Propast Stínů

Je zde velká roklina, a na druhé straně je domov Sfingy.

"Tak..jsme tady."rozpřáhl jsem ruce.
"Tady bydlí sfinga...Buď si nás najde ona, nebo my ji." pomalým krokem jsem se vydal do kopce. "Nahoře by měla být. Začíná být šero."

Nadechnu se a začnu se ptát: "Mám už si připravit ten svitek teď, nebo až později?"
"A jak to celé bude teda probíhat, Hokage-sama?" zvědavám hlasem se zeptám.

"Svitek, až když tu hádanku vyřešíš. Za vyřešení hádanky, budeš moci získat otisk její tlapy, a tím vytvoříš nový druh smlouvy. Poté se tam i ty podepíšeš a pak se jen naučíš přivolání."

"Hh, jen se naučím," a pochopitelně mi nemůžeš poradit s hádankou, že jo?" pousměji se. (Doufám. že to nebude nic težkýho.) Nadále pokračuji v chůzi a v hledání sfingy.

"To budeš muset zvládnout sám." jen co jsem to dořekl, tak se okolo mě přehnala smršť. Snesl se na mě podivný modrý písek a usnul jsem.

"Vše jsem slyšet měla, tvůj skrytý hlas, pln tužeb se ke mě linul. On tu bude přebytečný, jeho srdce už ochránce má." hlas sfingy se linul tajemně, jako kdyby vycházel z prsou Katsura a Assasina.

Zmateně so rozhlížím kolem sebe a hledám odkud jde hlas.
"Ukaž se!" zakřičím nahlas. (Hokage-sama usnul, co teď budu dělat... příjde na řadu hádanka, nebo co mám očekávat, že se stane?)

"Ty toužíš po mé pomoci, smrtelníku." Sfinga skočí katsurovi před cestu.
"Neodpovíš-li správně, bude hozen do propasti. Odpovíš-li správně, dostaneš, co chceš." Sfinga se sípavě nadechla a v propasti byla tma jako v pytli. Svítili sfinze oči tajemně a modře.

"Ano.... a ne po žádné jiné Sfingo! Řekni mi, co máš pro mě připravené." řeknu sebevědomým hlasem. Hned co to dořeknu, se otočím za sebe a vídím propast. (To ne, vidím jen tmu.) Spolknu poslední slinu a upřu oči zpět na Sfingu.

Sfinga se posadila uprostřed stezky na zadní tlapy a přednesla mu hádanku.
"Nejdřív si vzpomeň, kdo nejvíc se honosí a i když pozbyl čárku, se jako duha skví. Hned nato doprostřed to slůvko najít zkust, na které zastaví koně a pak i vůz. Nakonec poslouží ti jedna slabika: Když zbledne hvězda, zůstane hvězdinka. Spoj ty tři navzájem a zvíš, zda dál smíš jít: Kterého z živých tvorů, bys nechtěl políbit?"

(Huh, co by to mohlo být bože?)"Chvílí mi dej, hned to mám. Je to pavouk, že?" odpovím na otázku, skoro jistě. Poškrábu se na hlavě a počkám, jak se situace vyvine.

Sfinga se jen usmála a přišla k němu blíž.
"Svitek." pokynula svým tajuplným hlasem.

"Oh, ovšem tady je," podám opatrně svitek.
(Super... takže to je všechno? Udělal sem to?)
Když předám svitek, začnu se culit radostí.

Sfinga položila svou tlapu na rozevřený svitek a pak zmizela. Náhle jsem se probudil.
"C.:Co se stalo?!"

"Koukej!" ukážu svitek s obtisknutou tlapou.
"Co jsi tu spal, tak měl sem makačku," pouměji se a zabalím si svitek.

"Odkdy si tykáme?" zasměju se.
"Hm, to je skvělé. Dobrá práce.. Tak pojďme, rychle zpět." Kdo ví, co se mohlo v Konoze stát.
Přesun.

"Tykáme? Ani jsem si neuvědomil, promiňte." zasměju se.
Poté následuji Hokageho zpět do konohy. (Přesun)