Lesní cesta

"To nehrozí, jóga pomáhá," spokojeně jsem usmíval a vedle Mikomi pokračoval.

"nyan" šla jsem kolem noh od Mikomi a chtěla pohladit

Nevěděla jsem jak se na to tvářit, tak jsem se pro jistotu netvářila nijak. Nebudu ji hladit! Je to moje mistrová... Udělám to a dostanu pohlavek... znám ji!

začala jsem se jí plést pod nohy

Zakopla jsem a málem hodila tygra. Tuhle misi mi byl čert dlužen.
"Sakra číčo, tohle nejde." pravila jsem a zvedla ji do náruče. Doufala jsem, že dá pokoj. Pokračovala jsem v cestě a usmyslela si, že jakmile dá Naomi-sensei to henge pryč, tak si řeknu o ty svitky. A prostě jo!

"ach jo to nikdo nephladí ubohou kočičku ?"

Šlo sa im dobre, kým ich cestu neskrížil jeden odporný had. Tým hadom myslím samozrejme seba.
"To je mi ale náhodička. Idem si iba tak lesom a na koho to tu nenatrafím."

V henge zrzavé dívky se zelenýma očima jsem tázavě naklonila hlavu. Tohle není dobrý.
"Chcete si koupit nějakou keramiku? Máme květináče ve slevě." zazubila jsem se a hladila kočku.

Zamyslel som sa.
"Kúpim všetko aj s vozíkom."

Hups... to jsem nečekala.
"Až na jednu vázu, kterou vezeme do Kumo je to vaše. To víte, je vyrobená na zakázku." pokynula jsem lidem z naší karavany a modlila se, aby se nestal průser.

"Vážne?" poriadne som si ju prehliadol.
"Pozrite sa, som ochotný vám za ňu zaplatiť viac ako oni."

v henge kočky sem se mu začala motat pod nohama aby mě pohladil

Zavrtěla jsem hlavou, zatímco pár lidí z naší karavany obklopilo ten "cenný kyblík".
"To bohužel nepřipadá v úvahu."

"Je to všechno výborný porcelán, pokud budete chtít provedu vás historií tohoto úžasného kousku," ukázal jsem prstem na jednu z váz, červeno-modré barvy.
Možná na mně byla poznat lehká nervozita, ale snažil jsem se dělat, že o nic nejde.
"Tahle, o kterou máte zájem je pouze urna pro zemřelého muže," mrkl jsem na něj a úžasně se usmál při pohledu na kočičku.

Pousmial som sa.
"Pobavili ste ma, ale ukončme už tento bezvýznamný rozhovor."
Vytiahol som si čelenku z kumo.
"Poslali ma za vami, aby som vás sprevádzal. Musíme si byť istí, že sa tej vecičke zaručene nič nestane."

protože mě nechtěl pohladit drápla jsem ho o nohy a uraženě vyskočila na karavanu

Za hlavou se mi objevila velká modrá anime kapka.
"Hm... no dobrá." zamumlala jsem.

Poupravil jsem si klobouk a zvídavě ho pozoroval.
"Hmm, dobrá tedy," sykl jsem ještě nejistě.

"Akato Samata-" pri predstavovaní sa som ucítil bolesť na nohe.
"Držte tú potvoru ďalej odo mňa."
Zaradil som sa za nich.

Nemohla jsem se neušklíbnout. Skvělé Naomi-sensei! Jen tak dál. Posadila jsem se na povoz s keramikou tak, abych ho měla pro jistotu na očích. Tvářila jsem se trochu ospale.

"já ti dám potvoru" skočila jsem po něm a podrápala ho po obličeji

Omotal som ju jazykom a odhodil ju do najbližšieho stromu. Následne som druhú ruku nasmeroval ku Kohaku.
"Sōtōja," hady z mojej ruky ju pritiahli ku mne.

Neskutečně jsem se naštvala a přestala se horko těžko ovládat.



"Tohle by ti mělo být povědomé ne? Koukej to pustit!"

"fuuuj hadi" naježila se mi srst a já zasyčela

Ozvalo se *poof* a já se dostal z Henge. "Skvělý zásah, zlato," baví mě využívat toho, že se na mě nemůže soustředit.
Ušklíbl jsem se, ale hned na to se mi změnil výraz na alá Tsunade. Ranshinshou


Doufám, že Naomi je připravená chytat tu ********* vázu.