First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

"Hej ty černej...čemu se směješ !?" nahodila jsem zlý pohled

"to bych ti radila mladej"

"Uhmm... Mohla byste prosím přestat urážet MÉHO studenta?"
K tomuhle slouží má katana... Sice není opravdu můj student, ale beru to tak.
Úsměv na mé tváři zmizel.
Nebojuji jen proto, že je opilá.

procházel jsem se lesy
''všude říkají že je válka, nikde nikdo, ale nikoho nemůžu najít'' povzdychl jsem si
''konoha, prázdná, cesty prázdné, tak kde sakra všichni jsou''

"student ?...řekla bych že je to tvůj...ehm....jak se tomu říká.....milenec ?" zvědavě jsem se podívala

Tss, podľa čoho ju vybrali za Kage? Podľa charakteru určite nie.
Ruku som položil na katanu pre prípad rýchleho útoku.

V očích mi vražedně blesklo.
Nezabiju ji, nezabiju ji, je opilá...
"Upřímně řečeno nechápu, jak jste se dokázala tak opít, ale pravděpodobně máte moc milého studenta. Nebo studentku."
Nádech, výdech, nádech, výdech, nádech...

oči mi uplně zbělali "hele černej....dej tu ruku dolů"

"A dost." zavrčela jsem.
A i má ruka sjela ke kataně.
"Nezabiju vás jen proto, že jste opilá."

Zložil som ruku z katany.
To už je druhý Kage, ktorého by som najradšej zabil. Ako mám k nim chovať úctu, keď sa takto správajú?

přes tiché zvuky přírody jsem začal slyšet jakési hlasy
''že by jsem konečně našel civilizaci ?'' šel jsem za hlasy

"já nejsem opilá" zakymácela jsme se a vytáhla další plechovku energie

Zrudla jsem a utekla. Běžela jsem tak daleko, až jsem nakonec narazila do nějakého muže. (Esu Yotsuki) Zrudla jsem ještě víc a udělala pár skoro padajících kroků zpátky.


Aahhh!!!! Gomenasai! Gomene, gomene,gomene.
Zapískala jsem a snažila se běžet dál. Nešlo to. Tolik jsem se styděla, že jsem se nedokázala už ani pohnout..

Bol som v strehu a pri náraze som odskočil.
Hmm, armáda Kumo by ten boj zvládla aj sama. Oni nám budú iba prekážať.

podle křiků a pískotu jsem si představoval krvelačné mučení jakéhosi zajatce a vymáhání informací o nepřátelské straně, vylezl jsem na menší kopec a lehl jsem si na něj, následně se mi naskytl pohled na armádu a jakési lidi ''tákže válka, jo ?''

"Tohle je blázinec!" zaúpěla jsem a odevzdaně povzdechla.
"To si povíme až budete střízlivá. Tedy pokud někdy budete." odsekla jsem ještě směrem k Naomi. "Možná potom budete mít i dost slušnosti, abyste se představila."
Zahlédla jsem jak nějaké "tornádo" vrazilo do Esua.
Nádech, výdech, nádech...

Rozhlédla jsem se kolem. Uviděla jsem tu slepici z Kumo, se kterou byl minule ten problém. Ty?! Všimla jsem si, že ten kluk je taky z Kumo. Vrátila se mi barva a rychle jsem odskočila dál. Pak jsem uviděla další ženu, konečně z Konohy. Přiskočila jsem k ní a řekla : Co tu chtějí? Řekla jsem to tak, aby to slyšela jen ona...

"Já nejsem opilá !"

(Já ti dám slepici XD )

"Hele... Ty jsi to baka, co ho minule musela Mizukage zachraňovat." pousmála jsem se.
"Měla by sis dávat větší pozor, mohla jsem tě zabít."

"To bys skusila blondýno !" najednou jsem stratila rovnováhu s spadla na zem vztát jsme se neobtěžovala protože jsem konečně usnula

''no néé, není támhle to snad'' z kopce jsem se opatrně proplížil do stanů kumo, pomalu jsem se proplížil do jednoho stanu do kterého jsem viděl zacházet velice povědomou dívku, vstoupil jsem do stanu a uviděl jsem zde Saiko
''Saiko-chan'' pověděl jsem a usmál jsem se ''co ty tu ?''
Saiko: ''t-taiki-kun ? kd-kde ty se tu bereš ?''
Taiki: ''hodně věcí se událo od našeho posledního shledání, od doby co jsem opustil Kumo'' ušklíbl jsem se ''no rád jsem tě viděl, musím něco jít zařídit, báj báj'' pověděl jsem a vyšel jsem ze stanu a ten jsem zavřel
Saiko: na čele se mi objevila anime kapka změnil se, není tak zamlklí
Taiki: procházel jsem se mezi stany a poznával jsem ninji na které jsem narážel

"Blondýno...?" nechápavě jsem se na ní zadívala a natočila na prst pramen rudých vlasů.
A tomu se říká jak?
"Také myslím, ale asi nám nic jiného nezbývá."
zděšeným pohledem jsem přejížděla všechny okolo.
Bože můj...

Nemohol som sa nesmiať. Kage dvoch dedín pred nami zaspala opitá.
"Oni nám majú pomôcť? To skôr my im."