Vlnková země

First topic message reminder :



Vlnková země pro mise

"Výborne. Kam pôjdeme? kedy pôjdeme? Kedy ťa mám začať učiť tú techniku?" Nedočkavo sa vypytujem všetko čo chcem vedieť.

"Tak dobre, a máš nejaký papier alebo niečo kde ti to nakreslím? Vysvetľovanie mi veľmi nejde." Posadím sa na zem, ak sa ešte zdržíme, nebudem postávať. "Dediny, ani v jednej som nebol, ale viem, že tí kagovia sú vážne silní ninjovia."

Vybral som z pod plášťa zvitok a hodil ho Mizutovi. "Pravda, ale ani oni nie su neporaziteľní."

Chytím zvitok a vytiahnem vlastné pero. Tým popíšem techniku tak ako ju poznám sám. Píšem a píšem, medzi tým začnem rozprávať. "A tento náš spojenec, je silný?"

"Prečo?" Dokončím spisovanie techniky a zvitok zrolujem. Svoje pero odložím a zvitok mu hodím. "Je tam všetko čo viem, ale zmluvu nemám."

Chytil som zvitok a začal hneď čítať.
"Zmluvu nepotrebujem, privolávanie zbraní a vecí si to nevyžaduje. Jediná vec ktorú budem potrebovať je aspoň jedna kvapka mojej krvy, ktorá musí kvapnúť na meč. Vďaka tomu, že meč získa a vsiakne moju krv sa nebudem musieť hrýzť do prsta ani nijako poraniť aby som ju privolal. To však už veľmi predbieham, najprv budem musieť naučiť tú techniku."

"Áno." Vstal som. "Budeš sa ju učiť po ceste alebo pôjdeme ešte niekam?"

Zvitok som si skoval."Áno, budem sa ju učiť po ceste. Zatiaľ neviem kde by sme mohli získať ďalšie zvitky, ale na cestách možno na niečo prídeme." A aj ja som sa postavil.

"Takže zatiaľ cesty." Obzrel som sa smerom na vodu. "Pôjdeme zasa pod vodou alebo normálne?"

"Ty si tu doma, vyber si."

"Možno, veď ma teda." Pozrel som sa ešte či sa tu nevynoril Zetsu, keď som si bol istý, že tu neni, tak som už len čakal až vykročí Mizuto.

Spravím prvý krok smerom do vnútrozemia a potom už len pomaly kráčam.
(Presun)

Šiel som pomalým krokom za ním. (Presun)

Přišli jsem s Mikomi do vlnkové země.
"Tak... kde myslíš, že bude?" Otázal jsem se přestože jsem věděl odpověď na tuto otázku.

Jen jsem se pousmála a aktivovala byakugan. Podíváme se na to. Všimla jsem si jedné postavy. Tohle by možná mohl být on.

"Jdeme Infi. Tímhle směrem, asi ještě dvěstě metrů." ukázala jsem před sebe.

Vydala jsem se tou cestou a přemýšlela jak Miyu oslovit.

"Hai."
Šel jsem za ní.
[To šlo rychle...]
[Zajímá mě jestli pudou na téhle misi nějaké problémy.]

Volným krokem jsem přišla blíž. Snažila jsem aby se nepolekal.

"Dobrý den. Nejste náhodou stavitel Miyu? Popřípadě nevíte, kde bychom ho mohli najít?"

Miyu


Nevím jestli jim to vůbec říkat. Nesnáším cizince... Dneska se nedá nikomu věřit...
"Hm. Zdravím. Záleží na tom co po něm chcete děcka." otočil jsem se na toho s tím divokým účesem.

"No... Konohu postihla pohroma... a teď vás potřebujeme na pomoc s opravami." Prohlásil jsem nesměle.

Miyu



To je zajímavé. Proč pro mě posílají děti? Cestou se jim mohlo něco stát...
"Mno... nevím nevím. Je to daleká cesta pro starého člověka jako jsem já. Ani si nejsem jistý zda jste opravdu z listové..." zatvářil jsem se podezřívavě.

"Pane, podívejte se mi k pasu. Mám čelenku Listové. A můžete mi věřit, že se vám během cesty nic nestane." pousmála jsem se.

Krucinál to je protiva... Možná jsem měla říct, že kdybychom mu chtěli něco provést tak se vůbec nevykecáváme.

"Přecejen Konoze něco dlužíte..." Řekl jsem... v mém hlase byl slyšet lehký náznak výhružky.

Miyu



Napřed jsem se zatvářil jako kakabus. Takovej malej a takovej drzej! Pak jsem si na něco vzpomněl a... Pravda. Nechci si na smrtelné posteli něco vyčítat. Na to se mám příliš rád.

"Nakonec máte v tomhle asi pravdu... Skoro bych zapomněl... Konoha mi není lhostejná. Samozřejmě okamžitě vyrážíme. Rád pomůžu v čem bude potřeba."

Sebral jsem si saky paky a nářadíčko a vyrazil po boku těch škvrňat. Neuvěřitelné... já v jejich letech měl tolik jiných starostí... Jojo, kdepak abych já byl ninja a s někým bojoval nebo dokonce vraždil... to za našich časů... To jsme si vyřezávali ze dřeva panáčky a točili káču a...

Mikomi:

"To jsme rádi, že jdete s námi. Děkujeme vám. A nemějte strach. I když vypadáme mladě, něco přece jenom umíme." mrkla jsem na Infiho. Postavila jsem po boku toho morouse a chystala jsem se vydat směr Konoha.