Vezenie

First topic message reminder :


Momentálne držaní vezeň: Nikdo

Pomaličky.. veeľmi pomaličky a tak napínavo som podvihla hlavu, očami som zamierila presne do očí Rin a len som sa sama pre seba uškrnula.. neprestávala som si objímať kolená a tisknúť si ich k sebe, copíky som zrovna nemala páč mi gumičku pri vstupe sem vzali.. nič som nehovorila, len som čakala čo po mne chce..

Posadila jsem se před její celu a sledovala ji. Tak zamyšleně, ale hlavně smutně.
"Nechápu tě." ušklíbla jsem se. "Časy ve vesnici se dávno změnily, mohla tu v klidu žít a ty místo toho..."

V klidu žít? .. zopakovala som po čom som sa len tak nepríjemne zachechtala.. nepoznám kľudný život.. a ani sa ma nesnaž pochopiť.. nepochopíš.. odpovedala som jej svojim obvyklým detským hlasom a len som ju pozorne sledovala svojimi očami.. až tak fanaticky.. mohlo jej to prísť až nepríjemné..

Po probdělé noci jsem na ni pořádně neviděla.
Bylo mi jedno, jak se na mě dívá. Teď jsem jen pozvedla obočí.
"Tak mi to zkus říct a já to pochopit zkusím. Alespoň se budu snažit."

Hee? .. zaškerila som sa po jej slovách a len som sa pomaly postavila.. po tom som takým úplne pomalým krokom začala kráčať k mrežiam jej smerom. snažíš sa pochopiť nástroj.. ja.. nie som nič viac než to, odmalička vychovávaná v tieni spoločnosti.. mať zakázané naväzovať vzťahy.. celý život používaná ako zbraň.. zneužívaná.. upísaná Jashinovi.. prekliata.. Kumogakure no Akuma.. už vieš čo sa snažíš pochopiť?.. šepla som pri čom som už bola na mreže doslova natlačená.. rukami som ich vierala a len som sa k nim tak tiskla aby som bola k Rin čo najbližšie..

"Nic jsi o něm nevěděla." postavila jsem se a přešla k mřížím trochu blíž.
"V jiné vesnici bez rodičů, vychovávaný bývalým Raikagem..." jen jsem se ušklíbla.
"Přesvědčený, že je zbraní této vesnice, bez možnosti navázat přátelství nebo získat lásku a nakonec Raikage, jediný člověk, kterému kdy mohl věřit a se kterým mohl trávit čas zradil vesnici. Nezůstalo mu vůbec nic..."
Až mne zamrazilo z té podobnosti.
Jen on to neřešil vraždou... Jak málo a mohl v být za mřížemi on...

Hehehehe.. ja som nikdy nič nemala... bola som vychovávaná klanom ktorý sa vyžíva v bolesti, v mučení.. v zosmiešňovaní .. v znásilňovaní... čo myslíš.. kto mal horšiu minulosť?.. vieš.. môj drahý klan.. sa v bolesti vyžíval dvoma spôsobmi.. prvý bol tým že ju spôsobovali niekomu inému.. a druhý že ju spôsobovali sebe.. uhm.. chcela by som vidieť jeho ako zvládne taký klanový rituál.. vykonával sa v podzemí.. hlboko v podzemí.. inak by tie výkriky boli počuť až do Kumogakure.. zaškerila som sa a len som sa o mreže mierne obtrela

Přimhouřila jsem oči.
"Je to kruté." povzdechla jsem. "Ale v čem se ty lišíš od svého klanu? Jsi stejná jako oni, jestliže jsi tohle schopná udělat neviným lidem. Kdybys v tom nevyrůstala, třeba bys byla úplně jiná. Bylo to neprávem, to uznávám, ale teď ti můžu nabídnout normální život. Nemusíš za Kumo bojovat, nic po tobě nebudu chtít. Jen nebudeš obětovat obyvatele svým rituálům a zkusíš na ně zapomenout. Jsi mladá, měla bys začít žít."

Hm.. ak sa mám priznať.. posledný rok som sa proste "neovládala".. nebola som to ja.. dokonca som ani nevyvraždila klan.. vieš.. oni si na mne skúsili techniku.. ktorá však bola natoľko silná že nado mnou prevzala kontrolu, dalo by sa povedať že som bola ako posadnutá.. zomreli.. len z vlastnej hlúposti.. mohlo ich napadnúť že šestnásť ročné dievča nezvládne taký nápor.. uhm.. popravde.. asi by som nedokázala len tak žiť.. v Kumogakure.. čo by som robila? to isté ako tu, každý ma pozná len pod tou prezívkou.. ani netušíte aké je moje skutočné meno.. pche.. nič by sa nezmenilo.. stále by som len sedela na mieste .. na jednom mieste.. do konca môjho života.. čo by mohlo byť aj celú večnosť.. zamrmlala som pri čom sa mi na tvári snáď prvý krát objavil výraz takej miernej.. "ľútosti".. páč som trocha začala lutovať samú seba.. vtedy som aspoň mala klan.. pre ktorý som bola potrebná.. aj keď iba moje telo a schopnosti.. dodala som a znova som si išla sadnúť na miesto..

Mírně jsem se usmála.
"Pokud chceš být potřebná, můžeš. A ne jen tvé tělo a schopnosti, tvá osobnost, to co jsi. Ve skutečnosti." ulevilo se mi, když jsem slyšela o technice, kvůli které vyvraždila svůj klan. Měla jsem nutkání jí to věřit.
"Nemusíš jen sedět, to byla nabídka. Můžeš se starat i o bezpečí vesnice. Zkusím ti věřit, ale jen pro jednou, protože jsi opravdu ublížila mému příteli. Můžu tě posílat na mise, nebo pokud chceš se můžeš starat o hlídku. Tady si užiješ krutosti až dost, pokud se od ní neodpoutáš zcela."

Pomaly som sa pootočila a podišla som až k celi.. len som oboma rukami chytila mreže a takým zvláštnym pohľadom som si Rin premerala.. ako ťa môžem volať? spýtala som sa po chvíľke a len som tam stála a upierala som na ňu svoje "veľké" oči..

Chvíli jsem přemýšlela.
"Jsem Nanadaime Raikage, Kagayaki Rin." mírně jsem se pousmála, i když to byl spíš pokus o úsměv.
"A jaké je tvé jméno?"

Som Atsuka.. odpovedala som po čom som sa na chvíľku zamyslela a len som sa tak sladko pousmiala.. proste ako taký anjelik.. Pustíš ma Rin-chan?, už som si našla svoje miestečko v Kumogakure.. zaškerila som sa a len som čakala na jej reakciu..

Rin-chan? Tak nevím, jestli tohle se mi líbí...
Dostala jsem tik do oka, když jsem uslyšela, jak mne oslovila a pak chvíli přemýšlela.
"Atsuka je hezké jméno." dodala jsem.
"Ale ocenila bych, kdybys mi řekla, jaké místo sis našla." sledovala jsem bedlivě její výraz, jestli bude mluvit upřímně.

Len som sa mierne uchechtla.. Moje miesto bude po tvojom boku.. vysvetli si to už ako chceš.. Riiin-chan.. zaškerila som sa po čom som sa len mierne zahmírila.. vieš.. ja nemôžem chodiť na misie a podobne.. som hrozne slabá .. čo sa týka taijutsu a fyziky.. je to ako prekliatie.. moja sila je na úrovni decka.. ako keby som ani nebola shinobi.. to isté aj rýchlosť a "odolnosť".. preto si zväčša držím odstup.. dodala som ospravedlňujúco po čom som len nedočkavo čakala kým mi otvorí dvere..

Po mém boku? Milé... Abych si z ní neudělala sekretářku XD
Odevzdaně jsem povzdechla.
"Což o to, alespoň bych tě měla pořád na očích a příliš lidí v dědině teď Genjutsu na tvé úrovni neovládá." Vlastně nikdo...
"Jen ještě jedna otázka a... No, prakticky je mi jedno jak odpovíš, ale můžu ti opravdu věřit?"
K čemu mi ta otázka je? Až tohle uvidí Isas... Zabije mě.

Heem.. môžeš veriť človeku ktorému si dala dôvod žiť? odpovedala som jej otázkou takým tajomným hlasom a len som začala nedočkavo cupkať páč ma to v tejto cele už naozaj prestávalo baviť.. naviac tie pohľady dozorcov ktorý nám momentálne dali pokoj už boli neznesiteľné.. mohla som im tie oči hocikedy spáliť a tiež by som to asi aj spravila keby že tu ostanem tak o deň, dva dlhšie..

Odemkla jsem.
"Doufám, že nedělám chybu, ale prosím, pojď." s mírným úsměvem jsem otevřela dveře její cely.
Heh, tohle se asi nikomu líbit nebude. Ale což, můj problém to není. A doufám, že nikdy nebude.

Keď ich otvorila tak som len z cely vyšla a tak veselo som sa uškŕňala.. uuhm.. arigato.. povedala som a len som sa jej postavila k boku.. ak môžem mať prosbu.. zaplatila by si mi nejak oblečenie?.. ktoré by som si vybrala? spýtala som sa jej tajomne..

"Hai, samozřejmě." přejela jsem pohledem její oblečení.
"Můžeme jít rovnou, no..." podala jsem jí svůj plášť.
"Prozatím bude lepší, když nikdo nebude vědět, kdo jsi. Jen na pár dní než se dozvíš, jak to tu chodí." ušklíbla jsem se.

Prijala som jej plášť ktorý som si prehodila cez plecia.. ja osobne som nebola nijak veľká takže on mi trocha dosť veľký bol.. mala som ho aj cez hlavu a len som si ho skúmavo pozerala.. Uhm.. pôjdeme? musíš ma navigovať.. v Kumogakure som nikdy nebola.. povedala som potichu a len som po nej znova hodila ten svoj pohľad..

"Samozřejmě." kývla jsem a klobouk Kage si stáhla do čela, aby nebyly vidět kruhy pod očima. Byla jsem dost nevyspalá. S tím jsem zamířila směrem do ulic, hledat nějaký obchod.

(Přesun)

Pečať sa konečne zrušila a ja som bol voľný ale v tom som úcítil povedomú chakru.
(Prepáčte že som sa pustil sám ale už bolo snád načase)

(Presun)