Jazero

First topic message reminder :

...

"Nara" odpověděl jsem a šel jsem trénovat Taijutsu ke stromu

"Nara, hmm..." uškrnul som sa, ľahol si do trávy a čakal, či sa tu sensei objaví.

Bouchal jsem do stromu a pochvíli jsem se rozhodl žebudu házet kunaie a tak jsem je začal až jsem se nakonec vyčerpal a tak jsem si sedl ke stromu.

"Kde sa fláka?" vzdychol som si a vo vode som si opláchol ruky. Potom som sledoval, ako mi po dlani stieklo pár kvapiek.

Odedechl jsem si a šel za tim Hyuugou "tak co nad čim přemýšlíš" řekl jsem

"Zdravím týme!" mávl jsem jim na pozdrav a v oslňujícím úsměvu odhalil řadu ostrých špičáků.
"Omlouvám se za menší zpoždění... Ztratil jsem se na cestě života." nenápadně jsem zastrčil rozečtenou knihu hlouběji do tašky. Nemohl jsem přece odejít od tak zajímavé kapitoly.

"Nad tým, kedy príde náš sensei," odvetím mu a konečne začujem ten hlas. Otočím sa a uvidím toho, na koho tu celý čas čakám. Uškrnul som sa a pomaly sa zdvihol. Podišiel som k nemu a pohľad sa mi zastavil na knižke. Ach bože, to je Icha Icha? Prevrátil som oči. "Sensei? Asi o tom viete, ale na prvom stretnutí týmu 4 som chýbal. Takže o vás toho moc neviem a takisto asi vy o mne," riekol som a prehrabol si vlasy.

"Hoj sense" řeknu když příde a jdu kněmu "co budem dělat "zeptám se

"Výborně. Že jsem muž jsi poznal, že jsem tvůj sensei víš taky. Ještě něco?" dle mého to bylo vše, co potřeboval vědět.
"Teď mi můžeš o sobě něco říct."

Vzdychol som si. A to mi nedá žiadnu šablónu? O sebe by som tu mohol hovoriť donekonečna, chvála môjmu egu. Uškrnul som sa a potom spustil. "Takže, moje meno je Shinichi Hyuuga. To, z ktorého klanu pochádzam ste možno zistili z pohľadu na moje oči. Ak nie, viete to už teraz," vysvetlil som. Ak chceš ešte niečo viac, kľudne sa pýtaj.

"Tvé sny, koníčky, co máš a nemáš rád?" čekal jsem, co k tomu dodá.
Jeho jméno znám z karty. Nejsem takový hlupák, jak si myslí.
"A Kunichi, budeme mít misi. Časem."

Takže, ako som si myslel. Uškrnul som sa a znovu začal: "Môj sen si nechám pre seba, pretože to nemusí nikoho zaujímať.
Rád trénujem, cvičím a vcelku sa zdokonaľujem. Ale to nieje všetko. Väčšinou ma môžete nájsť ako niekde oddychujem po tvrdom tréningu alebo pozorujem oblohu.
Mám rád boj, v ktorom je treba používať taktické myslenie, alebo ho rád využívam. Veci mi vtedy prídú omnoho zaujímavejšie. Nemám rád, keď ma ľudia podceňujú.
Vcelku som proste úžasný nadaný mladý Hyuuga," uškrnul som sa a konečne sa nadýchol.

"Tak mladý pane úžasný skvělý nadaný Hyuugo, běžte si se zbytkem dát pro rozehřátí padesát koleček kolem jezera," ušklíbl jsem se pro změnu já.

"To i já" řekl jsem nevěřicně na senseie

"Ne, ten pod tebou," odvětil jsem a pozvedl obočí.
"Řekl jsem celý tým."

"Pche," otočil som sa ku jazeru. "Veľmi rád," a hneď som vyrazil.
To iba päťdesiat? Pomyslel som si, keď som bol už asi v polovici prvého kolečka. "Sensei! Ale celý tým, to ste aj vy! Tak poďme!" uškrnul som sa a zrýchlil som tempo.

"chjo"povzdechl jsem si s kyselým obličejem a běžel jsem za shinichim

Jak to dořekl rozpustil jsem se na vodu.
To určitě...

"Ty lenivče," povedal som si sám pre seba a pritom bežal druhé kolečko. A stále pridával na tempe.

Po čtvrtém kole jsem změnil styl běhu a bych se pořádně procvičil.

Kým Kunichi bol v štvrtom kole, ja som bežal už šieste. A pritom sa stále nezadýchal, na beh som bol zvyknutý.

"UFFF" oddechoval jsem když jsem dobíhal 49 kolo

Pozoroval som Kunichiho, ako pomaly končí. Ja som mal už päťdesiatku dokončenú, sedel som pár metrov od brehu jazera.

Pochvíli jsem padesátku do končil a tak jsem si sedl ke stromu a čekal jsem co řekne sense

Dorazil jsem k jezeru a viděl jsem Kunichiho,Senseie a byl tam ještě jeden kluk kterej mi nic neříkal.