Sídlo klanu Utsushi

V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi a Lizzy.
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Právě jsem začínala krájet cibulku, se kterou jsem měla začít vařit oběd, když jsem zaslechla rány ze shora. Zanechala jsem krájení a odstavila jsem hrnec pro jistotu. Utřela jsem si ruce do zástěrky, kterou jsem měla kolem pasu uvázanou, a vyšla jsem schody do Kairinina pokoje. Když jsem viděla pohozené hopsakoule, došlo mi, co způsobily ty rány. Jakmile jsem však zahléla plyšáky po zemi a svou dceru stále v pyžamu a zavrtanou v pelechu, zamračila jsem se. Roztáhla jsem závěsy, otevřela okno a nemilosrdně z Kairi stáhla deku.
,,Koukej vstávat, Kairi! Máš tu pořádný nepořádek a navíc, brzy bude oběd a ty jsi stále v posteli!" založila jsem si ruce v bok.

Povzdychla jsem si, když Kairi nevstávala. Sedla jsem si k ní na postel a jemně s ní zatřásla. Ona ale nereagovala. Rozhlédla jsem se po pokoji a ten nepořádek všude kolem mě úplně iritoval. Jak taková malá holčička může nadělat takový nepořádek?! zakroutila jsem hlavou. Když jsem ale zaslechla její hladový žaludek.
,,Jestli hned nevstaneš, nedostaneš oběd, princezno." pohrozila jsem jí. Pak jsem se k ní naklonila a zašeptala jí zákeřně do ouška: ,,A nepůjdeš se mnou a tatínkem na něco sladkého ven." Vstala jsem a o pár kroků poodstoupila.

Trošku to mnou trhlo, když sem se chtěla postavit a ono to nešlo. Musela jsem se ale usmát. Zinkasovala jsem od malé pusu, což mě samozřejmě obměkčilo.
,,Ale udělala, podívej na ten nepořád." zakroutila jsem výhružně a došla ke skříni, odkud jsem vytáhla její oblíbenou sukni a tričko s kapucí. Donesla jsem jí a neodolala jsem, abych jí nepřerovnala kousky oblečení ve skříni. Nepořádnice jedna, usmála jsem se. Ve dveřích pokoje jsem se ještě otočila.
,,Než bude oběd, pokojíček bude uklizen." nařídila jsem jí.
Na úklid už jsi velká dost. Po obědě pak půjdeme ven." dodala jsem a pousmála. Stejně vím, jak dopadne její úklid. Věci nastrkané všude možně a nakonec to budu uklízet já. No, alespoň se snaží, pomyslela jsem si. Dokrájela jsem cibulku, dala ji smažit a připravovala si zeleninu a maso na domácí ramen. Díky Assasinovi jsem získala na ramen recept. Sice není tak dobrý jako u nich v Konoze, ale není ani špatný.

Ani jsem nestihla zadělat těsto na domácí nudle a už jsem slyšela několik obrovských ran. Kairi! Strašně jsem se lekla, protože podobné zvuky od ní z pokoje nikdy něvěstí nic dobrého. Na poslední chvíli jsem vypla veškeré plotýnky na sporáku a běžela jsem k ní dopokoje. Rozrazila jsem dveře.
,,Kairi!" křikla jsem a rozhížela se. Našla jsem ji na zemi. Rozplácnutou jak dlouhou, tak širokou s červeným obtiskem uprostřed čela. Klekla jsem si k ní a zvedla jsem ji do sedu.
,,Co se stalo broučku?" pohladila jsem ji po vlasech a pozorovala jsem ji, zda jí není ještě něco kromě toho obtisku.

Oddychla jsem si. Evidentně byla v pořádku, což bylo nejdůležitější. Zvedla jsem ji do náruče a posadila na postel. Přidřepla jsem si před ni a trochu přísně se na ni podívala.
,,Víš, Kairi, za to nemůžou míčky. Nepořádek se sám neudělá. Jsou ti 4 roky, což je věk akorát na to, aby ses naučila uklízet si po sobě věci." pohladila jsem ji znovu po vlasech a pokračovala. ,,Vždy, když si vytáhneš nějakou hračku a nebudeš si s ní už později chtít hrát, musíš ji uklidit na své místo. Předejdeš tak nepořádku, při kterém si můžeš klidně i ublížit. Stačil jen kousek a mohla ses vážně zranit." povzdychla jsem si.

S povzdechem jsem zavrtěla hlavou. A úklid opravdu zbyl na mě. Otočila jsem se ke Kairi zády, aby mi mohla snadněji vylézt na ramena.
,,Začínáš být těžká, princezno, brzy tě na ramenou neunesu." zvedla jsem se s ní a u dveří se s ní zase sehla. Zavřela jsem za námi dveře od pokoje. Opatrně jsem s ní sešla po schodech rovnou do kuchyně, kde to už vonělo od jídla, které jsem stále ještě nedovařila.
Posadila jsem Kairi na kuchyňskou linku a nechala ji dívat se, jak zadělávám a válím těsto na nudle. Po očku jsem ji sledovala jestli je opravdu v pořádku a jestli náhodou něco neotlapkává, jako například nůž a podobný věci. Je to strašně líné dítě, které je extrémně zvědavé nic nenechající v klidu.

Přišel jsem domů z hlídky, jelikož jsem právě skončil svou směnu. Jen co jsem vkročil do dveří, všiml jsem si, že je v bytě poněkud prázdno. Přišel jsem totiž jen chvilku před tím, než Hitomi s malou Kairi přišli dolů. Vůně připravovaného oběda mě však přesvědčila, že se nejspíš pletu. Porozhlédl jsem se po kuchyni, ale šéfkuchařka mamča Yamadová nikde. Odešel jsem tedy do obývacího pokoje, kde jsem se rozvalil na gauči. Jakmile jsem zaslechl, že v kuchyni už se něco děje, bylo mi jasné, že zajisté nejsem sám doma. Usoudil jsem tedy, že v kuchyni není nikdo jiný než Hitomi a tak jsem jí pozdravil.
"Ahoj Hitomi, kdepak jsi byla ?" řekl jsem hlasitěji, aby mě slyšela až do kuchyně.

Polévku jsem vypla, když jsem zaslechla Daisukeho hlas. Vůbec jsem si nevšimla, že už je doma.
,,U malé v pokoji!" zavolala jsem mu zpět. Dokrojila jsem poslední kousek a nudle dala vařit. Teď jsem si mohla odpočinout od těsta. Umyla jsem si ruce, Kairi jsem podala umyté jablko, aby snědla alespoň něco, vzala ji na ruce a odešla i s ní do obýváku. Posadila jsem se k Daisukemu a Kairi si nechala na klíně.

Když přišla Himi do pokoje, otevřel jsem oko a podíval se na ní. "Ahá, koukám, že sis vzala k vaření pomocnici. Tak to budem mít určitě něco dobrého.. co Kairi ?" usmál jsem se na ní. "Copak jsi nám uvařila prcku?" zeptal jsem se jí a pomalu se posadil, abych nevypadal tak líně. "A copak jste vlastně celý den dělali, Hitomi ?" zeptal jsem se i jí.

Musela jsem se pousmát, když Kairi reagovala takhle. Jo, ta bude po mně, pokyvovala jsem hlavou.
,,Nedělaly jsme nic. Akorát jsme tu měly nehodu, viď, Kairi?" poplácala jsem ji po nožce.
,,Málem jsem ji vezla do nemocnice, stačil jen kousíček a mohla si ublížit." povzdychla jsem si. ,,Zase." dodala jsem a posadila vedle Daisukeho.
,,Hned jsem tu, jdu vám nandat oběd." pohladila jsem Kairin a na oba se usmála. Potřebovali být chvíli sami, aby si to malé nedorozumění vyříkali.

"Áha .. nehodu, chápu." pousmál jsem se. Když Hitomi odešla, promluvil jsem na Kairi.
"Hm, hm, mladá slečna se mnou nemluví.." dal jsem ruku do batohu a něco v něm hledal. "Tak to asi nebude chtít nic z toho, co jí tatínek přinesl, alespoň budeme mít víc s maminkou pro sebe." Když jsem to dořekl, vytáhl jsem balíček se sladkostmi. "To si pochutnáme!" s úsměvem jsem si prohlédl obsah balíčku.