Les Jofuku

Čekal jsem před stupem do lesa Jofuku na Yoko. Vytáhl jsem si z brašničky první díl Icha Icha a začal číst.
Dost hustá knížka, tolik zápletek, která vzniká už i na první stránce!

Došla jsem na určené místo. Porozhlédla jsem si a zbystřila jsem Hokageho. Pomalu jsem k němu došla.
"Omlouvám se Hokage-sama, jdu pozdě. Trvalo mi dlouho, než jsem to tady našla, ale vím, že to není omluva. Shinobi musí být dochvilný, protože každá ztracená minuta může být osudová"
Řekla jsem a pak jsem konečně odpoutala pohled od země. Všimla jsem si, že si Hokage něco čte. Z dálky jsem přečetla nadpis. Celkem mě zajímalo, co to asi bude tak zajímavého, že je do toho Hokage tak zažraný, ale po chvilce jsem to radši nechala plavat.

"V..V pohodě Yoko." byl jsem úplně ohromený dějem, ta knížka je naprosto suprová, ani se mi nechce ji zavírat. Nepřesunu ten trénink na jindy? Ne, radši ne, radši bych měl...trénovat Yoko. Knihu jsem s velkými obtížemi zavřel a uschoval ji do brašničky. Smutně jsem svěsil hlavu. Musím to dočíst..

"Yoko, tak teda, nejdřív, do jaké míry dokážeš ovládat první část přeměny?"

Hee? Docela překvapeně jsem se dívala na Hokageho. Vypadal tak nějak.. Sklesle? Probrala mě, až jeho otázka. "Hmm.. Zatím dokážu do chakrového pláště přeměnit celou pravou polovinu těla včetně obličeje a podařilo se mi získat i ten jeden ocas. Naposledy jsem se proměnila celá při tréninku s Itachim, tehdy to..ale nedopadlo moc dobře.. Ale teď bych to možná zvládla ovládat lépe.." Pousmála jsem se.

"Vskutku." xD( Vždycky jsem to chtěl říct xD)
Pousmál jsem se.
"Teď by jsi měla sepnout ruce, podívat se k němu a převzít jeho čakru, ale za výměnu tvé vlastní. Musíš opatrně, aby tě nepohltila nenávist, když tam půjdeš, vyčisti si mysl, buď silná a očištěná od nenávisti a všech negativních emocích. Až to uděláš, tak si představ sama sebe jako Shukaku a následně se přeměň."

"Tak..Dobrá.." Vůbec jsem netušila, jestli to zvládnu, ale za pokus to stálo. Přiložila jsem dlaně k sobě a zavřela oči. Představovala jsem si jen jedno místo, které mě zbaví všeho stresu a všech myšlenek. Sunu. Představovala jsem si, jak jsem sama v noční poušti, nikdo ani nic jiného než písek a temná obloha tam není. A když už začalo mizet i to a já měla mysl úplně čistou, vtáhlo mě to jinam.

Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že stojím po kotníky v nějaké tmavě vodě a přede mnou je ta známá mříž.

"Dlouho si tu nebyla, tak povídej, co chceš?"
"Tvou sílu" Mluvila jsem klidně, vyrovnaně. Nemohl mi ublížit. Neměl teď na mě žádný vliv. "Na tu dobu, co ji budu potřebovat ti poskytnu výměnnou tu mou.."
"Tvojí nicotnou chakru za tu mou?! Jak se vůbec opovažuješ mi něco takového navrhovat.."
"Nemáš na vybranou" Řekla jsem a z klece se ozvalo zavrčení a nakonec se z ní vyvalila obrovská chakra, která mě zasáhla, vysála mi z těla všechnu tu mou. Představila jsem si mini verzi Shukaka a pak to všechno znovu zmizelo.

Prudce se otevřela oči, stála jsem pořád na tom samém místě. Zhluboka jsem dýchala, podívala jsem se na sebe. Chakrový plášť jsem měla kolem celého těla a sotva jsem pronesla přes vrstvu písku pár slov.
V duchu jsem, ale jásala, že se mi to podařilo napoprvé.

"Skvělé, jsi opravdu velice talentovaná a nadaná. Tvoje čakra je unikátní, taková se rodí jednou za život. Teď zkus druhou verzi přeměny, a pak zkusíš, co všechno dokážeš. Já už se nějak ubráním." pousmál jsem se a připravil si pečetě.
Je vážně dobrá, předčila veškeré mé očekávání.
"Musíš se soustředit, a představit sebe jako obrovského Shukaku, pak zkusíme částečnou přeměnu, to jest to, že dokážeš přeměnit některou svou část těla na tu Shukakuho."

"O-Obrovského?" Nevím, jestli to vyznělo tak překvapeně kvůli písku bránícímu mi mluvit, nebo kvůli mému opravdovému zděšení, ale to bylo jedno. Jak mám zvládnout další část přeměny, když tuhle sotva uhlídám? Klid, je tady Hokage..
Uklidňovala jsem samu sebe a pak to tedy zkusila. Ruce pokryté pláště jsem měla stále pevně u sebe. Tentokrát jsem oči nezavírala, soustředila jsem se na ten jediný bod v mém těle odkud vycházela ta obrovská chakra. Po chvilce jsem cítila to obrovské množství chakry, jak teď zalilo celé mé tělo. Zalapala jsem po dechu a to už se mi plášť začal formulovat do něčeho většího. Mnohem většího.

Bylo to zvláštní. Myslela jsem si, že budu v Shukakově těle a přitom, přitom jsem tam měla jen dolní část těla. Horní polovinu jsem ani neměla obalenou pískem a byla jsem na hlavě Shukaka. Bylo to úplně něco jiného než předchozí přeměny. Fajn to by šlo, teď vyzkouším útok. Hokage-sama se určitě ubrání.

Pokoušela jsem se zamířit na Hokageho, který byl teď tak nějak.. Maličký z té dálky. Bohužel jsem nedokázala přes nesnesitelnou bolest hlavy, všechnu tu chakru a ten tlak dobře namířit, tak jsem zničila polovinu lesa vedle Hokageho.

"To bylo..ofous."
Kousl jsem se do prstu.

Ach, dostal jsem nápad na techniku. Stál jsem na hadovi a odkryl jsem si sharingan. Pro jistotu.
"Teď ti dám jasné instrukce...Zkus se mnou bojovat, nauč se ovládat precizně tuhle čakru, ale až si budeš připadat, že je toho moc, a Shukaku se tě snaží zmocnit, tak mi to jakkoliv oznam, já zatlačím tu čakru zpět. A půjdeme se podívat na jedno místo."

Slyšela jsem ho až moc dobře i na tu dálku. Fajn, tak co třeba.. Mám to!
Stále jsem měla ruce spojené, abych dokázala kontrolovat Shukakovu chakru. Naštěstí jsem teď nepotřebovala pečetě. Shukakovou obrovskou rukou jsem hmátla po hadovi a jedním pohybem ho srazila na zem. Druhou rukou jsem mávla do písku, který stál za mnou a na Hokageho se řítila dvakrát větší písečná vlna, než používám normálně.

"Wau, tak tohle je dost silné..." odskočil jsem z hada a ruce měl semknuté.
"Suiton:Suijinheki!" vyfoukl jsem vodní zeď a namočil tím písečnou vlnu. Skočil jsem na vlnu a odrazil jsem se na Shukaku.
"Bléééaaaaááá!!" z krku se mi vysunul kusanagi a mířil jsem Shukaku přímo na bok.

Písečná zeď padla, a tak jsem marně hledala Assasina. Být takhle vysoko a ovládat něco tak velkého je teda pěkná nevýhoda!
Všimla jsem si Assasina až na poslední chvíli, kdy mířil Shukakovi mečem na bok. Okamžitě jsem tam za veškeré koncentrace nahromadila chakru a písek, který okamžitě ztvrdl, takže ho Kusanagi nemohlo prorazit. Odstoupila jsem se Shukakem o krok zpátky, čímž Shukaku zničil několik dalších stromů. Znovu se ozvalo ostré bodnutí v hlavě, které rušilo moje soustředění. Kso, jestli mi bude Shukaku v hlavě pořád takhle hučet, dlouho to nevydržím. Stačí sebemenší chyba, jiná myšlenka a jsem v háji. Poslední tah.. je to opravdu můj limit v téhle druhé části proměny?
Hledala jsem Assasina a když jsem ho našla soustředila jsem se jen na jeho pohybující se siluetu.

Kusanagi jsem stáhl zpět a sledoval blížící se vězení. Je dobrá, ale pořád musí trénovat. Musíme jít k vodopádu pravdy..
"Mokuton hijutsu...Jukai koutan!" udělal jsem pečeť, uvnitř vězení a všude kolem začalo růst spoustu stromů.

Cítila jsem, jak mě Hokage spoutal a tak jsem ani nijak neprotestovala. Byla jsem až moc vyčerpaná z věčného kontrolování chakry a neustálého strachu o to, co asi tak chystá ten pravý uvězněný Shukaku. Proměna zmizela, všechen plášť ze mě zmizel i písek se stáhl. Zase jsem stála pevně nohama na zemi a byla jsem upřímně ráda.
"Arigato Hokage-sama." Špitla jsem, protože jsem netušila, jestli bych teď proměnu dokázala odvolat. Musím se zlepšit. Začátek to byl dobrý, ale nebude při mě stále Hokage, aby Shukaka krotil a mě tak zachraňoval.
Povzdechla jsem si. Na chůzi nebo rychlejší tempo jsem ještě byla v pořádku. Shukakova chakra zmizela a vrátila se mi nazpátek ta má. I když mnohem menší. "Hokage-sama říkal jste, že pak někam půjdeme. Jsem připravená, tak.. Pokud chcete můžeme vyrazit.." Dodala jsem a mírně jsem se pousmála.

"Super Yoko..Vážně si vedeš skvěle. Jsi připravená, jít teď?" Můžu si dovolit na den odejít? Možná, možná z toho můžu udělat týmovou misi. Pousmál jsem se a seskočil k Yoko. Sharingan jsem si zakryl a zapřemýšlel se.
"Tak dobrá Yoko, do večera budeme zpět, pokud půjde vše tak, jak má." odkašlal jsem si.
"Sbal si jenom to nejnutnější, nezdržíme se dlouho a taky vezmi něco k jídlu. Já půjdu do kanceláře, a dám vědět Danzouvi-sama, aby pohlídal vesnici. Najdu ještě někoho, kdo nám bude dělat doprovod a půjdeme. Budu čekat u brány." pousmál jsem se a zmizel.

"Hai" Přikývla jsem a pak jsem se zamyslela. Taky si ještě před odchodem potřebuji něco zařídit, pak na to už nebude čas.
Odešla jsem.
(Přesun)