládal pečetě a ihned na něj vyletěla ohnivá pěst, která se táhla až odemě. Mezitím odrazila všechny shurikeny.

Oh Summon? To umím taky" Jen jsem se zašklíbl " ALe summon je tak silný jako uživatelova duše,takže tady tohle nebude problém. Začala mi zářit pěst.

Jen jsem se pousmál a zmizel jakoby ve větru a v momentě kdy jeho skombinované jutsu dopadlo na místo kde jsem stál. Byl jsem na jeho summonovi " Lekce číslo 1 Taijutsu " Začal jsem do něj bušit a poslední ránou, když mi zářila pěst jsem bouchl do orla.

[img] http://memberfiles.freewebs.com/75/74/44407475/photos/Genzoman-Anime-Wallpapers-2011/Roc_by_GENZOMAN-1.jpg [/img]
Sakra na tohle jsem uz fakt trochu starej A GIRO ZMIZEL
Do prcic. To bylo hnusny.
Vzal jsem a loktem jsem se ho snazil prastit do hlavy

Lekce číslo 2. Genjutsu. Utakata " Ani jsem nepotřeboval zapnout sharingan a kolem Jaye se objevila jeho matka, otec a nejbližší přátelé co kdy měl. Byl připoutan k zemi a kolem něj byli ti lidé a začali po něm střílet šípy. Všichni to stříleli zaráz a ten co vždy řekl palte byl Reibi.

Ksoooooooooooo.To neni mozne vy jste mrtviiiiiiiiiiiii. To je juen nejaka pitoma iluze ksoooooooooo.
A padam do bezvedomi.
a navic z visky hezka vyhledky .

Jak padal k zemi, tak jsem zrušil genjutsu a chytil ho chakrovými vlákny a vyhodil ho nahoru. První jsem dopadl já a Jayi nějak mě do náruče ale já se pak podlomil, protože byl fakt těžkej xD.

Úchyle?! Jsi starší jak já tak klid jo? " Zhodil jsem ho ze sebe a upravil si plášť "Pomohlo ti to v něčem?

No na tobě není moc co,takže " Lehce jsem se pousmál " Navíc jsem na ženský, takže dobrý.

To ja taky jednou te zabiju to si pamatuj a nebo prizabiju minimalne. Ted musim jit mam neco na praci.(Presun)

Těším se" Lehce jsem se pousmál a odešel.

Došla jsem k hoře a posadila jsem se pod jeden z větších kamenů, který mi dával dostatečný stín.
"Není tu krásně?" asi jsem mluvila sama pro sebe, protože v okolí nebylo živé duše.
Vytáhla jsem z tašky píšťalku.
Již dlouho jsem nehrála...
Pustila jsem se do vcelku smutné, melancholické melodie.

Nakonec jsem se postavila a flétnu jsem schovala do tašky, jíž jsem měla přes rameno. Písek, který mi vítr přivál na oblečení jsem lehce smetla a pohodila vlasy, aby se dostala zlatavá zrnka i z nich.
Asi bych měla jít... Možná bych se mohla něco nového naučit...
Vydala jsem se směrem z k vesnici.
Nejdříve vcelku líným krokem, pak jsem ale začala zrychlovat. Nakonec jsem se rozběhla s větrem o závod a užívala jsem si tu rychlost.

(Přesun)