Hotely

First topic message reminder :

Obydlia, apartmány a hotely priamo v centre mesta...

"Tvoje ostré slová pichajú ako nôž," ozvalo sa zozadu s mierne sarkastickým podtónom (bolo to namierené na Hibariho xD). Než sa totiž Hibari stačil nazdať, trčal som z jednej zo stien, zvislo nadol.
"Vieš, tá pečať nebolo jediné, čo na teba tá nukeninka umiestnila. Vo svojom tele totiž schovávaš niečo, vďaka čomu by som ťa našiel prakticky kdekoľvek, čo mi pripomína, že som sa zabudol pozdraviť. Ahojky."

So širokým úsmevom na tvári som pohliadol smerom k Arisu.
"Prišiel čas prejaviť vďačnosť za prenajatie môjho skromného príbytku. Muž stojaci pred tebou totiž už viac nie je predmetom môjho záujmu, preto ťa žiadam, aby si ľudstvo zbavila nadbytočného hmyzu."

Koukla jsem se na něj a pousmála se.
"Za to jsem ti vděčná ale myslím, že nejsem tvůj sluha či něco podobného.Slyšela jsem že na to máš jiné...nebudu jim přece brát jejich práci."

"Obávam sa, že si celkom nerozumieme. Zle som sa vyjadril, o nič ťa nežiadam, je to platba za moje poskytnuté služby. Hádam si si nemyslela, že by som tak vznešenú bojovníčku ako ty nechával iba umývať nádoby. Na objasnenie, odstráň ho prosím pekne z povrchu zemského, odmena ťa neminie," pousmial som sa a očakával reakciu.

"Škoda už jsem si na umývání nádobí zvykla"
Zachovávala jsem si úsměv na tváři.
"No ale ještě dřív než to udělám chci vědět přesně co dostanu"
Připadalo mi to jako vyjednávání na trhu.

"Nebudem preháňať, ak poviem "čokoľvek, čo si zaželáš". Teda až na modré z neba, toho nanešťastie ani niekto ako ja nie je schopný," povzdychol som si.
"V prípade, že by si ale naopak zradila, nemám inú možnosť, než sa zbaviť aj teba, vonkoncom toho o našej, ehm, "spoločnosti", vieš pomerne dosť," dodal som sklamane a dúfal, že sa rozhodne správne.

Zasmála jsem se.
"tak teď jsi nastoupil s výhrůžkami"
S povzdechem jsem se protáhla.Bylo to pro mě celkem výhodné tak proč toho nevyužít.
Špičku katany jsem přiložila Hibarimu tam kde měl srdce.
"Jak jsem řekla na začátku, jsem anděl smrti"
Zářivě jsem se usmála a probodla jeho srdce.Pozorovala jsem krev jak vytéká ven a vytáhla jsem katanu.

Keďže boli moje oči uprené naňho, bolo nemožné, aby som si nevšimol, že sa s dotyčným telom niečo udialo, nehovoriac o tom, že som jeho schopnosti poznal a očakával, že by to tak jednoduché nebolo a to ani dokonca pre Uchihu.
"Jeden dole, jeden ostáva," pousmial som sa.
"Nemaj obavy, Arisu. Nehovorím o tebe, Hibari je všeobecne známy tým, že ak ho chceš definitívne zlikvidovať, musíš ho zabiť dva krát."

"Dvakrát?"
Uvědomila jsem si co se mohlo stát a nespokojeně jsem mlaskla.V očích se mi objevil sharingan.Naklonila jsem hlavu na stranu a koukala se na něj.
"Ty máš ještě sílu?.."
Katanu jsem namířila opět na něj.
Po tom jak jsem ho našla...zajímavé

"Ano to jsem"
Usmála jsem se a tlačila katanu proti němu.
Její čepel byla ostrá a řezala ho do ruky.

Opětovala jsem mu pohled do očí a chytila ho do genjutsu *Demonic Illusion: Burning Paper Body.
Přidala jsem na síle a dál tlačila katanu proti němu,byla jsem jen kousek od jeho hrudi.

"Mysli si to"
Usmála jsem se a prohlídla jsem si katanu.
"Moje oblíbená..."
Povzdechla jsem si a zakroutila skoro nešťastně hlavu.
"Proč se mě snažíš přesvědčit že mě zabije? I kdyby tomu tak bylo je to moje věc že?"
Zajímalo by mě s kým bojoval před tím než jsem ho našla...

s bolestivým úsměvem jsem se opřel o zeď
''rád pomáhám lidem, bohužel je to na tomto světě celkem často prokletí''
podíval jsem se do stropu
''proto nemohu a nesmím umřít''

"Snažíš se pomoc někomu kdo se tě snaží zabít? Co když jsem až tak prokletá že to není možné?"
Potichu jsem se mu zasmála, to že rád pomáhal lidem jsem nedokázala pochopit.
"Co máš z toho že někomu pomůžeš? dobrý pocit..? je to směšné"

Procházel jsem se než jsem našel ideální hotel....vešel jsem dovnitř pronajal jsem si pokoj číslo 8, došel jsem k němu a cestou jsem pořád nadával a dost nahlas. "Do*rdele...jak ho mám asi najít?! Chci informátora, který je mimochodem prej ten nejlepší, ale, abych ho našel potřebuju jinýho kterej mi řekne kde je! Kdyby mi rodiče, aspoň řekli kde přesně ho mám najít...né oni si to nechají pro sebe! Kur*a! Tady skejsnu ještě měsíc pokud ho do zítra nenajdu..." A tak to bylo i po tom co jsem vešel do pokoje hodně nahlas zabouchl a sundal jsem si kápi, tu jsem hodil prostě na zem..ještě jsem ani nevěděl že jsem právě v hotelu a že jeden pokoj ode mě je osoba kterou hledám. Lehl jsem si na postel a čuměl do stropu, při tom jsem přemýšlel jak ho najít.

Zašklebila jsem se.
"Jak dojemné..."
Promnula jsem si spánek a povzdechla si.Vypadalo to že už skoro nemůže mluvit a dlouho nevydrží,i kdybych selhala předpokládala jsem že by se odsud už nedostal.
Špičku katany jsem sice měla ulomenou ale i tak se s ní dalo někoho zabít.
Jak se opíral o zeď zabodla jsem mu jí do zraněné nohy a otočila, zároveň ho moje noha trefila ze strany do tváře.

Otevřel jsem jedno oko, zaslechnul jsem vyjeknutí. "Pane bože...co tam dělají?! Sado-maso?!" Vyšel jsem na chodbu s kápi na hlavě, chystal jsem se k odchodu, ale něco mi řeklo že mám zůstat před tím pokojem, no čekal jsem na další vyjeknutí, nebo kdo bude vycházet...zvědavost se objevila.
Sundal jsem si kapuci a poslouchal jakýkoliv zvuk v okolí...díky větším uším jsem toho, logicky slyšel víc.
Zajímavý by bylo najít tady toho koho hledám.

"Vím, každý je svým způsobem ubohý"
Usmála jsem se a otočila znova katanou v jeho noze.
Následovalo to samé co před chvílí, nohou jsem ho trefila do tváře a bleskově vytáhla katanu z jeho nohy, udělala jsem otočku a zabodla mu jí do břicha, tím že chyběla špička to šlo sice trochu hůř ale způsobovalo to větší bolesti.