Jižní část Lesa smrti

Očami som hladel na to miesto kde som hodil zrazu sa jej brucho alebo čo to bolo dalo do pohybu a vybuchlo ako leteli tie ihlice okamžite som stiahol Sayuri k sebe a chrbtom odolával bodcom štípalo to bolesť bola zlá no na tvári som nemal žiadny výraz.Ked to prestalo a ona opať bola na nohách tento krát som si bol istý že čo je slabinou.Urobil som pečať."bushin no jutsu"vytovril sa klon ktorý stal na mieste rozbehol sa proti tej pavučej žene a ja s ním.

(jo prepáč robota doma no hej v poriadku)

(Královna Hanuru)

"Tss ty už mi lezeš na nervi!!!"obzerala sa sa na dve strany naraz no nevedela som na ktoru buchnuť no nakoniec som do jeden buchla a čakala som či tom bol ten správny.

Spoiler:

Trafila mna a ja som letel od nej preč no musela po tom druhom ísť tak isto tak medzi tým som sa rozbehol za nou a vyskočil som jej na chrbát.

(Královna Hanuru)

Začala som bodať nohamy do toho druhého no ked som ho konečne klofla zmizol."Iluzia!!!"zakričala som a v tom mi ten chlapec sedel na chrbte."Okamžite zo mna zlez!!!"A hlabou som sa mu vyhýbala mimo je ho ruk a všetkého.

Spoiler:

Trisla sebou čo mi vobec nerpidávalo na dobrej stabilite.Je uhýbanie hlavou sa mi zdalo dosť zvláštné a konečne som si bol istý že čo je je slabina chytil som jej hlavu."Saryuri tu je je slabina zajhraj na flaute rýchlo.
.(Vytiahla fluatu a začala hrať okamžite sa zobrazili krištálové motýle v podobe shurikenov a trafili ju do hlavy) .
Ja som medz tým položil jej na chrbát výbušný lístok a odskočil od nej preč ku Sayure.

(Královná Hamaru)


Tie svetielkujuce veci do hlavy ma dostalo okamžite som ako keby dostala paralizáiu a nemohla som sa hýbať tento krát to nebolo žiadne hranie bola som od bolesti mimo.

Spoiler:

Videl som ako to zaberá bolo to usper konečne bude od nej pokoj."A teraz končíš výbuch!"povedal som a nastal velký výbuch.

(Královná Hamuru)

"Nie takto to nemože skončiť nieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!"Nastal výbuch a ja som sa zmenila na modrá prach ktorí odfukol vietor s ich tela ihlice odpadli už tak nebolile pri najhoršom mohli svrbeť.


(Teda ste mi dali konečne spať majte sa a vela štastia zajtra!!)

Vybuchla a chvílu som ostal stáť silno som sa nadychoval a vydiychoval bol som totalne vyčerpaný otočil som sa na Sayuri a podišiel som k nej."Sadni si pozerm sa ti na zranenie".Ako sme si sadli vyzul som jej boty a od hora ať dole som si obzeral jej nohy neboli krvavé ani nič len dobance ako keby od komára.Vytiahol som malu lekárničku a odtial krém na zahojenie a začal som jej natierať nohy(od stehna až po kotník) ked som jej obdive natrel dal som jej na nich taky vlhší obvaz."Prosím nehaj si to tam celu noc a ráno už to bude lepšie počkaj chvílu".Vybehol som na chvílu von a vrátil som sa o nedlho.Priniesol som do vnutra haluze maká s listím prestrel som na zemi a položil tam Sayuri."Prosím lahni si a oddýchni si dneska si predviedla super býkon no zajta budeš museť 2 krát taký".Ako si lahla pohladil som ju po tvári a usmial sa na nu"tak dobru noc":Išiel som ešte von a pripravil nejaké paste okolo nás kedže som si aj ja potreboval oddhýchnuť tak boli v celku dobré jediný šuchot by ma upozornil keby niečo.Došiel som konečne naspať a vyzeralo to že Sayuri už spí.Natrel som si any aj aj a lahol som si takaby som videl na nu aj na vonok a pomali som zatváral oči.

"Jasně schovám , to je hezký co nám nachystali i když ta past moc hezká nebyla."
Rozhlédl jsem se neviděl jsem nic kde by se dala přečkat noc.
"Ten hadr u té vypoukliny je dost velký schováme se ve vyšších místech pochybuju že tady prší." A vyskákal jsem k té větvy byla dost široká i dlouhá stačilo senbony zapíchnou hadr zevnitř aby se neleskli a hezky aby měl tvar trojúhelníku.

Bežal som za Soutom, ale veľmi rýchlo som stratil stopu. Nebol som dobrý bežec. Zastal som a rozhliadal sa po krajine či neuvidím zvitok alebo nepriateľov. Posadil som sa na strom, kde som čakal na Soutu alebo niekoho z druhých tímov, koho by som mohol prípadne prepadnúť.

Kdyby Rokku zvedl hlavu, mohl by si všimnout, že hluboko ve větvích stromů není něco v pořádku. Temný stín se pohyboval kolem. Obrysy této věci se nedaly rozpoznat. Zafoukal vánek a mezi větvemi se cosi začervenalo. Jako kdyby to viselo jen tak ve vzduchu.

Hľadel som zo stromu na zem, keď mi niečo zatienilo výhľad. Pozrel som sa nad seba, ale nevedel som to identifikovať. Až keď som si všimol červeného predmetu pochopil som, že pôjde o zvitok. Z radosťou som sa rozbehol po strome vyššie, ale pár krokov od zvitku som zastal. Som hlupák. Myslieť si, že bude skúška takto jednoduchá.
Poskladal som pečate "Yōton: Gomurōpu!" Pomocou lana z gumy som sa pokúsil zvitok obmotať a pritiahnuť ho k sebe.

Lano z gumy se blížilo ke svitku, nicméně cosi mu zatarasilo cestu. Temný stín se spustil sotva pár metrů od Rokkua. Jelikož jej už neskrývala tma, obrysy tohoto tvora se daly velmi jednoduše rozeznat.



Pavouk všech osm očí upřel na toho drzouna, který se rozhodl ukrást mu jeho kořist, tedy červený svitek.

"Pavúk?! Prečo práve pavúk?!" Uskočil som pár metrov dolu a lano ťahal zo sebou. Pokúšal som sa zhodiť pavúka zo stromu. Predstava, že musím bojovať s pavúkom ma dosť rozhodila.

(Prečo práve pavúk?! Fúúúj! )

Pavouk se nožičkama zapřel o větve aby nespadl a Rokku už pro něj nebyl pouze zloděj jeho kořisti, ale i potencionální svačinka. Kdyby měl jazyk, mlsně by se olízl. Náhle se pavouk nadechl a odhalil další nepříjemné překvapení. Vyfoukl dávku jedovatého plynu. Jed nebyl smrtelný, ale působil jako silné uspávadlo. Nazelenalý mrak tohoto svinstva se blížil.. pomalu, ale jistě.

(Sorry, já jsem taky arachnofobik xD)

(pořád pavouci proč ne třeba motlýli nebo něco hezkýho)

"To nie je dobré! To vôbec nie je dobré!" V rýchlosti som poskladal pečate a uzavrel sa do gumovej gule. Tá dopadla na zem, ale hneď sa aj odrazila a preletela cez zelený mrak zasa hore. Nemohol som to odvládať, takže som narazil priamo do pavúka. Guľa sa rozpadla a ja som zasa stál na strome, ale uspávací mrak už bol podo mnou.

Pavouk byl překvapený. Jakmile do něj koule narazila, ztratil rovnováhu a spadl na zem. Chvíli jen tak mával nožičkama a pokoušel se vstát. Nakonec však změnil taktiku a znovu se podivně nafoukl. Tentokrát však Rokku mohl vidět, že na něj letí síť z pavučiny. Silně lepkavá a nepříjemná věc.

"Konečne!" Usmial som sa, keď pavúk spadol na zem, ale úsmev ma hneď prešiel, pretože na mňa letela pavučina. "Yōton: Gomuheki!" Pavučina narazila do malej steny, ktorú som vytvoril z gumy. Nezostávalo mi nič iné než skočiť do jedového oblaku a zasa zaútočiť na pavúka. Ruku som si priložil na tvár, aby som sa nenadýchal jedu a skočil som zo stromu. Keď som preletel oblak, všimol som si pavúka, ale nemal som dosť času na pečate. Pokúsil som sa pri páde narovnať a kopnúť ho nohami.

Mezitím se pavouk už dokázal postavit na všech osm nohou. Bohužel obyčejné kopance na něj neměly vůbec žádný účinek, neboť jeho tělesná schránka byla zvenčí pořádně zpevněná. Pavouk vyprskl další dávku pavučiny a začal ji zpracovávat. V podstatě kolem sebe tvořil síť, takže boj zblízka zahrnoval riziko možného zamotání a přilepení. Svitek který doposud visel v pavučině spadl na zem. Bohužel však před ním stála tato rozkošná osminohá potvůrka.

Musím to urýchliť. Už som použil skoro všetky moje techniky a zatiaľ žiadne poriadne neúčinkovala. Opäť som vytvoril lano z gumy, ale teraz som mal v každej ruke jedno. Pomocou prvého som obmotal jeho nohu a pokúšal sa ho zhodiť. Druhé lano som obmotal okolo stromu a čo najviac ho natiahol. Obe laná som pustil a veľkou rýchlosťou sa rútil na pavúka. Podarilo sa mi vzniesť trochu vyššie, ale bolo to buď alebo. Musel som dúfať, že sa pavúk nestihne postaviť, a že sa nezamotám v pavučine. A samozrejme, že sa mi pri lete podarí zobrať zvitok. Keď sa nad tým zamyslím, je to veľa náhod v jednu chvíľu.

Procházel jsem se a zaslech jsem nějaké zvuky bojovaly tam rokka s nějakou potvorou která se chytla do vlastní sítě Tak jim tady nachystáme pastičky vytáhl jsem výbušné lístky a začal dělat okolo nich pasti a taky jsem udělal patsi pomocí lanek a kunaiů ten kdo bude chtít jít pryč to pěkně schytá.

Rokkuovi nic nebránilo v tom sebrat svitek. Měl ho na dosah, měl dokonce i dost času na to, aby ho sebral.



Pavouk byl na chvilku díky jeho technice vyřazen ze hry o žrádlo. Rokku měl opravdu velké štěstí a měkce dopadl. Bohužel to však znamenalo, že padl přímo do pavučiny. Momentálně visel asi půl metru nad zemí. Bylo to k vzteku, tím spíš, že se blbý pavouk začal pomalu rozkoukávat a sunout k novému úlovku, který uvízl v jeho síti. Na jeho osmi očíčkách byla vidět radost a očekávání.

Vyděl jsem to no nejsem svině abych nechal někoho sežrat tak jsem na pavouka hodil kouřovou bombu a pár kunaiů Nenechám ho aby ten svitek sežral

(Na tom svitku je znak akatsuki )