Tsuina rezidence^^

Len som dal svoju dlaň blízko k jeho hlave a pomocou techniky Meiton: Jajjimento som urobil modrú ohnivú guľu. "Myslím že si to počul a nenúť ma to opakovať. povedal som mu oddialil som dlaň a zväčšil som plameň. Bol väčší ako jeho plazmová guľka asi tak tri krát a vedel som že to je ešte nič oproti maximu.

jakmile ke mě natáhl dlaň dotkl jsem se jej a kolem něj se vytvořila plazmová koule ve které se nemohl hýbat, jelikož plazmová koule měla větší hustotu než oheň ten okamžitě zmizel, podrbal jsem se na bradě ''dovol mi představit ti nástroj, který mě činí téměř neporazitelným'' v ruce se mi vytvořil plazmoví míček ''kdybych chtěl, jsi už mrtví, ale uděláme to takto'' prstem jsem se dotkl plazmové koule a ta se do mě vsákla
''přestaneš na mě mít ty kecy a nebudu si tě všímat, platí ?''

Kolem mého těla se vznesla modrá horda jiskřiček. "Pánové!" zavrčela jsem. "Třeba se pozabíjejte, ale ten koberec je z angorské blny, takže si to běžte vyřídit někam.. JINAM!" Zasyčela jsem se sladcevražedným úsměvem.

Probral jsem se značně dehydratovaný. Spíš mě zajímalo, že neležím na zemi! Není kolem mlha? Sen? Ne, ta bolest je skutečná!
Přivřel jsem oči.
"Vo.. Zamumlal jsem, tedy spíš zachraptěl. Zníš jak šedesátelitej kuřák! "...du" Dokončil jsem a pak už jsem zase byl mimo. Jako obvykle..,

Znovu jsem se k blonďáčkovi sehla. Vypadal vážně... hrozně! Vzala jsem za stolku skleničku s vodou, podepřela mu hlavu a pomalu mu po douškách dala napít. Jeho tvář se alespo'n na chvilku uvolnila. "Spi.." zašeptala jsem a odhrnula jsem mu vlasy z čela.
Připadám si jak v telenovele!
Pousmála jsem se a vstala od něj. Snažím se pomoct své pečeti.
Kecy!
Povzdechla jsem si. Zmiz!

přišel jsem k Tsukiko a díval jsem se na toho chlapce
''to je ta tvá pečeť, kterou dáváš lidem na potkání ?'' otázal jsem se a prohlédl jsem si jí

"Jen vyvoleným..." vyždímala jsem hadřík a dala ho Daikimu na čelo. "Ty mezi nimi nejsi, tak tě to nemusí zajímat.." usmívala jsme se líbezně.

''a co že ty vyvolené nemáš poskládané v baráku a jsou různě po světě ?'' otázal jsem se zájmem

"A co je ti do toho?!" zamrkala jsem. "Dávám všem možnbost svobodně si vybrat... jestli je peče't zničí a nebo jestli za mnou přijde, nejsem přece žádná mrcha.." usmála jsem se. "Já jsme jen dárce, řekněme světlo v temnotě, je na nich jak se k mému daru zachovají."

''proč dáváš tedy tvůj dar lidem kteří jej nechtějí ?'' na vraha a zloducha se chovala překvapivě lidsky

"Protože věřím v otočení, ve spásu.. kdybych nevěřila, nidky bych nebyla Bůh nového světa.." pousmála jsem se a přikryla Daikihom dekou.

tak tohle už neznělo tak lidsky ''nemůžeš být bůh, jelikož jsou na tomto světě lidé, kteří ti jsou stále rovni'' podotkl jsem a prohlížel jsem si jí

Pousmála jsem se. "Doufám, že tím rovným nemyslíš sebe!" pousmála jsem se a vstala. "Bůh nového světa jsem, protože pokud něco chci, dokážu to! Konec konců, stejně mi chybí ještě dva kameny... potom už nebude šance.." pousmála jsme se.

''mě budoucnost světa, zajímá mě pouze budoucnost mně a lidí na kterých mi záleží, myslím, ale že bůh by se se svou silou měl už rovnou narodit jako Reina a ne se ji tvrdě vypracovat, jako ty... to by pak byla pouze náhražka za boha''

"Chceš snad říct, že já NEBUDU bůh nového světa?!" otočila jsem hlavu. Oči jsem měla přimhouřené, bylo nich cosi hrozivého. Kolem mě se vznášela modrá světélka, zvedal se vítr.

''jen tak čistě náhodou jsem před pár hodinami poslouchal rozhovor Reiny, ve kterém říkala že bůh bude ona, tákže'' pokrčil jsem rameny ''zřejmě to nebudeš ty, pokud s tím něco neuděláš'' stáhl jsem si kápi a podíval jsem se jí do očí ''podle mě teď už pouze čeká až usneš, pak tě zabije sebere ti kameny a stane se bohyní ona, myslím že tě nikdy neuzná za rovnocennou, její EGO je moc velké, pro ní je bohyně pouze ona sama''

Lehce jsem se pousmála. "No.. je na čase zamíchat kartami!" pousmála jsem se. "Věř, že tuhle ru vyhraju já!" odsekla jsem a prošla pokojem.

mile jsem se usmál ''to by jste se měla snažit Tsukiko-sama, a nenechat protivníka spát ve vlastním domu, pokud to bude takto pokračovat, prohraješ'' poslední slovo jsem zdůraznil

"Přítele si drž blízko, nepřítele ještě blíž!" pousmála jsem se mile. "Víš, já nevěřím ani vlastnímu stínu! Pokud prohraji, moje existence byla zbytečná... ale to se nestane!" usmála jsem se zákeřně.

pomalu jsem ji následoval
''ale pozor nyní držíš nepřítele který dokáže kousat a to dost ostře''

"Neboj, na psa mám vodítko i košík!" pousmála jsem se, vzala si knížku z knihovničky a sedla si do křesla vedle obsazeného gauče. "Proč jsi mi tohle řekl?"

vzal jsem si židli a tu jsem si postavil kousek od ní tak že se nohy částečně dotýkali
''za prvé, šéfka je moc EGOistická, kdež to ty se zajímáš o lidi, o jejich charaktery a chceš se stát bohem proto aby jsi udělala svět lepší, kdež to ona chce vládnout světu jenom proto aby se jí každý klaněl a líbal jí nohy, proto ti fandím a věřím ti'' dlaní jsem jí přejel po něžně po ruce, bylo to pouze takové letmé pohlazení ''nemusíš se mě bát, nezradím tě, budu ti pomáhat '' řekl jsem uklidňujícím a hlubším hlasem

Ani nevedno kedy, stál som pred Hirakom, zatiaľ čo som podával Tsukiko čaj.
Toho slizkého hada som tu už raz videl. Očividne sa chce zbaviť Reiny a využiť k tomu Tsukiko, minimálne ich proti sebe rozhádať, ale prečo?

"Děkuji.." vzala jsem si čaj od Kaguyi. "Posaď se u nás!" pousmála jsem se na něj. "Bát se...?.. Já? Nebu´d směsný!" pousmála jsem se. "Bůh světa je jen jeden a tento post už je obsazen!"

''myslím to tak, že se nemusíš bát mé zrady'' díval jsem se na ní a usmíval jsem se ''bůh může být bohem, pokud má někoho kdo v něj bude věřit'' položil jsem jí mou ruku na tu její ''já v tebe věřím'' pověděl jsem opět utišujícím hlasem