Kancelář Tsukikage

mírně jsem se zamračila
"Tak co jsi provedla?" opřela jsem se o opěradlo

"V Akademii?" zatvářila jsem se nechápavě.
"To je nemožné. Vyrůstala jsem v Kiri a do Konohy jsem se vrátila nedávno."

Na mé tváři se objevil šílený úsměv.
"A víš proč jsem vyrůstala v Kiri? Protože Hokage nechal před lety zabít mé rodiče jen proto, že si myslel, že chtějí Konohu prodat."
Podívala jsem se mu do očí.
"A to chtěli."

Pak jsem se otočila na Reinu.
"Chtěla jsem se jen pomstít. Unesla jsem Hokageho, ale když mě začal pronásledovat Danzou utekla jsem jen tak tak."

"Unesla jsi Assasina Senju, předpokládám když byl v kómatu. To si musela být hodně šílená, ale přiznám se že jsem měla stejný plán a pořád ho mám." zajiskří mi v očích
"Chceš pomstu Konoze, Tendashi pomstu Suně, Kiri chce pomstu vůči mě." TO se nám to ale hromadí, že? Co navhuješ?"

"vy ste všetcia rovnaký z klanu Inuzuka..."
Poškrábal som sa po hlave.
"Ja sa chcem tiež pomstit KOnohe"
Ruku som mal stále na KAtane

"Šílenství je jen relativní pojem." ušklíbla jsem se, ruku jsem měla pořád v Yuniičině srsti.

"Co navrhuji... Vy byste měla vědět, jestli chcete, aby za vás bojovala Inuzuka. Z tohohle klanu zbývám už jen já a má sestra."

"Jednu věc bych ale navrhla - Ať nechá tu katanu být." sladce jsem se na Nawakiho usmála.
"Nebyla by mu k ničemu."

,,Nemyslím.'' Objevila jsem se za ní. ,,Ahoj.'' Usmála jsem se a vešla jsem dovnitř.

stoupla jsem si a přešla k NAwakimu těsně u něj jsem se k němu postavila zády čelem na Ashi a svou ruku položila na tu jeho která držela katanu
"O klanu Inuzuka jsem slyšela hodně málo ale ráda se přesvědčím že je vskutku užitečný, jistě teď ale žádný útok na Konohu neplánuju, stále čekám co bude po srazu kage, který se koná kvůli mě. Odmítla jsem mírovou dohodu. Až po ní se bude rozhodovat co dál."

"Myslíš si že to tvoje šteniatko by mi niečo spravilo?"
USmial som sa a aktivoval SHaringan.

Uhnula jsem příchozí z cesty.
"Zdravím." kývla jsem mírně.

Pak jsem se otočila na Reinu.
"Uvidíme." pokrčila jsem rameny.
"Je mi jedno, proti komu budu bojovat. Lidé z Konohy si mě myslím najdou sami."

"Nawaki, varuji tě."

Posadila jsem se v kanceláři a čekala jsem, až si mě někdo všimne.

"Jak to dopadlo u Sasoriho Ayame?" zeptám se nově příchozí

Usmála jsem se. Předala jsem Shi instrukce. ,,Posílá ti poděkování a...'' Tygřice k ní přiběhla, stoupla si na zadní, přední packy jí položila na ramena a olízla jí celou tvář. ,,Pusu.'' Dokončila jsme se smíchem.

ZOhol som sa a čakal na to šteniatko .
"Kde ho máš?"

"Ale..no tak." sundala jsem zesebe Shi a její sliny si utřela lemen rukávu
"No tak aspoň že tak," vy dva běžte Ashi ubytovat než vymyslím jak vás zaměstnat." otřu si zbytky slin

"Nawaki... Řekla bych, že jsi člověk, který nemít sharringan dělá uklízečku v Akademii, ale musím být slušná." ušklíbla jsem se.

"Airgato, Reina-sama."
Mírně jsem se uklonila.

(Musím jít, asi za hodinu tu zase budu)

"To máš to isté ja som vzácny svojim sharinganom a ty zase svojim šteniatkom."

,,Stačí.'' Vstala jsem.

(Tak nic, šla to celkem rychle XD )

"Hai..." sklopila jsem pohled jako kdybych přemýšlela a pak ho k němu zase zvedla.
"Nechci se s tebou hádat ve jménu spolupráce, Nawaki, ale nezačínej si."

"Já nemám co ztratit. Mimo to má poslední a nedokončená mise byla tvá likvidace. Bohužel jsme se nějak minuli." ušklíbla jsem se.

,,Tak půjdeme, ne?'' Přišla jsem k nim.

Pousmála jsem se.
"Ráda."

Přešla jsem ke dveřím. Pohladila jsem psa po srsti. ,,Pěkné štěně.'' Zasmála jsem se potom a rozcuchala jsem mu srst na hlavě.

Yuniiku spokojeně zavrněla.
Vážně si někdy připadám, že nemám psa, ale vrnící kotě.
"Štěně už ne, naštěstí." podívala jsem se na svou psí společnici.
Nebo pěkně přerostlé štěně.
Její hřbet mi sahal až k pasu a nejspíš ještě o kousek výš.

Sklonila jsem se k Yuniiku. ,,Ráda bych si hrála, ale sotva to stíhám s míma miláčkama.'' Usmála jsem se, otevčela jsem dveře dokořán a šelmy vyběhly na chodbu. Nevěnovaly Yuniiku ani trochu pozornosti.

Yuniiku zvedla hlavu jako kdyby chtěla říct, že to chápe a zároveň, že ona nic nepotřebuje. Tiše jsem se rozesmála a ona po mě hodila dotčený pohled.
"Takže kam půjdeme?"

,,Na ubytovnu.'' Rozešla jsem se a kočky mě následovaly. (přesun)