First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

po chvíli ta bublina vyplivla ten písek pryč
''hej ! ty ! co sem řek ! co máš za problém''

Co já mám já za problém? To on si sem napochoduje.. A písek jaksi nezabral.Poskládala jsem pečetě, něco vyzkoušet musím, i když to nezabere. "Doton: Doryuso!"
Pod bublinou se objevil obří bodák s úmyslem ji prorazit.

postavil jsem se a udělal jsem pár kroků k ní aby mi bodák nic neudělal

postavil jsem se a udělal jsem pár kroků k ní aby mi bodák nic neudělal a po té jsem se zase posadil

Vyhľadávať slabiny. Jedna z vecí, ktorá mi ide.
Ktorá NÁM ide, Taku-chan.
Z dostatočnej vzdialenosti od Hiraka som dokreslil jeho obraz. Následne som druhým štetcom vyobrazil elektrinu, ktorá prechádzala cez celé jeho telo. Higukade to začal vnímať presne tak ako to bolo nakreslené.

''áá, kdo to'' začal jsem pociťovat křečovitou štiplavou elektřinu ihned jsem vytvořil několik klonů kteří šly hledat činíka a pochvíli jej také našli, přišli k Takuovi
''zlí, zlí zlí chlapeček !'' začali mu nadávat zatímco já jsem se svíjel na zemi v bolestech

Neváhal som ani len sekundu.
"Oiroke no Jutsu!"
Rázom som sa premenil a rozkošným dievčenským hlasom prehovoril.
"Um, hádam by ste neublížili bezbrannému dievčaťu."

klonům vystřelila z nosu plazmová krev a následně zmizely
''neschopní kloni'' zrušil jsem bublinu a hned na to jsem stál u Taka
''ty !'' ukazoval jsem na něj prstem a šel jsem blíž k němu a po té jsem jej chytil za boky a vyzdvihl do vzduchu, měl jsem co dělat abych se udržel a též se nevzrušil při pohledu na ní
''víš že mě celkem štveš ? tohle se robí strýčkovi Hirakovi ?''

odtrhl jsem ho/jí od sebe ''přestaň, nebo budu nucet tě uhodit''

vzdychl jsem si ''přeměň se, tohle na mě nemá účinek, neublížím ti''

Obraz za mnou sa začínal sám od seba trhať.
"Tvoja voľba," ako náhle som sa premenil, oboch nás zaplavil dym a z obrazu vybehlo čosi zvláštne.
"Páči sa ti táto moja podoba viac?!"
Sám som na malý okamih nevedel, čo sa to vlastne deje.

''ajajaj, to nevypadá dobře, nahoďte motory, vž-vž-vž-vž vžžžžžžž'' roztáhl jsem ruce ''vžžŽŽŽŽŽ, nepřítel za zády, připravte se na úhybné manévry a přetížení'' začal jsem kličkovat ze strany na stranu a při tom jsem se rozeběhl pryč
- přesun

Hneď potom, ako Hiraku utiekol, tá podivne vyzerajúca vec zmizla rovnako rýchlo ako sa objavila. Chytil som sa obomi rukami za hlavu a celého ma tento moment roztriasol.
Bola to- "tá" vec?! Pravá podoba- môjho Ida?!
Nemusíš si kvôli tomu robiť starosti, Taku-chan. Sme v tom spolu.
Desivému hlasu predchádzalo neutíchajúce pískanie v ušiach. Nebol som toho schopný viac uniesť. Stratil som vedomie a moje telo sa skotúľalo z kopca k táboru.

(AAAAAAAA JSEM ON-LINE xD ano ano opravdu je 3:50 xD)měla jsem aktivovaný byakugan celou dobu jsem pozorovala tábořiště hůř se mi dýchala byla jsem bez energie ani moc chakry jsem neměla ,já do sebe stále ládovala plechovky energi drinku jinak bych to nevydržela a svalila se někde na zem

Ani neviem kde som sa prebudil a znova šiel k jazeru medytovať.

Probudila jsem se.
Copak tuhle válku nebude nic normální? Kéž by už skončila...
Líně jsem se vyškrábala na nohy a vydala se na ranní procházku po táboře.

Posadil som sa pred stan ako každé ráno a premýšľal.
Reina-dono sa už určite opevnila v Kumo alebo Oto a my sme ešte nedokončili mobilizáciu!

Polovina armády Kumo, kterou jsem se odvážila vzít s sebou, začala rozkládat stany několik desítek metrů od nich. Já zatím hladila sokola po peří. Nutno říct, že jsme párkrát zabloudili, ale naštěstí to nikdo nepoznal a nakonec nás sem dovedl úspěšně.
Předala jsem ho někomu, kdo byl schopný se o něj postarat a sama zamířila směrem ke spojenecké armádě. Tedy potom, co jsem velení přenechala Zukovi a pohledem několikrát zkontrolovala Esua.
Možná jsem ho neměla brát do války, ale kdyby se vrátil Raikage, bude lepší, když nebude moct využít někoho, kdo toho o nás ví tolik. A tady se mi také bude hodit.

První koho jsem spatřila byl Tsuchikage.
Jaká náhoda... Opovaž se zapomenout na omluvu!

V diaľke som sledoval rozkladajúcu sa armádu Kumo a prichádzajúcu Rin.
Genjutsu? Nie. Chcú nás snáď napadnúť?

Jeho výraz se mi příliš nezamlouval.
Povzdechla jsem, ale protentokrát se mi nechtělo zahazovat katanu ani své vybavení.
Copak nečetli ten vzkaz? Nebo mu nevěří?
"Uhmm... Sate." pokusila jsem se o úsměv.

"Nande?"
Tak tady opravdu něco nehraje...
"Posílali jsme vzkaz. Měl by dojít. A co se toho týká..." polkla jsem.
Tohle je nepříjemné, ale nakonec musím uznat svou chybu.
"Omlouvám se. Uznávám, že jste měl pravdu, když jste nás zradil. Vlastně je. Raikage zaprodal bezpečí své vesnice. Vyměnil ho za svoje touhy. To proto..."