Daiji Uky [Genin]

Jméno:Daiji
Klan: Uky
Vesnice: Sunagakure
Věk:14 let
Hodnost: Gennin
Kekkei Genkai: Nemá
Podstata: Doton
Oblíbené:Výcvik Mise
Neoblíbené: Otravní lidé.
Fobie:Uzavřené prostory
Charakter: O Daijim se moc neví jaký je. Lidi ho moc neznají. Jediný co se o něm ví je to ,že je mírumilovný a tichý
Vybavení: ZNV
Životopis:Narodil jsem se v klaně Uky. Náš klan nebyl tak známý v Sunagakure. Bylo to nejspíš tím ,že jsme se moc neukazovali a neříkali kdo jsme,čí jsme atak dále. Mam staršího bratra Akiho ,který mě už od malička vše učil. Když jsem nastoupil do akademie a něco mi nešlo okamžitě mi šel pomoct. Spolu jsme cvičili opravdu hodně a trávili jsme spolu většinu času. Bylo to k nezaplacení. Akademii jsem prošel s pohodou už jen díky bráchovi. Stal se ze mě gennin a dostal jsem se do týmu kde byli o dost lepší Shinobi než jsem byl já. V týmu byli Mashiro a Miyu. Já jsem Miyu miloval ,ale bál jsem se ji to říct. Stále jsem si totiž říkal co když mě ona nechce. Co kdyby mi řekla ,že jsem hroznej. Jednou jsme s Mashirem šli po ulici a slyšeli za rohem jak 3 kluci říkají ,že náš tým jsou imbecilové a ,že Miyu je hnusná ženská. Já jsem v sobě ten hněv nezadržel a rozeběhl jsem se proti tomu klukovi co to zrovna řekl a dal mu skoro pěstí. Naštěstí Mashiro mi tu ruku chytil a řekl ,že to nemá cenu. Neposlechl jsem ho a vystartoval jsem druhou rukou a tomu klukovi dal pěstí. Kluk lehl na zem a já jsem mu řekl ať to už nikdy neříká. V klidu jsem odcházel pryč. Myslel jsem ,že mi budou chtít dát do držky ,ale nic. Mashiro šel akorát zamnou a pořád se mě ptal. ''Ty miluješ Miyu ,že jo?'' Neodpovídal jsem mu jen jsem se červenal. On se začal smát. ''To ji musím říct.''  řekl a okamžitě běžel hledat Miyu. Běžel jsem za ním a snažil se ho chytit. Bylo pozdě byl rychlejší a my byli u domu Miyi. Byly otevřené dveře. V tu chvíli mě napadlo co když se něco stalo. Vešli jsme dovnitř a tam byla Miya na posteli a ležela. Vedle ní seděli rodiče. Ptal jsem se co se děje ,ale nikdo mi neodpovídal. Mashiro mě vyhodil ven a šel se zeptat sám. Seděl jsem přede dveřma a čekal jestli mi někdo něco řekne. Mashiro z ničeho nic přišel ke mě se slzama v očích. Ptal jsem se co se stalo. On mi pouze odpověděl ,že umřela na Tetanus. V tu chvíli jsem se rozbrečel. Chodil jsem ji na hrob opravdu často. Do dnešní doby jsem na ni nepřestal myslet ,ale snažím se to nějak hodit za hlavu i když to moc nejde