Hlavní brána

"Zdrhnul." pronesla jsem pouze spíš pro sebe než pro něj.
Nebo našel dost odvahy a šel pro Kage, i když pochybuji.

Obzrel som si Rin .
"Načo si prišla do Konohy?"

"Ještě před chvílí jste mne okázale ignoroval. Proč bych vám teď měla sdělit své úmysly?" pokrčila jsem rameny a odhrnula si z čela pramen rudých vlasů.

"Pretože to chcem vedieť..."
Pozrel som sa na nu.
"Si odvážna že si prišla až pred bránu ale teraz sa otoč a chod naspet do Kumo."

"Nechal bys mě jít?" pohodila jsem vlasy a zamyšleně ho sledovala.
"Nemůžu se vrátit."

"A prečo sa nemôžeš vrátit."
Opýtal som sa jej .
"To na mne nezáleží"

Pokrčila jsem rameny.
"Nemůžu. Nechci. V tom není žádný rozdíl."pousmála jsem se.
"Abych ti to mohla říct, musela bych říct, kdo jsem. A sám jsi říkal, že to nechceš vědět."

"Ak dobre chápem chceš sa pridat ku Konohe?"

Přikývla jsem.
"Kdyby ne, tak tu nestojím a nečekám až se mě někdo pokusí bez ptaní zabít."

"Ak chceš možem sa o to pokúsiť?"
POzrel som sa na nu.

Ušklíbla jsem se.
"O tom jsme mluvili už na začátku ne? Asi by mě jen tak nepřivítali, kdybych teď někoho zabila."

Zívol som si
"Možeš to skúsit"

(Za hodinku a pol som tu)

"Proč bych ti měla chtít ublížit?" znovu jsem pokrčila rameny.
"Nepotřebuji to."

(Tak do té doby už tu snad stráže budou XD )

Přišel jsem k bráně a uviděl jsem tam dva pro mě neznámé. Zastavil jsem se a podíval se na ně. ,,A vy jste?"

"Díky bohu!" zavrněla jsem a věnovala mu zářivý úsměv.
"Jsem Rin... Uhmm... Ukázal byste mi cestu na velitelství, prosím?"

,,Hele já nejsem žádná stráž, ani tak něco. Teď jsem se vrátil z, no, to je jedno." Podíval jsem na ni. ,,A odkud jsi? Asi si uvědomuješ, že v období války tam nemůže každý."

Ukázala jsem na čelenku.
"Z Kumo." pousmála jsem se.
"A samozřejmě to chápu, chtěla jsem, aby někoho zavolali, ale být nepřítel, tak už jsem dvě hodiny ve vesnici a nikdo si mne ani nevšimne."

Kumo!? Já jsem asi slepý, když jsem si toho hned nevšiml. Sáhl jsem instinktivně na Samehadu. ,,Hmm. Tak to chce celkem odvahu holka, přijít až jsem a sama." Díval jsem se pořád na ni. ,,Ale asi budeš muset počkat tady až někdo přijde. Přece jen musíš mít pochopení." Neměl bych snad teď zaútočit? Ale co když nemá žádné špatné úmysly? Měl jsem se vrátit později.

Povzdechla jsem.
"Vím, ale jsem tu už dobu. Asi nemám jinou možnost."
Hbitým pohybem jsem vytáhla svou katanu za ostří a podávala mu ji.
"Klidně mě i svažte, jen už mne tu nenechávejte. Kdybych chtěla někomu ublížit, tak jsem to zvládla už tisíckrát, nikdo tu není."
Přitom jsem se na něj zářivě usmála a zamrkala.
"Prosím....?"

To známe takové ty triky, řeči a podávání svých osobních věcí, za záminkou, že tu nejdou dělat špatné věci a pak ti vrazí kudlu do zad! Svěsil jsem hlavu a zhluboka se nadechl. ,,Promiň, ale budeš muset být tady. Už tak se divím, že nejsi obklíčena stovkami ninjů a kdyby jsi měla jít dovnitř, tak nevím..." Zvedl jsem hlavu a podíval se na ni. ,,Nemusíš tu tak stát, můžeš se při čekání posadit." Usmál jsem se a ukázal na zelený trávník. ,,Lavičky jsou za bránou, ale tak lepší než nic."

"Chmm... "zastrčila jsem si katanu do pouzdra.
"Ale slib mi, že nezdrhneš jako to pako, co pořád chtělo někoho zavolat a pořád ještě k tomu nedošlo." blesklo mi v očích a pousmála jsem se.
"Zůstanu stát, to je dobré. A proč by mne obličovaly stovky ninjů. Jsem JENOM Raikageho asistentka, že?"

,,Asistentka nebo ne. Pořád jsi z Kumogakure." Ukázal jsem jí na čelenku. ,,No, co mi zbývá, musím tu taky počkat a dát pozor na tebe."

"Arigato." můj výraz se zcela změnil. Vypadala jsem vcelku spokojeně.
"Uhmm... A jaké je vaše jméno?"
Jednou mu tykám, teď zase vykám... Měla bych si to ujasnit.

,,Já jsem, no, ty jsi Rin, tak tobě bude stačit, že jsem Seito." Podíval jsem se na ni a pak na zavřenou bránu.